.:: feminismus.cz ::.

Jednou z priorit Evropské unie je zajištění rovnováhy mezi osobním a pracovním životem. Snaží se o to např. prostřednictvím financování projektů, legislativními návrhy v oblasti rodičovské a mateřské dovolené či doporučeními členským státům v oblasti zařízení péče o děti. Legislativní návrhy Evropské komise odborně zastřešuje Ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, kde působí Belinda Pyke, ředitelka pro Rovnost mezi muži a ženami, aktivity proti diskriminaci a občanskou společnost.

Na svém posledním zasedání (5. května) Evropský parlament (EP) hlasoval proti novému návrhu směrnice o mateřské dovolené, která stanovuje např. její minimální délku. Jaká je budoucnost tohoto návrhu a jaké jsou hlavní argumenty „pro“ a „proti“?

Návrh Evropské komise týkající se lepší ochrany v mateřství představuje některá výrazná zlepšení v současných minimálních standardech uplatňovaných po celé Evropské unii, zejména v prodloužení mateřské dovolené ze 14 na 18 týdnů při, v podstatě, plném platu.

Co se týče květnového plenárního zasedání Evropského parlamentu, ten vlastně nehlasoval proti návrhu – spíše jej vrátil zpět příslušnému parlamentnímu výboru. Nicméně doufáme, že do konce roku bude možná dohoda mezi EP a Radou.[1]

Hlavními argumenty ve prospěch tohoto návrhu jsou zaprvé potřeba lepšího sladění soukromého, profesního a rodinného života, aby měly ženy možnost hrát naplno svou roli na pracovním trhu, a zadruhé potřeba podporovat ženy k tomu, aby mohly mít, kolik dětí si přejí. Jedním z argumentů proti návrhu jsou náklady na udržování finančních příspěvků v průběhu mateřské dovolené na úrovni předchozího platu. Proto navrhujeme, že by země mohly omezit plat na mateřské dovolené, ale musel by zůstat alespoň na úrovni dávek nemocenské.

Komise se domnívá, že opatření, která podporují rovnováhu mezi prací a osobním životem, zlepšují kvalitu života žen i mužů a zvyšují účast na trhu práce, obzvlášť u žen. Také přispívají k dosažení významných cílů Evropské strategie zaměstnanosti, sociálního začleňování znevýhodněných skupin a rovnosti pohlaví. Jsou také důležitým prvkem ve vypořádávání se se stárnutím populace: země s lepšími opatřeními na sladění profesního a rodinného života mají vyšší zaměstnanost žen a zároveň patří mezi státy s nejvyšší porodností.

Jaké jiné kroky Evropské komise (a EU obecně) ve vztahu k tématu sladění rodinného a profesního života podniká?

Komise např. přednesla legislativní návrh, který usiluje o poskytnutí mateřské dovolené ve stejné délce jako zaměstnaným ženám i ženám podnikatelkám, ovšem na dobrovolném základě[2]. Dále také navrhuje, aby pomáhající druhové a životní partneři, kteří pracují v malých rodinných firmách, ale nejsou zaměstnanci, měli na požádání přístup ke stejné úrovni ochrany jako živnostníci. Toto je důležité, protože většina z nich jsou ženy a často nemají žádné sociální pojištění.

Evropská komise otázky slaďování konzultovala s evropskými sociálními partnery. Ti souhlasili s tím, že zahájí jednání, aby zrevidovali a vylepšili předchozí dohodu o rodičovské dovolené, která je na úrovni EU také ošetřena směrnicí. Výsledky jednání budou představeny velmi brzy.

Česká republika má daleko k naplňování tzv. Barcelonských cílů, resp. k části která se vztahuje k nabídce zařízení pečujících o děti mladší tří let. Jaká je situace v jiných evropských zemích, přibližují se některé k těmto cílům?

