[ 7.2.2005, Alena Králíková Rovné příležitosti > Politika ]

Viktor Juščenko zvítězil v prezidentských volbách a jmenoval Juliji Tymošenko premiérkou. Jak hodnotíte výsledek voleb a jak vnímáte jeho volbu premiérky?
Nevýznamnějším aspektem prezidentské volební kampaně byl protest tisíců voličů – tzv. oranžová revoluce těch, kdo podporovali Juščenko, zahájená po druhém kole voleb.
Výsledkem prezidentských voleb je jasné rozdělení Ukrajiny na dvě geografické části: „oranžové“ severozápadní ukrajinsky mluvící regiony podporovaly Juščenka a „modrobílé“ jihovýchodní industriální regiony s převládajícím rusky mluvícím obyvatelstvem, které podporovaly Janukoviče. Je obtížné těsný výsledek voleb vysvětlovat jen informační blokádou v „modrobílých“ regionech nebo neochotou „modrobílých“ zvolit demokracii a svobodu. Pozadí voleb je mnohem komplikovanější a prezident by je měl vzít v úvahu při prvních rozhodnutích. Poté, co byl Juščenko nominován na Nobelovu cenu míru, řekl Stein Toennesson z Peace Research Institute v Oslu, že ocenění Juščenka by bylo předčasné, protože zatím neprokázal, že dokáže svůj národ sjednotit. Přesto je 52% hlasů dost na to, aby byl prezidentem, který má mj. právo nominovat premiéra a sestavit vládu.
Před prezidentskou kampaní nebylo Julija Tymošenko příliš vidět; stala se pravou politickou vůdkyní až díky „oranžové revoluci“. Byla označována za princeznu revoluce, představila se jako charismatická osobnost, velmi energická a kurážná. Přesto v obou táborech – oranžovém i modrobílém – vyvolává různé reakce; všichni politici se však víceméně shodují na její silné politické vůli a nezávislosti.
Je určitě zajímavé zmínit jeden detail: „tajnou“ dohodu mezi Juščenkem a Tymošenko, kterou spolu podepsali před kampaní. Podle této dohody se Juščenko zavázal nominovat Tymošenko na premiérku a podpořit její nominaci před parlamentem v případě, že zvítězí ve volbách. Další kandidáti na post premiéra se o této dohodě dozvěděli po jmenování Tymošenko a někteří z Juščenkova týmu se vyjadřovali k netransparentnosti nominačního procesu. Podle mého názoru je Julija Tymošenko nejlepší premiérkou, protože je schopná dodržet Juščenkovy předvolební sliby – když ne všechny, alespoň jejich část. Domnívám se, že dokáže přispět k úspěchu v procesu sjednocení národa.

Jak hodnotí volby ženské organizace na Ukrajině?
Mnoho zástupců neziskových organizací – včetně ženských organizací – bylo členy místních volebních výborů a aktivně se podílelo na „oranžové revoluci“. Národní asociace Bereginya Ukrainy podepsala také ono známé podání k Nejvyššímu soudu a podpořila Janukoviče. Stejně tak za ním stála i největší ženská organizace Ženy pro budoucnost.
Obecně revoluce přinesla občanské společnosti obrovskou zkušenost – co se týká veřejných protestů, zajištění volebních práv a veřejných zájmů. Dovolím si podtrhnout nejslibnější fakt – poté, co byl ukončen volební proces, se nevládní organizace, občanská společnost a veřejnost snaží ovlivnit novou vládní politiku a projevit své zájmy na místní, regionální a národní úrovni.
Olena Suslova, předsedkyně rady Informačního a konzultačního ženského centra Ukrajiny, v pátek prohlásila, že ukrajinské ženské hnutí se až na výjimky některých neziskových organizací drželo v průběhu prezidentských voleb spíše stranou. Kritizovala, že dosud nebyly vedeny diskuse na národní úrovni o procesu Peking+10, ačkoli ten bude tématem 49. schůze OSN na přelomu února a března 2005. Navrhla proto, aby se 18. února uskutečnilo zvláštní setkání ukrajinských ženských organizací, na němž by definovaly postoj žen k současné situaci a naplánovaly příspěvek ženských organizací k novým vládním strategiím.

