[ 31.5.2009, Kateřina Machovcová Rodičovství > Rodičovství ]

Tuto otázku si v současnosti klade čím dál tím víc žen. Mateřské školy jsou v řadě měst přeplněné a zajištěné místo mají pouze předškoláci. Rodičům, především matkám, se tak výrazně komplikuje návrat do práce, děti mohou být ochuzeny o zážitky s podobně starými kamarády. O stoupající porodnosti se ví dávno nejen z demografických prognóz, přesto se málokde na situaci připravili.

Zpráva OECD o české ekonomice (2008) doporučuje účast na předškolním vzdělávání již dětem od dvou let a zdůrazňuje pozitivní vliv institucionální péče na jejich socializaci a kognitivní vývoj. To reflektují i tzv. Barcelonské cíle vyzývající státy EU k zajištění nabídky míst pro 90 % dětí ve věku od 3 do 6 let a pro 33 % dětí ve věku do 3 let. Zdá se, že u nás přetrvávají jisté obavy z institucionální péče o děti, a tak se potýkáme se situací, kdy jesle téměř neexistují, míst ve školkách je akutní nedostatek a přeplněné školní třídy zřejmě můžeme očekávat zanedlouho.

Nezodpovědné jednání některých zastupitelstev a vlády, jejichž členové ve vzájemné součinnosti nepřišli s včasnou podporou systémových i alternativních řešení, lze v podstatě vnímat jako nepřímou diskriminací matek. Jsou to totiž především ony, kdo „si to musí nějak zařídit“. Na předškolní vzdělávání neexistuje nárok, což vede k liknavým reakcím na vzniklou potřebu. Pro tytéž děti, u nichž dochází k posunu nástupu do školky, se v brzké době bude muset vytvořit dostatek míst ve školách, jinak snad zbývá pouze domácí vzdělávání...

Začarovaný kruh zaměstnání školka

A jaká je tedy situace matek, jejichž dítě není ve třech letech přijato do školky? Pokud stále trvá původní pracovní poměr, po tříleté rodičovské dovolené je čeká vyjednávání se zaměstnavatelem – výpověď nebo neplacené volno. Maminka Šárka z pražského Jižního města o tom ví své: „Když mi syna do školky nevzali, požádala jsem o neplacené volno a zaměstnavatel mi odpověděl tak, že si mám rovnou požádat o ukončení pracovního poměru dohodou.“

Mnozí zaměstnavatelé samozřejmě s prodloužením na čtvrtý rok vycházejí vstříc, někteří alespoň poskytnou při výpovědi odstupné. Nicméně to je pouze dočasné a obvykle oboustranně nevýhodné řešení. Nemožnost návratu k původnímu zaměstnavateli maminkám pořádně zamotá hlavu, jak dodává Šárka: „Po roce jsem snad ještě v horší situaci. Do nějaké práce bych ráda nastoupila, ale místo ve školce je přednostně pro maminky, co již pracují. Na druhou stranu zaměstnavatelé chtějí přijmout jenom takovou matku, která už má místo ve školce jisté. Prostě Hlava 22.“

Jenže ani zaměstnané maminky nemají místo jisté, jak dokládá paní Eva z Prahy 3: „Zastupitelstvo naší městské části se prostě rozhodlo, že do školky se děti budou brát podle věku. Dostaly se tak všechny čtyřleté, i když jsou maminky doma, u mladších ani ty, které se chtěly vrátit do práce, nemají šanci.“ Příběh této maminky navíc poukazuje na další zásadní problém. Čerpání rodičovského příspěvku si zvolila na tři roky v souladu s nárokem na rodičovskou dovolenou. Pokud se jí nepodaří dítě umístit do školky, hrozí ji, že bude rok bez příjmu. Nebo ji čeká poměrně zoufalé řešení: rozvázání pracovního poměru a přihlášení se na pracovním úřadě. Tak alespoň po určitou dobu může pobírat podporu v nezaměstnanosti a dále hledat způsoby, jak zabezpečit péči o dítě a nastoupit do zaměstnání.

Rizika v sobě skrývají i alternativní způsoby práce. Maminka Marta z Prahy 10 - Křeslic je aktivní a po večerech pracovala i v průběhu rodičovské dovolené. Když pak šla dítě přihlásit do školky, dostalo se jí nemilého překvapení: „Loni mi ředitelka školky řekla, že když doteď zvládám pracovat z domova, tak to určitě zvládnu i nadále a že prostě upřednostní matky, které jdou do práce „normálně“.“

Je pochopitelné, že jednotlivé školky chtějí mít prostor pro zohlednění svých specifik a samy složitě hledají způsoby, jak zvládnout nápor dětí. Zpřehlednění a ujasnění pravidel by však pomohlo plánování na straně rodičů, kteří se dostávají do nepříjemné situace, když zrovna jejich spádová organizace používá pro ně nevýhodnou variantu.

