[ 31.3.2009, Petra Štogrová Jedličková, Ústav informačních studií a knihovnictví, FF UK v Praze Rovné příležitosti > Trh práce, Média > Média ]

Jako kapka sladké vody uprostřed diskriminací pěkně prosoleného moře působí televizní kampaň „Nenechte se diskriminovat a nedovolte to jiným“, která probíhala od 2. června do 3. července 2008 v České televizi. Kampaň navázala na tištěné pohlednice, které imitovaly „hodnotící“ poznámky vedoucích personálních oddělení. Kampaň se jako celek snaží poukázat na přítomnost, nesmyslnost a neoprávněnost diskriminace různých skupin lidí na trhu práce.

Vzpomínám si, jak jsem v roce 1995 dostala úkol ověřit, do jaké míry zaměstnavatelé diskriminují ženy a starší osoby na pracovním trhu. Seděla jsem v čítárně časopisů, procházela inzertní rubriky s nabídkami práce, a dělala si čárky. Těmi čárkami jsem popsala překvapivě hodně papírů, ještě jsem si musela další vytáhnout z tiskárny v čítárně. Požadovat na místo vedoucího pracovníka mladého muže či hledat zásadně a jenom ženy na sekretářské či úklidové práce bylo tehdy velkým hitem. K mému nemalému zděšení byla skutečně většina dobových inzerátů v nějakém ohledu diskriminující, buď definovaly požadovaného kandidáta či kandidátku podle pohlaví a nebo podle věku, případně obojího a to dokonce v i případech, kdy k takovému požadavku nebyl pražádný logický důvod: mohou skutečně jen mladí muži dělat obchodního zástupce? Jsou skutečně jen mladé atraktivní ženy stvořeny k tomu, aby pracovaly na help lince? Inzeráty doslova křičely unisono: na odpovědná, prestižní a dobře placená místa chceme mladé muže (mladé = do 35 let), na místa pro služby, pomocné a podřadné práce chceme mladé (= 25 let), atraktivní ženy - pokud možno s potvrzením od doktora o neplodnosti. Zní to jako hrubý vtip, ale tenkrát jsem skutečně díky Českému svazu žen vypátrala případ na jednom menším městě, kde zaměstnavatel žádal po uchazečkách o místo takové potvrzení. Koneckonců, nemusíme chodit tak daleko, moje známá, která se ucházela o místo lékařky, byla při pohovoru upozorněna, že je přijata pouze pod podmínkou, že nehodlá založit rodinu. Mně se stalo při nástupu do jedné IT firmy v roce 2000 totéž. Píše se rok 2009, jsme 14 let vzdáleni od mého pátrání v inzerátech, ale s diskriminací na pracovním trhu se stále setkáváme. Pravda, díky zákonům, už nemůže tak zjevně křičet z inzerátů, proto se plíživě přesunula do místností, kde se odehrávají pracovní pohovory a do praktik personálních oddělení a nadřízených. Bohužel, o to hůře ji lze odhalovat a potírat. Snad právě proto, se kampaň „Nenechte se diskriminovat a nedovolte to jiným“ zaměřila právě na tyto situace a pomocí ironie odhaluje existenci, nesmyslnost a neoprávněnost diskriminačních praktik.

V televizních spotech sledujeme rozhovory dvou personálních pracovníků se zástupci nejčastěji diskriminovaných skupin: zatímco žádost muže o rodičovskou dovolenou je zamítnuta jako práce nevhodná „pro chlapa“, starší ženě se personalisté snaží vnutit rakvičku jako symbol její „smrti“ na pracovním trhu. Mladé ženě jsou kladeny osobní otázky na vyznání, sexuální orientaci a rodinu. Všechny spoty končí apelem: zaměstnavatel nemá na tyto věci právo, nenechte se proto diskriminovat. Každý spot končí odkazem na telefonní číslo, kde je možné případy takové diskriminace hlásit, přičemž není úplně jasné, co se stane poté, co osoba takový případ nahlásí. Možná by z tohoto důvodu bylo vhodnější více zdůraznit webovou stránku, kde je možné dozvědět se více, hledat pomoc a sledovat svůj a případně i jiné případy (domnívám se, že většina diskriminovaných si raději postěžuje písemně než ústně, ale to je pouze moje osobní spekulace). Bude-li se kampaň opakovat, v což pevně doufám, bylo by také vhodné upozornit na množství nahlášených a vyřešených případů, pravidelně uveřejňovat statistiky nejen hlášených případů, ale také aktivně přidávat analýzy a pozorování situace na trhu práce.

