 |
|
 |
Ostří v temnotě: Genderová reflexe hororového subžánru „slasher“.
[ 30.3.2009, Michal Svěrák a Martin Vavřina
Kultura > Kultura a umění
]
V rámci volného cyklu přednášek a diskusí s názvem Filmový horor ve světle genderových studií, zahájeného roku 2008 na půdě nevládní neziskové organizace Gender Studies, o. p. s. přednáškou Martina Vavřiny „Návrat potlačeného: vybrané teorie filmového hororu“, se dne 7. dubna 2009 uskuteční další setkání, které bude tentokrát zaměřeno na genderovou (a v souvislosti s ní též na psychoanalytickou, filozofickou a sociologickou, příp. kulturologickou) reflexi specifického hororového subžánru, označovaného jako „slasher“ (někdy též „stalker film“ nebo „teenie-kill pic“) a známého i v tuzemském diváckém prostředí.
„Slasher“ (z angl. substantiva slash – říznutí, řez, řezná rána) je spíše empiricky a mediálně založený subžánr filmového hororu, jehož stěžejní osnovu tvoří hrůzu vyvolávající příběh (v některých případech s fantastickými prvky) sériového psychopatického vraha, jehož identita je zpočátku neznámá (maskovaná postava), a který usmrcuje své oběti (mnohdy z řad dospívající mládeže) zpravidla s použitím bodných nebo sečných zbraní, přičemž důraz je kladen zejména na způsob provedení těchto vražd a okolnosti bezprostředně jim předcházející (situační napětí).
Zmíněný subžánr se ustanovil přibližně v první polovině 70. let 20. století, a to v souvislosti s takovými snímky jako Black Christmas režiséra Boba Clarka z roku 1974 a Halloween režiséra Johna Carpentera z roku 1978. Teprve 80. léta však přinášejí skutečné pléróma filmů spojovaných s tímto do té doby nezřetelným a zaměnitelným pojmem (pro ilustraci zmiňme alespoň Friday the 13th, Terror Train, Prom Night, The Burning, The Prowler, Sleepaway Camp, Slumber Party Massacre). Zlatý věk populárních příběhů o sériových vrazích dospívající mládeže končí až odchodem Ronalda Reagana z funkce prezidenta Spojených států a následným rozpadem východního bloku.
Původní výrazně odmítavý a morálně podbarvený postoj části renomované filmové kritiky, reprezentované na prvním místě Rogerem Ebertem, ostře kontrastoval s takřka kultovní oblibou (a finančním úspěchem) „slasherových“ filmů. Rovněž zájem akademické obce byl po dlouhou dobu mizivý. Teprve později se lze ve spojení s tímto subžánrem setkat s vědeckými pracemi, jejichž ideový a teoretický základ tvoří převážně neomarxistická psychoanalýza, nebo studia rodu a sexuality, případně próteovský melanž série obtížně pojmenovatelných post-strukturalistických konceptů. Například Robin Wood ve své studii „Returning the Look: Eyes of a Stranger“ spojuje otázku manipulace divákovým pohledem (zejména prostřednictvím tzv. subjektivní kamery) s problematikou mediálního násilí páchaného na ženách. Struktuře viktimizace (zpravidla sexuálně aktivních) žen na pozadí nepotrestané viny se rovněž věnuje Vera Dika, autorka monografie Games of Terror: Halloween, Friday the 13th, and the Films of the Stalker Cycle. Carol J. Clover se naopak v publikaci Men, Women, and Chain Saws: Gender in the Modern Horror Film zabývá základními skladebními prvky, které jsou pro subžánr „slasher“ narativně a esteticky konstitutivní. Mezi nimi vyniká především motiv tzv. poslední hrdinky (angl. final girl), jejíž rodová identita je značně proměnlivá a slouží mimo jiné k odstupňované identifikaci maskulinního diváka s postavou oběti a hrdiny.
Přednáška „Ostří v temnotě: genderová reflexe hororového subžánru slasher“, vedená formou řízené debaty dvou hostů, se zaměří jak na rozbor nejvýznamnějších teoretických přístupů k uvedenému tématu, tak na výklad vybraných typově identifikovaných děl (Black Christmas, Halloween, Friday the 13th, The Burning, The Prowler, A Nightmare on Elm Street, Scream). Především však bude, slovy Jacquese Derridy, hravým přitakáním hře světa a nevinnosti vznikání, přitakáním světu znaků, který je bez chyby, bez pravdy, bez původu, a který je otevřen aktivní odvážné interpretaci.
|
|
|
|
