 |
|
 |
Zamítnutí návrhu na rozpuštění Dělnické strany je jednoznačným pochybením ministerstva vnitra
[ 5.3.2009, Tolerance a občanská společnost
Rovné příležitosti > Rovné příležitosti
]
Prohlášení nevládních organizací
Vyjadřujeme vážné znepokojení nad postupem Ministerstva vnitra ČR při zpracování návrhu na rozpuštění Dělnické strany, při zastupování státu v řízení před Nejvyšším správním soudem, jakož i nad včera publikovanými prohlášeními ministerstva k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Dělnickou stranu nerozpustit.
Ministerstvo a jeho zodpovědní pracovníci svým jednáním prokázali čirou nekompetentnost, která nemůže a nesmí mít místo v otázce z ústavního hlediska vždy natolik ožehavé a komplikované, jako je rozpuštění politické strany.
Návrh podaný k Nejvyššímu správnímu soudu a postup státu v řízení nemohl vést k ničemu jinému než k jeho zamítnutí. Ministerstvo návrh založilo prakticky pouze na ad hoc porušeních zákona o shromažďování ze strany Dělnické strany, případně na výroku jejího předsedy o „nulové toleranci k polistopadovému systému“. Návrh sice obsahoval tvrzení týkající se neonacistického charakteru Dělnické strany, jejího úzkého propojení s neonacistickým hnutím, zejména Národním odporem, nenávistných a násilnických aktivit jejích členů, ministerstvo však neuvedlo žádný návrh důkazních prostředků, jimiž by toto konstatování doložilo. Zástupce ministerstva, potažmo vlády, v soudním řízení nereagoval na výzvy Nejvyššího správního soudu k doplnění dokazování. Za těchto okolností nebylo možné předpokládat, že by soud konstatoval něco jiného, než že vláda neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Prohlášení zástupce ministerstva Václava Henycha: „Vycházeli jsme z toho, že vazby DS na neonacistickou scénu jsou veřejně známé“ (viz www.idnes.cz, 4.3.2009) by nemohlo obstát v žádném soudním řízení, natožpak v řízení o rozpuštění politické strany.
Ministerstvo vnitra ČR prokazatelně mělo dostatek informací, na nichž mohlo prokázat charakter Dělnické strany, zejména pak skutečnost, že porušuje ústavu a zákony, že je jejím cílem svržení demokratických základů státu či že její program nebo činnost ohrožují veřejný pořádek a práva a svobody občanů (ve smyslu zákona o sdružování v politických stranách). Ministerstvo muselo mít dostatečné podklady v tomto smyslu ze strany bezpečnostních složek, na jejichž informacích byl návrh údajně založen. Nezbývá nám než se tázat, kde se projevila ona „trpělivá a mravenčí práce“, která předcházela podání návrhu (viz prohlášení ministra vnitra z 5.11.2008), když výsledný návrh byl natolik bezduchý a argumentů prostý. Návrh na rozpuštění politické strany musí vycházet z velmi širokého spektra informací, musí obsahovat jakékoliv dostupné zdroje, nejen tedy z linie bezpečnostních složek, ale též z linie další odborné veřejnosti (ať jsou jimi nevládní organizace nebo politologové).
Není možné souhlasit s prohlášeními, že teprve včerejší rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nastavilo mantinely, jichž je nutné se držet při rozpuštění politické strany. Ministerstvo má vycházet z mantinelů daných ústavními předpisy. Omezení práva sdružovat se v politických stranách musí být opatřením v demokratické společnosti nezbytným např. pro ochranu veřejného pořádku či pro ochranu práv a svobod druhých a tuto nezbytnost musí vláda prokázat. Pohybujeme se stále v rovině soudního řízení, v němž odpovědnost za jeho výsledek nese navrhovatel, tedy vláda. Ta musí prokázat, že politická strana je reálným ohrožením, jak svým programem, tak svou činností, a to na základě širokého komplexu skutečností. Mantinely, jichž je nutné se držet, pak zpracovatel návrhu musí nacházet též v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, která je k této otázce velmi široká.
Návrh na rozpuštění politické strany je vždy krajním postupem, který musí být velmi striktně odůvodněný. Ministerstvo, potažmo vláda v tomto úkolu zhola selhaly, návrh nejen že nepodložily skutečnostmi získatelnými od odborné veřejnosti, nýbrž dle všeho ani od bezpečnostních složek. Včerejší prohlášení ministerstva považujeme za tristní, byrokratický alibismus, snažící se zakrýt lajdáctví odpovědných pracovníků. Za tuto flagrantní neprofesionalitu musí podle našeho přesvědčení převzít příslušné osoby osobní a politickou odpovědnost.
V Praze dne 5.3.2009
Český helsinský výbor
Tolerance a občanská společnost, o.s.
Romea, o.s.
Slovo 21, o.s.
In Iustitia, o.s.
Gender Studies, o.p.s.
|
|
|
|