Jak vnímají občané a voliči Juliji Tymošenko – ženu – v pozici premiérky?
Pro ty, kdo ji podporují, je opravdovým idolem. Jedním ze sloganů „oranžové revoluce“ bylo „Ju + Ju znamená vítězství“ – jako kombinace Juščenkova intelektu, inteligence a zkušeností s provokativní silou, zásadovostí a šarmem Julije Tymošenko.
Je velmi šarmantní i chytrou političkou hledící do budoucna. Její zastánci jsou velmi pyšní na to, že Ukrajinky jsou na celém světě vnímány nejen jako krásné, ale i inteligentní ženy, které dokáží být mužům odpovídající protiváhou. „Tymošenko je žena schopná vyhrát bitvu a přinést jasnou budoucnost.“

Měla jste příležitost sledovat kampaně obou nejsilnějších prezidentských kandidátů – Juščenka a Janukoviče; zaměřil se některý z nich ve svém programu na ženské otázky?
Volební programy obou nejsilnějších kandidátů si byly podobné v hlavních tezích a lišily se v detailech. Oba svým způsobem stanovili hlavní body svých programů v boji proti chudobě, boji proti korupci, ochraně sociálně slabších skupin, rozvoji občanské společnosti, zahraniční politice, evropské integraci a dobrých vztazích s Ruskem. Žádný z kandidátů však ve svém programu nepoužil termín genderová rovnost.
Viktor Janukovič ženy přesto zmínil dvakrát: „posílit rodinu, zajistit práva žen ve všech sférách společenského života, chránit ženu-matku, poskytovat zdravotní péči a vzdělání všem dětem…“ a „posílit ženy a roli žen ve vládní administrativě.“
Je potřeba podtrhnout, že v posledních letech prochází ukrajinská legislativa změnami, aby vyhověla evropským standardům. V roce 2004 navrhl Janukovič, ještě jako ukrajinský premiér, zákon o 30% kvótách pro zastoupení žen ve všech vládních orgánech. Parlament jej však nepodpořil. V listopadu 2004 byla dokončena genderová analýza současné legislativy a o měsíc později byl do prvního čtení v ukrajinském parlamentu předložen návrh zákona o rovnosti.

Dovolte mi zmínit několik obecných bodů. Upřímně řečeno, genderová rovnost ani gender mainstreaming nejsou na Ukrajině ani v dalších zemích bývalého Sovětského svazu dostatečně prosazovány zejména z důvodu přetrvávajících stereotypů a tradičních rolí. Národní mechanismy na podporu žen jsou velmi slabé a mají spíše formální podobu. Velkou roli také hraje nedostatek finančních prostředků, nízká kvalifikace odpovědných osob, patriarchální podoba managementu, nedostačující statistiky zohledňující gender a nedostatečný monitoring ze strany vlády. Oddělení pro rovnost žen nebo rodinnou politiku jsou v rámci Ministerstva sociálních věcí politicky marginalizována a vnímána jen z pohledu jejich vztahu k rodinné politice a mateřské roli žen.
Mezi lety 1994-2004 se zastoupení žen v parlamentech zemí bývalého Sovětského svazu o něco zvýšilo – v Rusku je 10% žen v parlamentu, v Bělorusku 15,7%, v Moldávii 15,8%. Ve stejném období se ale zastoupení žen v ukrajinském parlamentu snížilo z 8,1% v roce 1998 na 5,1% v roce 2002. Ženy jsou totiž obvykle nominovány velmi nízko na kandidátních listinách, jejich počet je navíc opravdu nízký.

