[ 11.1.2005, Alena Králíková, Gender Studies, o.p.s. Rovné příležitosti > Politika ]

Prezidentské volby v Chorvatsku překvapivě neproběhly ve znamení jasného vítězství současného prezidenta Stjepana Mesiće. 16. ledna se o prezidentský úřad utká s pravicovou kandidátkou Jadrankou Kosor. Vzhledem k tomu, že Gender Studies, o.p.s. dlouhodobě spolupracuje s chorvatskou organizací Ženska infoteka, položila jsem její zakladatelce a aktivistce ženského hnutí několik otázek. Přestože Đurđa Knežević vystudovala v Záhřebu historii a archeologii, angažuje se více než třicet let ve feministickém hnutí – nejdříve v bývalé Jugoslávii, nyní v Chorvatsku. V roce 1977 stála u zrodu feministické organizace Žena a společnost, v roce 1994 založila feministický časopis Kruh i ruže (Chléb a růže), podílela se také na založení studijního programu Gender a kultura na Středoevropské univerzitě. Od roku 1996 organizuje v Dubrovníku mezinárodní semináře k politické participaci žen. Publikuje nejen k tématům rovných příležitostí, feminismu, historie ženského hnutí a mírového procesu, ale vydala také román. al

Stjepan Mesić zvítězil v prvním kole prezidentských voleb nad Jadrankou Kosor, i když všichni předpokládali, že zvítězí přímo a bude prezidentem i v dalším období. Podpora Jadrance Kosor však byla relativně vysoká. Jak hodnotíte výsledky voleb?
Je pravda, že všichni očekávali, že v prvním kole Mesić vyhraje, ale tento odhad byl založen na předpokladu, že k volbám přijde přibližně stejný počet voličů jako k předchozím prezidentským volbám. To se nestalo neboť svého volebního práva využilo pouze 50,65% oprávněných voličů. A je známé, že pravice z nízké účasti těží. Pravicoví voliči jsou disciplinovanější a méně vybíraví co se týká programů (dokud je program jednoduchý a seznam cílů jasný – na prvním místě nacionalismus, pak rodina, církev…a další známé body). Ti, kteří se politicky zařazují k levici nebo středu, jsou obvykle kritičtější a skeptičtější ke kandidátům a jejich programům; proto se někdy rozhodnou k volbám nejít. Navíc hodnotíme-li výsledky s vědomím obecného očekávání jasného vítězství Mesić Mesiće, je jasné, že nezískal vše, co mohl, zatímco Kosor získala vše, co mohla. Výsledek ve volbách dokazuje, že její strana (HDZ) je opravdu silná, vezmeme-li v úvahu, že ne všichni někdejší levicoví voliči mají radost z nového reformovaného a proevropského kurzu vlády, a ne všichni souhlasí s kandidaturou ženy. V dalším kole má navíc šanci získat hlasy těch, kteří volili třetího nejsilnějšího kandidáta – Miksiće. Na druhou stranu ale není tolik pravicově radikální jako on. Miksić, který se uvedl jako úspěšný podnikatel v západním stylu (ale dnes se mění v „chorvatského Haidera“), je se získanými 17,8% hlasů opravdovým pravicovým překvapením voleb. Podobně jako v případě Jadranky Kosor byla jeho rétorika pravicově populistická, xenofobní ke slovinským rybářům, ruským ropovodům a podobně. Byla sice hloupá, ale nelze ji podceňovat.

Jak úspěch Jadranky Kosor vnímají ženské organizace v Chorvatsku?
Myslím si, že to nelze označit za její úspěch. Jak už jsem řekla, kdyby neúčast ve volbách nebyla tak vysoká, Mesić by vyhrál v prvním kole, i kdyby Jadranka Kosor získala ty hlasy, které má.
Co se týká ženských organizací v Chorvatsku je pravda, že jsme před volbami byly do velké míry zmatené kvůli řadě argumentů, že bychom „my“ měly podporovat Jadranku Kosor, protože je žena.Tento nepříliš dobrý nápad s sebou přinesl mnoho problémů a závažných reakcí: organizace B.a.B.e., která se zabývá ženskými lidskými právy, vystoupila z Chorvatské ženské sítě, ačkoli obě strany zastávaly podobné postoje, jen zabalené v jiných frázích. Nevěřím tomu, že ty, které byly pro podporu ženy jako prezidentské kandidátky, by opravdu přivítaly Jadranku Kosor u moci. Její politika je známá jako jednoznačně pravicová – jen politický ignorant by mohl uvěřit tomu, že by její politika směrem k ženám byla výrazně jiná.