Tato kampaň je milou, sladkou, i když malou kapičkou v moři. Jediné, co jí lze vytknout je fakt, že je jí málo. V divokém oceánu pracovního trhu, který neustálé prosévá zaměstnance a hledá si ty nejméně složité cesty, by totiž takový spot byl potřeba každý den, například namísto vymývání mozků agresivními čistícími přípravky do domácnosti. Samozřejmě je jasné, že toto je zbožné přání, nikoli výtka mířená k tvůrcům kampaně. Na druhou stranu, kampaň se dokázala důstojně zařadit mezi ostatní reklamy, je profesionálně vedená (jak ve smyslu obsahu a zaměření tak i ve smyslu zpracování) a míří přesně tam, kde je apelu nejvíce potřeba: zobrazuje různé věkové a genderové skupiny a ukazuje tak na jeden velmi důležitý fakt, totiž že se s diskriminací může setkat každý z nás, neboť se na trhu práce ocitáme v různých situacích, které diskriminaci vyvolají. Rozhodně bych velmi podpořila (i když mohu jen morálně;-)) její opakování, respektive rozšíření, takové spoty by totiž bylo možné natočit s různými dalšími typy osob, respektive situací, ve kterých se nalézají. Diskriminováni totiž nejsou jen lidé, kteří se nacházejí na okraji zájmu trhu práce. Také momenty, kdy k diskriminaci na pracovním trhu dochází, se neomezují pouze na jednání personalistů za zavřenými dveřmi. V běžném pracovním procesu jsou totiž lidé, kteří z nějakého důvodu „nezapadají“, vyřazováni z různých firemních akcí, vzdělávání a o způsobech, jak zaměstnavatelé nerespektují snahu zaměstnaných rodičů skloubit práci a rodinu, by mohla být napsána celá kniha. Spoty by tedy mohly být živější, více z akcí na pracovišti, například při přidělování konkrétní práce, posílání pracovníků na kurzy, povyšování, časování porad apod. O co více by spoty ironizovaly dobře známé situace z pracoviště, o to více by možná aktivizovaly další skupiny lidí, ty kterým ani nedochází, že to, co se jim děje není samozřejmé, ale naopak žalovatelné a zároveň by možná vystrašily ty, kdo se na diskriminaci aktivně podílí. Jinými slovy by mohly případné budoucí kampaně více útočit na svědomí těch, kteří diskriminují, protože reklama působí na podvědomí, a lze tedy předpokládat, že příště se v podobné situaci potenciální diskriminující zastaví a své chování alespoň zmírní stejně, jako řidiči po shlédnutí varovných spotů o bezpečnostních pásech. A když už jsem zmínila ty bezpečnostní pásy: nedávno se ukázalo, že je v zájmu bezpečí řidiče, aby osoba za ním byla připoutána. Ne každému totiž hned dojde, že při nárazu řidiče vlastní pás a airbag nezachrání, zabije ho totiž nepřipoutaná osoba sedící za ním. Možná, že podobný apel by zasloužila i kampaň proti diskriminaci na pracovišti: osoby, které diskriminaci tiše přihlížejí totiž nejsou před ní bezpečně chráněny stejně jako náš řidič, diskriminace, a nebo její výsledky, se totiž mohou nečekaně obrátit pro nim samým, i to by mohlo být v případném pokračování televizních spotů zohledněno.

Kampaň „Nenechte se diskriminovat a nedovolte to jiným“ je potřebným a vhodně připraveným počinem v potírání diskriminace na trhu práce. Zaměřuje se na různé skupiny, tedy nejen na ženy nebo starší osoby, a mobilizuje diskriminované k tomu, aby se bránili. Bude-li pokračovat a zdůrazní-li apel na všechny zúčastněné, pak se můžeme těšit na to, že nezapadne jako kapka v moři.

Informační kampaň na pohlednicích a v televizi. In Zpravodaj Rovné příležitosti do firem. [online]. 2008, č. 7. [cit. 2009-03-23]. Dostupný na World Wide Web: <http://zpravodaj.feminismus.cz/clanek.shtml?x=2101281&als[nm]=2101267>.

Jedličková, Petra. Webmistrová. Ikaros [online]. 2000, roč. 4, č. 7 [cit. 2009-03-23]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/634>. URN-NBN:cz-ik634. ISSN 1212-5075.