Domníváte se, že Juščenko a Tymošenko budou podporovat ženská práva a rovnost žen a mužů?
Doufám, že ano. Měli by. Těsně před tím, než se stal Juščenko prezidentem, parlament absolvoval první čtení zákona o rovnosti. Podle něj by všechny normy před jejich přijetím měly projít zhodnocením z hlediska genderu; zároveň by v rámci kabinetu ministrů měla vzniknout Rada pro rovnost, která by koordinovala všechny vládní aktivity v dané oblasti. Vzhledem k tomu, že Juščenko směřuje k evropské integraci a tím, že mezi priority Evropské komise patří právě gender mainstreaming, lze od nového prezidenta a vlády očekávat, že přijmou relevantní opatření. Problémem však zůstává změna ukrajinské tradiční mentality v této oblasti.
Genderová citlivost není z populárních přístupů na Ukrajině. Mohu to ilustrovat na situaci v médiích – podle výzkumu jsou ženy v celkem čtyřech televizích citovány sedmkrát méně často než muži, v politickém zpravodajství jsou ženy zmiňovány třicetkrát méně často. Ženy se v médiích objevují jen velmi výjimečně, jde-li o ekonomickou nebo politickou sféru, ale ani v oblastech, které jsou tradičně spíše vnímány jako ženské, nemají ženy dost šancí být viděny.

Jak hodnotíte sledování Julije Tymošenko ze strany ruské justice z důvodu jejích podnikatelských aktivit v 90. letech?
Pokud vím, Rusko neotevřelo speciální případ proti Juliji Tymošenko. Je viněna z toho, že uplácela úředníky ruského Ministerstva obrany a je jednou z osob, které vyšetřoval soud. Slyšení však byla ukončena před několika měsíci. Na Ukrajině bylo stíhání Tymošenko a firmy Jednotné energetické systémy Ukrajiny nedávno ukončeno z důvodu nedostatku důkazů. Přesto však v průběhu vyšetřování strávila 40 dní ve vězení. Vidím tři možnosti – za prvé může Tymošenko odmítnout navštěvovat Rusko, za druhé může Rusko navštívit a souhlasit s vyšetřováním, které nějak dopadne. Třetí možností je, že problém bude časem zapomenut.
Každopádně je možné, že celou otázku podceňuji.

Jaké jsou politické cíle a hlavní témata, na která se chce Tymošenko zaměřit?
Jako lídryně politické frakce „Blok Julije Tymošenko“ označila za nejvyšší prioritu intelektuální rozvoj, mezi dalšími pak vůli k fungování justice a řešení konfliktů, opravdovou svobodu projevu, vytvoření profesionální armády, podporu farmářů, garanci zaměstnání pro absolventy, ochranu životního prostředí, likvidaci šedé ekonomiky a další. Ačkoli některé ženské organizace jsou členkami bloku Julije Tymošenko, blok genderová témata mezi svými cíly neuvádí.
V pátek Tymošenko a její tým zveřejnily pětiletý program nové vlády. Řekla, že „program koresponduje s prezidentským programem s tím, že byl rozšířen, aniž by však ztratil logiku a význam.“ Deklarativní program, na němž se podíleli všichni budoucí členové vlády, je složen ze šesti sekcí označených filozofickými titulky „víra“, „spravedlnost“, „život“, „harmonie“, „bezpečnost“ a „mír“. Program zmiňuje ženskou otázku jen jednou: „hlavním úkolem vládní politiky směrem k rodině, ženám a dětem je překonat snižující se počet obyvatel.“ Kabinet chce posílit rodinu a zvýšit porodnost.

Jak stát přistupuje k ženským neziskovým organizacím a jejich aktivitám?
Na Ukrajině je registrováno okolo 1500 ženských organizací; některé jsou financované ze zahraničí, jiné jsou řízené státem. Zabývají se ženskými lidskými právy, rovností příležitostí, ekonomikou, vzděláváním, životním prostředím, národnostními minoritami, domácím násilím a obchodem s lidmi. Domnívám se, že by vláda mohla blíže s jednotlivými organizacemi spolupracovat a využít zejména jejich zkušeností a orientací v genderově relevantních otázkách.
Potřeba sladit genderovou rovnost s dalšími cíly politiky státu představuje výzvu pro reformy sociálního zabezpečení. Otázkou zůstává, jak rovnost příležitostí prosadit přes silně panující stereotypy. Doufám v citlivé změny k lepšímu…