 |
|
 |
Slaďuji, tedy jsem
[ 31.7.2009, Kateřina Dušková, Gender Studies, o.p.s.
Rovné příležitosti > Trh práce
]
Slaďování je téměř harmonický výraz pro naprosto neharmonickou činnost – tedy - pokud se týká mé osoby. Dokud o něm v práci mluvíme, vymýšlíme kampaně, slogany, vizuály, strategie propagace – je vše v pořádku. Naprosto bez problémů se dokážu k významu toho slova přiblížit a nějakým způsobem ho uchopit. I když popravdě - vždycky znovu přemýšlím, zda by se nenalezl nějaký ekvivalent, nějaké jiné slovo, které by mi tolik neevokovalo cukr. Stejně se ale vždy obloukem vrátím zpět ke starému dobrému „SLAĎOVÁNÍ“.
Jako PR manažerka, zabývající se už čtvrtým rokem touto tématikou, vnímám slaďování jako cestu k osobní svobodě, jako proces, který nám může do života vnést lehkost. Podle mého jde o stoprocentně „proživotní opatření“ . Je to převrat v uvažování mnoha našich zaměstnavatelů, že nejlepší zaměstnanec či zaměstnankyně je ten nebo ta, která přichází do práce první a odchází poslední, je to cesta k životu, kde nejen prací živ je člověk. A je to také převrat v našem uvažování. Podvědomě tedy ve svých návrzích materiálů propagujících „slaďování“ hledám vzdušnost, lehkost, pohyb, dávám do souvislostí prvky zdánlivě nesouvisející a hledám ten nejvýstižnější obraz pro tento proces, který zní tak sladce…
Není to tak dlouho, kdy jsem seděla nad fotografiemi a slogany do nového připravovaného letáku o slaďování „Čím jste a čím byste chtěli být“. Vybírala jsem ty nejlepší fotky a hrála si se slovy, abych se co nejlépe dotkla tématu. Z úvah mě vytrhl telefonát. Volal mi můj muž. Ptal se, jestli přijdu domů nebo jako vždy budu spát v práci. Bylo půl jedenácté v noci a on narážel na mé pozdní příchody v posledních dnech. Odpověděla jsem, že jsem za chvíli u něj a dál si hrála se slovíčky napsanými na kouscích papírků.
„Pracujete?“, „Bavíte se?“, „Žijete?“ vypadlo na mě z hromádky slov. Bylo půl jedné a mně ujelo poslední metro. A já si tam v té setmělé kanceláři uvědomila, že právě pracuji a taky se bavím. A že mám kliku – mám práci, ve které si můžu hrát, práci, která mě opravdu baví, ale taky se mi do mysli vkrádala otázka, jak je to s mým životem? Ano, jedna hodina v noci s sebou přináší nejrůznější myšlenky, bohužel i ty sebezpytující… Nejinak tomu bylo i u mně.
Organizace, pro kterou už delší čas pracuji, nejen, že slaďování hlásá a nabádá k němu zaměstnavatele i zaměstnané, ale ona sama je vůči svým vlastním zaměstnancům a zaměstnankyním v tomto směru velmi vstřícná. Naše vedení mnohdy až zarputile trvá na dodržování principů slaďování. A já tu přesto teď sedím, dávám dohromady leták, a lístek do kina, které začínalo v sedm, mi nepoužitý leží na stole.
Ano – pracuji a bavím se, ale o slaďování se v mém případě mluvit rozhodně nedá. Do letáku připisuji větu: „Na slaďování osobního a pracovního života máte ze zákona právo“. A současně mě napadá – Žádný zákon nám nepomůže, pokud si my sami nenastavíme rovnováhu mezi prací a životem ve svých hlavách. Napadá mě, že slaďovat může začít každý sám a nemusí být nutně součástí firmy, která tyto principy podporuje. To vlastní přenastavení v hlavě navíc nestojí ani korunu. Jen je nutné si na chvíli sednout a srovnat si život. Na chvíli si pohrát s papírky, na kterých jsou napsané činnosti, které děláme a které bychom dělat chtěli. Dát si dohromady kousky, ze kterých se skládají naše životy a nikdy v budoucnu pak už nezapomenout na žádný z nich.
Jaké bylo moje překvapení, když po chvíli ke dvěma mým osobním papírkům s nápisy PRÁCE a RODINA přibyly další: SPORT, DIVADLO, PÉČE O ZDRAVÍ, RELAXACE, DOBROVOLNICKÉ AKTIVITY, CESTOVÁNÍ, PŘÁTELÉ, LITERATURA. Sestavila jsem si ta slova do kruhu a tak vznikl v půl druhé v noci na mém pracovní stole obraz mého života. Žádný z papírků nebyl větší, žádný nebyl menší. Všechna slova a všechny činnosti, které ta slova zastupují měla v tom kruhu stejně velký prostor. A já si tam nad ránem v kanceláři slíbila, že se pokusím nezapomenout na to, že práce je v mém životě jen jednou desetinou všeho. Pokusím na to nezapomenout – aspoň do příští kampaně ne.
|
|
|
|
