 |
|
 |
Gender Studies spolupracuje s festivalem Jeden svět
[ 9.3.2009, Jeden svět
Kultura > Kultura a umění
]
První ze snímků Julie Bridgham Armáda v sárí líčí příběhy šesti nepálských žen, které se aktivně zapojily do války v zemi, byť na rozdílných stranách: některé v řadách královské gardy, jiné v maoistické armádě, další ve studentském hnutí. Spojilo je rozhodnutí nezůstávat nečinné podle tradičního modelu, kdy se ženy do válečných konfliktů přímo nezapojují. Podobné téma sleduje také film Zahnat ďábla do pekla, v němž se skupina liberijských žen svérázným způsobem zasadila o ukončení krvavé občanské války v zemi.
Režisérka Afghánských žen za volantem Sahra Karimi ve svém filmu zachytila osudy čtyř žen mezi třicítkou a čtyřicítkou, snažících se naplnit svůj sen: získat řidičský průkaz a s ním i větší svobodu ve společnosti, kde většina žen téměř nevystupuje z privátních prostor svých obydlí. Poslední hostka, režisérka tureckého původu Aysun Bademsoy, přiveze do Prahy svůj časosběrný dokument V poločase, který sleduje turecké členky někdejšího dívčího fotbalového družstva v Berlíně. Ženy, jež kdysi žily sportem a nezlomným přátelstvím, si po třicítce hledají své místo ve společnosti, která je znevýhodňuje hned dvakrát: kromě etnického původu také na základě jejich tradiční role v dané kultuře.
Jeden svět uvede také vítězný film festivalu v Sundance Nezlomné tety, v němž se skupina sociálních pracovnic nesmiřitelně pere za spravedlnost při pomoci znásilněným jihoafrickým dětem. O životě senegalských žen různých generací vypovídá snímek Senegalky a já.
Poslední z balíčku genderově zaměřených filmů je dokument Fotbalistky z Kábulu o skupině dívčího fotbalového družstva, který ukazuje pozvolnou proměnu kultury a tradic země, kde ještě před deseti lety mohly o dívky o svém vlastním fotbalovém družstvu jen snít.
Genderové filmy na festivalu Jeden svět
Afghánské ženy za volantem
Svědectví jednoho muže má u afghánského soudu stejnou váhu jako výpověď dvou žen. Když se narodí syn, oslavují se i jeho první zuby, zatímco narození dívky je nezřídka vnímáno jako zklamání. Společnost, kde nerovnost mezi oběma pohlavími vyplývá z manipulativní interpretace koránu, vymezuje ženám velmi malý prostor. Najít proto afghánskou řidičku je nesnadný úkol, který podstoupila slovenská režisérka afghánského původu Sahraa Karimiová. Její dokument sleduje osudy čtyř žen mezi třicítkou a čtyřicítkou - všechny jsou vdané a mají děti. Tři z nich touží po řidičském průkazu, zatímco jedna se už živí jako řidička soukromého minibusu. O svých hrdinkách se ovšem dozvídáme mnohem více, když kamera, za níž stojí žena, vstupuje do privátních prostor obývacích pokojů Afghánek a jejich rodin. Získáváme tak informace o roli genderu v uspořádání afghánské společnosti i o nesnadné cestě tamních žen za emancipací. Kolik z nich autoškolu dokončí? Mají být silnice, stejně jako vše ostatní veřejné, hájemstvím mužů?
Atlas VS 19.3.2009 19:30
Evald 12.3.2009 21:30
Francouzský institut 14.3.2009 20:15
Armáda v sárí
Desetiletá občanská válka v Nepálu, ukončená v roce 2006 odstoupením tamějšího krále a obnovením demokratického parlamentu, znamenala těžká léta pro řadu nepálských mužů a žen. Mnoho žen se rozhodlo zapojit se do války aktivně a podílet se tak na osudu své země i na vlastní budoucnosti. V dokumentu sledujeme příběh šesti z nich, které tak učinily s odlišnými názorovými východisky, avšak se stejným cílem. Kranti vstoupila do řad maoistické armády, aby se zbraní v ruce napomáhala ke svržení autokratického režimu krále. Ram Kumari je vůdčí členkou studentského politického hnutí, které se snaží docílit téhož, ovšem bez násilí. Rajani se stala důstojnicí královské armády, aby pomohla zastavit nepokoje, z vlastního přesvědčení, ale pod vlajkou monarchie. Krishna je obyvatelka horské vesnice trpící útoky maoistické armády, proto podporuje stávající monarchii. Devi pátrá za pomoci advokátky Mandiry po své patnáctileté dceři unesené královskými vojsky proto, že svědčila o páchání násilností touto armádou. Budou ženy, které opustily své tradiční role, jednou provždy nedílnou součástí nové nepálské společnosti?
Atlas MS 15.3.2009 16:00
Atlas VS 16.3.2009 19:30
Světozor VS 12.3.2009 17:30 (ve spolupráci s Gender Studies, o.p.s.)
Fotbalistky z Kábulu
Členky afghánské ženské fotbalové reprezentace dokázaly pílí a pravidelným trénováním proměnit své nadšení ze hry v historický úspěch, když na turnaji ženských fotbalových týmů v Pákistánu postoupily nečekaně až do finále. Ještě před deseti lety by ale o něčem podobném mohly jen snít. Prostřednictvím archivních záběrů a rozhovorů s dívkami film připomíná, že v době vlády Tálibánu bylo afghánským ženám mimo jiné přísně zakázáno vzdělávat se, používat kosmetiku, smát se nahlas na veřejnosti, a dokonce i sportovat. Přitom právě úspěch ve sportu je pro řadu afghánských dívek nejen ideální příležitostí narušit zažité stereotypy tradiční „mužské" společnosti, ale i příslibem lepší budoucnosti. Navzdory přetrvávajícímu nebezpečí a nejistotě v zemi představuje dokument afghánskou generaci, která si může dovolit mít jisté ambice a hledět do budoucnosti s většími nadějemi.