Paradoxem celé situace je fakt, že zatímco politické proklamace v duchu „omezit zneužívání sociálních dávek“ vyhrávají volby, existuje skupina lidí, kteří do práce chtějí, ale vzhledem k nedostatečnému zajištění služeb jim stojí v cestě řada překážek. Nazmar tak přicházejí i opatření jako je třírychlostní čerpání rodičovského příspěvku, které mělo umožnit variabilnější návrat na trh práce.

Budeme se muset přestěhovat...

Situace je v různých částech země odlišná. Dramatická je zejména v okrajových částech Prahy, kde se v posledních letech rychle stavělo, stěhovali se sem především mladí lidé a obecní úřady nebyly schopné s developery domluvit zástavbu, která se službami jako je předškolní péče automaticky počítá. Jedná o desítky odmítnutých dětí, dozvěděli jsme se také o místě, kde již nyní jsou odmítnutých stovky a očekává se další nárůst. Jedna z maminek z takto postižené oblasti zmínila, že se s rodinou plánují přestěhovat, toto rozhodnutí zřejmě zvažují i další. Nedostatek služeb tak výrazně zasahuje do soukromého života obyvatel a celkově zcela zbytečně zvyšuje míru stresu, které je rodina včetně dětí vystavena.

Podle výpovědí, které jsme od maminek získali, je mimo Prahu často „pouze“ potřeba dát vědět o svém zájmu dříve než bude zápis, tedy třeba rok či dva před očekávaným nástupem dítěte. Případně je důsledně uplatňováno přijímání dětí pouze těch matek, které přinesou potvrzení ze zaměstnání, ostatním jsou k dispozici pouze zbylá místa.

Nutno dodat, že některé obce se opravdu snaží situaci řešit. Například v středočeských Čelákovicích si nechali vypracovat demografickou analýzu pro svoji oblast a zahájili rekonstrukci školky, která zvýší počet míst. Stejně tak se s předstihem připravují na potřebu zvýšené kapacity ve školách. Také městské části Praha 4 se dle slov pana místostarosty Václava Krištofa daří poptávku pokrýt: „Samozřejmě finančních prostředků není tolik, kolik bychom potřebovali, nicméně situaci se nám daří řešit tím, že opět zprovozňujeme budovy mateřských škol, které byly v době nízké porodnosti poskytnuty na jiné účely, a také vytváříme detašovaná pracoviště při základních školách“. Takové řešení představuje navíc velmi vstřícný krok vůči rodičům, kterým se zjednodušuje doprava dětí různého věku.

Pro některé rodiče jsou řešením soukromé školky. Jenže jejich školné, pokud vůbec jsou k dispozici, může dosahovat i dvaceti tisíc měsíčně. Pro rodinu s běžným příjmem jsou takové částky nereálné. Někde pomáhají zaměstnavatelé, ale i tak se náklady pro rodiče mohou pohybovat okolo deseti tisíc korun měsíčně.

Zakládání školek, které by mohly dosáhnout na státní dotace na dítě, vadí i příliš přísné legislativní normy, například v oblasti hygieny, které jsou potom bariérou tomu, aby školky vznikaly v domech původně určených k bydlení, obcím se tak navíc prodražuje jakákoliv výstavba či rekonstrukce. V posledních letech se začalo mluvit i o tzv. miniškolkách. Zatím se vládě nepodařilo uvést toto opatření do provozu, ale už teď jsou zřejmé jeho limity. Paní Veronika Viewegová z Mateřského centra Putti, která se o založení takové školky zajímala, upozorňuje: „Podmínkou bude, že na přesně stanovený počet dětí, tedy 4, musí být jedna zaměstnaná osoba. Nebude možnost zaměstnávání na dohody či živnostenský list. Mzdové náklady tak možná budou schopni pokrýt zaměstnavatelé, ale pro malá občanská sdružení, která by si mohli zakládat rodiče, nebo která již fungují v podobě mateřských center, to je finančně neúnosné.“

Nedostatek míst v předškolních zařízeních navíc brání flexibilním variantám mezi plnou péči v rodině a denním pobytem v rozsahu osm a více hodin. Pro řadu rodin by optimálním řešením byla půldenní docházka do školky, nebo plná docházka, ale pouze ve vybrané dny v týdnu. Na takové možnosti ale dnes většině školek nezbývá kapacita.