Vloni v říjnu jsme zveřejnili zprávu o pokroku, který jednotlivé země EU udělaly na cestě k plnění tzv. „Barcelonských cílů“ v poskytování péče o děti. Podle této zprávy jen pět členských zemí (Dánsko, Nizozemí, Švédsko, Belgie a Španělsko) překonalo cíle Barcelony v souvislosti s 33 % nabídkou zařízení péče o děti do tří let, zatímco pět dalších (Portugalsko, Velká Británie, Francie, Lucembursko a Slovinsko) se tomuto cíli přibližuje. Ve většině ostatních zemí je třeba udělat ještě mnoho, aby se vyhovělo poptávce po zařízeních pečujících o děti.

Česká republika se umístila v roce 2006 v evropské pětadvacítce na posledním místě s méně než 2 % dětí do tří let umístěnými v institucionálních předškolních zařízeních

Doporučila byste v souvislosti s rodinnou politikou (myslím právě oblast zařízení péče o děti či systém rodičovské dovolené) některou evropskou zemi jako příklad dobré praxe?

Mnoho faktorů je třeba posoudit, když hodnotíme složky jako nabídka zařízení péče o děti, nárok na rodičovskou dovolenou a pružnou organizaci pracovní doby. Mezi tyto faktory patří dostupnost, náklady, kvalita služeb, trvání, finanční podmínky či možnost střídání rodičů na rodičovské dovolené, atd. Také musíme zvážit různé ekonomické situace, trhy práce, tradice apod. Důležité ale je, že tento koktejl opatření pomáhá ženám a mužům dosáhnout lepší kvality života, poskytnout jim více svobody volby, jak si zorganizovat život, více svobody činit důležitá rozhodnutí týkající se rodinného a profesního života. Modely zavedené v severských zemích jdou tímto směrem.

Dva velmi dobré příklady politik slaďování se prezentovaly prostřednictvím programu výměny zkušeností týkajících se rovnosti pohlaví odstartovaného Evropskou komisí v roce 2008. Island (který je součástí Evropského ekonomického prostoru) představil model rodičovské dovolené, ve které je dělba odpovědnosti mezi matkami a otci klíčovým prvkem. Výsledky lze spatřit ve vysoké zaměstnanosti žen stejně jako v jejich vysoké plodnosti. Na druhé straně představilo Slovinsko svůj model péče o děti. Slovinsko je jedinou členskou zemí, kde zaměstnanost žen, které mají děti mladší 12 let, je vyšší než míra zaměstnanosti žen bez dětí, což je dobrý příklad rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem.

Jaké je, dle Vašeho názoru, klíčové téma rovnoprávnosti mužů a žen v Evropské unii? A co v něm může (a hodlá) podniknout Evropská komise?

V kontextu globálního zpomalení ekonomického růstu s negativními dopady na růst a zaměstnanost v EU se musíme vyvarovat návratu zpět od pozitivních výsledků, kterých bylo dosaženo v posledních letech. Ekonomický pokles by neměl být použit jako důvod pro zpomalení pokroku v politice rovnosti nebo dokonce k přehodnocení politik, které pomáhají ženám na trhu práce. Proto by rovnost pohlaví měla být neodmyslitelným nástrojem v dobách rozkvětu i pádu. Je nesmírně důležité, abychom toto vzali do úvahy v naší reakci na krizi.

Abychom se mohli vypořádat s ekonomickým poklesem, bude teď důležitější než kdy jindy, aby se investovalo do lidského kapitálu a sociální infrastruktury, což umožní jak ženám tak mužům, aby plně využívali svůj potenciál. Problémy se slaďováním pracovního a rodinného života jsou zejména u žen, jednou z hlavních překážek pro maximální praktickou realizaci nabytých znalostí a dovedností. Komise bude pokračovat v práci se všemi zúčastněnými, aby zajistila, že snaha dosáhnout rovnosti pohlaví zůstane evropskou prioritou i nadále.

[1] Aby mohla směrnice vejít v platnost, musí se na ní dohodnout Evropská komise, Evropský parlament a Rada EU (pozn. redakce).

[2] Mateřská dovolená je pro zaměstnané ženy povinná.