[ 30.4.2009, Alena Králíková, ČSRLZ Rovné příležitosti > Trh práce ]

…téma před krizí oslavované, náhle opomíjené, i když děti nezmizely, natož poptávka po adekvátní péči o ně a zájem mnohých rodičů vrátit se do zaměstnání dříve než po 3-4 letech. Polemika, zda mají vůbec firmy zakládat školky, však zůstává: je v zájmu firem zakládat školky? Nebo by se měl o děti postarat stát, resp. obce? A co s kvalitními zaměstnanci a zaměstnankyněmi, kteří odcházejí na mateřskou a rodičovskou dovolenou? Jaké možnosti má zaměstnavatel pro jejich udržení? Jaká opatření jim může nabídnout ke sladění jejich rodinného a profesního života?

„Školky rozhodně mají smysl. Pokud má firma možnost touto formou pečovat o své zaměstnance, vzroste atraktivita společnosti jako zaměstnavatele a ona získá loajální zaměstnance,“ říká Kamila Štěpánková, HR manažerka firmy SAP BSCE s.r.o. Přes tento fakt, je postoj firem k zakládání firemních školek spíše negativní. Argumenty jsou jasné: firmy jsou od toho, aby měly zisk, platily daně a za ty stát zřizoval školky. Oproti firmě je stát trvalým subjektem, nehrozí mu bankrot či výrazné existenční potíže. Další výhradu doplňuje Martina Cardová, ředitelka odměňování, zaměstnaneckých výhod a plánování lidských zdrojů v T-Mobile Czech Republic, a.s.: „Ve firemním průzkumu jsme zjistili, že se jedná o tzv. pozitivní diskriminaci rodičů oproti ostatním zaměstnancům. Máme velice dobře zavedený systém benefitů a školka by byla benefitem nadstandardním, neboť měsíční náklady na jedno dítě by přesahovaly roční náklady na benefity pro jednoho zaměstnance. Z řad zaměstnanců se proto logicky ozývaly negativní ohlasy.“

Existuje však i druhá strana mince, jíž definuje loajalita, atraktivita zaměstnavatelské značky, zájem vrátit se do zaměstnání dříve, byť zpočátku na částečný úvazek. Zkušenost z praxe dodává Lenka Gadasová, jednatelka firmy IMPACT-CORTI s.r.o.: „V naší firmě byl ze strany zaměstnanců především zájem o péči o mladší děti, zřídili jsme tedy spíše jesle. Školku pak využívají v místě svého bydliště. V této možnosti vidíme i do budoucna velký potenciál udržení zaměstnanců, protože z celkového počtu žen je u nás 70 % žen kolem třicítky.“

V případě, že se firma školku rozhodne založit, potýká se s řadou legislativních a hygienických nařízení a doporučení, které často představují obtížně zdolatelnou překážku. V současné době mají na výběr ze dvou typů:

(1) školky akreditované: jsou zřizovány dle školského zákona a podléhají stejné právní úpravě jako školky založené státem. S akreditací školky souvisí povinnost zaměstnávat pedagogického pracovníka/pracovnici, zajistit určitý počet pedagogů na počet dětí apod. Výhody zřízení této školky spočívají ve formě dotací ze státního rozpočtu a v jistotě kvalifikovaných a fundovaných zaměstnanců a zaměstnankyň.

(2) školky neakreditované: nejsou „školkou“ ve smyslu školského zákona. Založení a provoz je pro zaměstnavatele jednodušší, zařízení např. nepodléhá kontrole školské inspekce. Výhodou pro firmu je, že není povinna řídit se školským zákonem, pro rodiče zase to, že pokud dají dítě do neakreditované školky, nebude jim odebrán rodičovský příspěvek. Tento fakt je vykoupen tím, že rodiče nemají možnost odvolání k úrovni výuky, a často vysokými náklady na školné.

Stavební a hygienické požadavky jsou však shodné a stejně přísné u obou typů školek. Největší nároky jsou na prostor: nezastavěná plocha u školky musí činit 30 m² na dítě, prostor v herně a ložnici musí být nejméně 4 m² a prostory musejí být přímo větratelné. Je tedy nutné vyloučit všechny moderní open space kanceláře s neotvíratelnými okny a klimatizací.

Vladimíra Michnová, personální ředitelka společnosti LINET spol. s r.o., doplňuje: „Zřídit školku je časově a administrativně velmi náročné. Musí se přijmout dostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří se budou střídat v době dovolených tak, aby byl zajištěn nepřetržitý provoz firemní školky. Velkým problémem jsou hygienické podmínky i podmínky nutné ke stravování dětí předškolního věku. Náklady na školku, interiér vnitřních i venkovních prostor a úprav se pohybují v milionech.“

Vzhledem k tomu, že ani jedna z uvedených variant školky není dostatečně vstřícná pro zaměstnavatele, vznikl návrh miniškolek, které by mohly být schůdnější. Jsou součástí tzv. pro-rodinného balíčku, který byl poprvé představen v listopadu 2008. Jedná se zatím o vizi budoucnosti; předpokládaná účinnost zákona je k 1. lednu 2010.

V miniškolce mohou být umístěny max. 4 děti ve věku od 4 měsíců do 7 let. Započítávají se i vlastní děti, nejvýše lze poskytovat péči dvěma vlastním dětem a v rámci jednoho místa lze zřídit i více miniškolek. Přesto zůstává otázkou, zda právě miniškolky se svými pravidly budou tou správnou variantou pro všechny děti zaměstnanců a zaměstnankyň velkých a středních firem.

Jiřina Pipková z odboru rodinné politiky a dávkových systémů, který spadá do Sekce sociální a rodinné politiky MPSV, na vysvětlenou dodává: „Pro-rodinný balíček vznikl jako materiál na podporu rodin s dětmi, jehož součástí jsou služby péče o děti, jako alternativa ke stávajícím předškolním zařízením. Služby péče o děti na individuální bázi vycházejí z myšlenky, že péče o čtyři děti se blíží péči rodinné. Na základě individuální péče je postaven rovněž institut miniškolky. Novela zákona o daních z příjmů obsahuje nové ustanovení týkající se daňové uznatelnosti nákladů na zřízení a provoz miniškolky.“

Na diskuzi o firemních školkách a jejich potenciálu pro zaměstnavatele i zaměstnané se zaměřil seminář pořádaný Českou společností pro rozvoj lidských zdrojů v projektu Alternativa. Ten mj. provozuje bezplatný pracovní server www.prace-jinak.cz a informační portál k alternativním pracovním úvazkům. Projekt je podpořen společnosti Manpower Česká republika a T-Mobile Czech Republic, a.s.