Měla jste příležitost sledovat kampaně všech 12 kandidátů – zaměřoval se některý z nich na „ženská“ témata? Jak se k nim stavěla Jadranka Kosor a jak Stjepan Mesić? Domníváte se, že v případě, že by Jadranka Kosor byla zvolena, podporovala by ženská práva?
Žádný z kandidátů se na ženská témata nezaměřil, snad s výjimkou Jadranky Kosor, jejíž ženská – nebo genderová – agenda se však omezila pouze na téma násilí. Byla připravena podporovat azylové domy pro ženy – oběti násilí, zapojila by se do kampaní směřujících ke změně legislativy týkající se násilí na ženách; byla také jednou z těch, kdo podporovali a otevřeli pomník připomínající boj proti násilí na ženách. Na druhou stranu se ale nikdy otevřeně a veřejně nepostavila proti postoji katolické církve proti právu na potrat. Také se vyhýbala vyjádření svého názoru na práva gayů a leseb. Byla tehdy ministryní pro rodinu, mezigenerační solidaritu a válečné veterány a podporovala patriarchální hodnoty heterosexuální rodiny. Nepodnikla nic k zavedení systému kvót pro ženy alespoň ve své straně, natož na úrovni vlády a státu. Kdyby se stala prezidentkou, tzv. ženská témata by možná získala o trochu více pozornosti, ale to by bylo všechno.
Její ministerstvo je navíc známé tím, že i přes svůj nízký loňský rozpočet využilo jen jeho velmi malou část. Zůstává mi záhadou, proč některé z prostředků nepoužila na programy zlepšující postavení žen nebo – je-li takovou příznivkyní rodinné politiky – alespoň na sociální aspekty rodiny, postavení dětí a podobně.

Jaké byly její politické cíle a klíčová témata kampaně? Jaké cíle má Stjepan Mesić?
Jadranka Kosor vlastně nijak nereagovala na témata jako je přistoupení k EU – je tomu tak i proto, že pravicoví voliči výrazně nepodporují tento cíl; i přesto však chce vedení HDZ změnit svou „tvář“ směrem k demokratické a proevropské podobě. Jako kandidátka HDZ – Tudjmanovy strany – se nemohla prezentovat ani úspěchy – všechny přípravné kroky na vstup do EU byly podniknuty předchozí vládou stejně jako rozhodnutí o investicích do ekonomiky, budování infrastruktury a rekonstrukci země. Musela si tedy vystačit s umírněnou rétorikou kombinovanou s tradičními lákadly HDZ – nacionalismem, populismem, velmi obecnými řečmi o zemi a válečných veteránech, a důležitosti každého Chorvata. Spojovala svou budoucí politiku s Tudjmanovými myšlenkami a nacionalistickými cíly – známé je její prohlášení, že vždy bude mít při poslechu národní hymny pravou ruku na srdci. K ženským otázkám se vyjadřovala do té míry, jak už jsem zmínila.
Mesić, podobně jako ostatní kandidáty, se k genderovým otázkám nevyjadřoval nijak. Jeho cíly je proevropská politika, ekonomické otázky a demokratizace země. Často se odvolával na první období své prezidentské pozice a zmiňoval úspěchy z té doby. Na závěr své kampaně se však jasně vyjádřil na podporu možnosti volby.

Jak hodnotíte prezidentství Stjepana Mesiće s ohledem na jeho přístup k rovnosti žen a mužů, politice gender mainstreamingu a dalším relevantním genderovým perspektivám a jejich implementaci v Chorvatsku? Jak se stát staví k ženským organizacím a jejich aktivitám?
Z pohledu toho, co zmiňujete ve své otázce, opravdu není možné Mesiće označit za genderově citlivého politika, natož politika, který by snad něco souvisejícího s rovností žen a mužů inicioval. Je pravým zástupcem průměrných Chorvatů, kteří přehlížejí jakékoli genderově specifické problémy. Několikrát se mu také podařilo projevit se sexisticky – i když ne nijak výrazně. Popravdě řečeno ale jako prezident s velmi omezenými pravomocemi neměl příležitost učinit velké změny. To znamená, že ani genderové politice nemohl nijak ublížit.
Navíc díky obecně liberální a tolerantní atmosféře, kterou vytvořil, období jeho prezidentství usnadnilo podporu rovnosti práv žen a mužů a přispělo k řadě důležitých změn. Dokázal také, že je schopen se učit a stát za svými názory, je-li o nich přesvědčen. Domnívám se, že by mělo být možné představit mu genderovou problematiku a získat jeho podporu. Pokud vím, nebude on překážkou na cestě ke zlepšení postavení žen; naopak by mohl být tím, kdo je bude podporovat.
Co se týká postoje vlády k ženským organizacím, jde spíše o její reagování na iniciativy ženských organizací než o její vlastní aktivitu. Musím přiznat, že mezi vládou a jejími orgány a ženskými organizacemi probíhá jistý dialog. Stejně tak je třeba zmínit systematickou podporu – další otázkou už zůstává, jak vysoká tato podpora je – aktivitám ženských organizací. Všechno to, co jsem zmínila ale zůstává na úplném pokraji politického zájmu. Témata související s rovností žen a mužů zůstávají z pohledu politiků omezena na problematiku násilí na ženách, zatímco další aspekty života vztahující se k postavení žen jsou téměř úplně přehlíženy.

Děkuji.