Atlas MS 19.3.2009 18:00
Atlas VS 12.3.2009 21:30
Senegalky a já
Alice Diopová se narodila ve Francii senegalským rodičům. Jako dospělá a značně emancipovaná žena se vrací do země svého původu, aby natočila film o současných senegalských ženách různých generací. Vyzbrojena malou videokamerou tráví dny u svých příbuzných, které do té doby sotva znala, a sleduje každodenní radosti a strasti energické Nené a jejích dvou dcer. Rozdílné životní postoje se odrážejí v rozhovorech protagonistek na malém městském dvorku i v rámci jejich každodenních aktivit. Zatímco Nené se snaží přilepšit rodině a věnuje se drobným podnikatelským aktivitám, její dospělá dcera raději sní o lepším životě v emigraci nebo alespoň v manželství s nějakým šikovným mužem. Přemítá i samotná režisérka - o čem by snila ona, kdyby vyrostla v tomto kulturním prostředí se specifickými tradicemi a názory na postavení žen, lásku a polygamii? V Senegalu tak autorka objevuje nejen své rodinné kořeny, ale i svou vlastní feminitu. Právě autentické hledání a citlivý přístup k tématu jsou hlavními charakteristikami tohoto prostě natočeného, ale o to přesvědčivějšího dokumentu.
Atlas MS 14.3.2009 18:00
Evald 12.3.2009 17:30 (ve spolupráci s Gender Studies, o.p.s.)
Světozor MS 17.3.2009 18:00
V poločase
Režisérka Aysun Bademsoyová se po deseti letech vrací k pěti hrdinkám svých dvou dokumentů o tureckém dívčím fotbalovém týmu z Berlína. Mladé ženy, které kdysi pojilo nerozlučné přátelství, dnes mají své vlastní životy, jež se od sebe výrazně liší. Tři se provdaly, jedna zůstala sama s dítětem a další se poloprofesionálně věnuje fotbalu. Jejich osudy mají ale přesto stále něco společného. Dříve to byla láska ke sportu, stále převážně vnímanému jako doména mužů, dnes je to otázka postavení turecké ženy ve společnosti, kde toto etnikum představuje menšinu. Najít si dobré zaměstnání nebo zapsat děti do německé školy je téměř nemožné, byť se vládní systém integrace tváří naoko přívětivě. Tyto ženy jsou proto zatíženy hned dvojími předsudky: jako Turkyně by totiž navíc měly naplňovat očekávání spojená s tradiční úlohou ženy ve společnosti. Blízký vztah režisérky a aktérek filmu umožňuje přijímat informace tak, jako bychom byli přítomni jejich důvěrnému rozhovoru. Film ukazuje, jak je nesnadné vypořádat se v krátké době s nerovnostmi ve společnosti a kolik práce stále zbývá na obou stranách - zatímco legislativa se dá změnit poměrně rychle, posunout uvažování lidí je zřejmě práce pro několik generací. Hledání a prosazování osobní svobody tak zůstává nejtěžším úkolem.
Atlas VS 15.3.2009 19:30
Evald 13.3.2009 17:30 (ve spolupráci s Gender Studies, o.p.s.)
Světozor VS 16.3.2009 21:30 (ve spolupráci s Gender Studies, o.p.s.)
Zahnat ďábla do pekla
Pozoruhodný příběh o velké odvaze liberijských muslimských i křesťanských žen, které se bez ohledu na vyznání rozhodly společně se zasadit o ukončení krvavé občanské války a do země v troskách opět zavést mír. Režisérka Gini Retickerová prostřednictvím mozaiky osobních výpovědí žen nejrůznějších profesí a vyznání popisuje historické události, které vedly až k ukončení krvavých bojů. Čtrnáct let trvající občanská válka se stovkami tisíc mrtvých, masakry na civilním obyvatelstvu či znásilňováním žen skončila také díky ženám, které donutily válčící strany nejen zasednout k jednacímu stolu, ale po určité době dokonce uzavřít mírovou dohodu. Ženy svými dlouhodobými nenásilnými, avšak důraznými protesty a spoluprací přesvědčivě ukázaly, že spontánní aktivismus může změnit historii národa.
Archa 16.3.2009 22:00
Městská knihovna MS 13.3.2009 20:15 (ve spolupráci s Gender Studies, o.p.s.)
Nezlomné tety
Pětice žen tvoří jádro neziskové organizace Bobbi Bear založené v jihoafrickém Durbanu ve snaze účinně pomáhat znásilněným a sexuálně zneužívaným dětem. Skupina nesentimentálních a nekompromisních sociálních pracovnic velmi úzce spolupracuje s tamní policií, ale především s dětskými oběťmi a jejich rodinami. Podařilo se jim prosadit, aby se v průběhu policejního šetření ustoupilo od neadekvátních vyšetřovacích metod, a dětem ulehčují jejich trauma citlivým přístupem a moderními psychologickými metodami. Řadu pachatelů, kteří dosud běžně unikali spravedlnosti, se jim daří dostat před soud. Slavná britská režisérka Kim Longinottová navázala velmi blízký vztah se všemi ženami v organizaci a přibližuje nejen jejich práci, ale také osobní život, který se s prací mnohdy prolíná. Jeden svět promítal v minulosti většinu snímků Kim Longinottové, např. Drž mě pevně, Soudné sestry nebo Na ten den nikdy nezapomenu.
Atlas MS 16.3.2009 18:00
Lucerna 13.3.2009 17:30
Minor 17.3.2009 19:00
|
|
|
|
