[ 28.2.2009, Alexandra Jachanová Doleželová, Gender Studies, o.p.s Rovné příležitosti > Rovné příležitosti ]

Jednou z hlavních strategií Evropské unie k dosažení rovnosti žen a mužů je tzv. gender mainstreaming. V rámci této strategie by měly všechny politické procesy na všech úrovních zohledňovat hledisko rovnosti žen a mužů. Součástí gender mainstreamingu je také genderové rozpočtování resp. genderová analýza rozpočtů, tzn., že i tvůrci rozpočtů by měli zvážit jednotlivé položky rozpočtu podle dopadů na životy mužů a životy žen.

Genderové rozpočtování by rozhodně nemělo rozdělovat rozpočty na mužské a ženské, muži ani ženy nejsou homogenní skupiny a jejich potřeby se prolínají. Rozpočet je důležité rozdělovat podle potřeb všech obyvatel a obyvatelek na základě jejich životních zkušeností a životní situace. Genderové rozpočtování by mělo sloužit jako nástroj k překonávání nerovností ve společnosti. Lze jej aplikovat do státního, krajského i obecního rozpočtu. Rozpočty by měly být zaměřeny na zájmy a potřeby všech obyvatel a obyvatelek a mělo by být hodnoceno, zda zvýší či sníží rovnost žen a mužů na daném území.

Genderovému rozpočtování musí předcházet genderová analýza, která zkoumá dopad různých politik, programů a opatření zvlášť na ženy a na muže, ale i na jiné skupiny a zhodnotit stávající rozpočet, zda některou skupinu nediskriminuje. Analýza zahrnuje shromažďování údajů a tvorbu statistik členěných podle pohlaví a hodnocení politik a programů, zda měly pozitivní či negativní vliv na rovnost žen a mužů.[1]

Genderové rozpočtování měst a obcí

Genderové rozpočtování je součástí tzv. komunitního rozpočtování, které se šířeji zaměřuje na nejrůznější skupiny obyvatelstva dané komunity, např. seniory a seniorky, děti, Romy a Romky apod. Hlavními předpoklady pro aplikaci komunitního, ale i genderového rozpočtování je dostupnost statistických a demografických ukazatelů o složení obyvatelstva v dané oblasti a legislativa, která komunitní rozpočtování umožňuje. Legislativa ČR umožňuje komunitní rozpočtování na úrovni měst i obcí zavést.[2]

Prosperita obce závisí na schopnosti obce zohledňovat potřeby svých obyvatel a obyvatelek, vyvážený rozpočet musí přihlížet k potřebám všech. V Zastupitelstvu ale většinou nejsou zastoupeny marginalizované skupiny, přesto nebo spíše právě proto je nutné zjistit jejich potřeby pomocí analýz a přizvat občany a občanky k vytváření rozpočtu.

Dopady rozpočtových projektů na (ne)rovnost žen a mužů v obci se dají zjistit např. pomocí dotazníků, rozhovorů či průzkumu. Hodnoceny by měly být celkové výdaje související s daným projektem a informace o všech uživatelích a uživatelkách dané služby. Zde se dá také využít analýza času, např. u mateřské školy – převážně ženy tráví hodně času péčí o děti a domácnost, zavedení mateřské školy jim může usnadnit jejich situaci. Projekty je nutné zpětně sledovat, zda napomohly odstraňování nerovností v obci.[3]

Genderové rozpočtování v praxi: přestavba školního hřiště

Jak na genderové rozpočtování v praxi si můžeme předvést na přestavbě školního hřiště, které je určeno 100 žákům – 50 dívkám, 50 chlapcům ve věku od šesti do dvanácti let. Rozpočet na opravu hřiště je 10,000 euro. Jsou dvě možnosti, jakým způsobem zrealizovat tuto rekonstrukci, aby se zohledňovala využitelnost jak dívkami, tak chlapci.

V první možnosti vedení školy požádalo žáky a žákyně, aby napsali své jméno a největší přání v souvislosti s využitím hřiště. Výsledkem žádostí bylo: 42 hlasů pro fotbal, 14 pro houpačky, 10 pro klouzačky a prolézačky, 9 pro skákacího panáka.

Na základě těchto poznatků bylo naprojektováno a postaveno hřiště. Bylo rozděleno do čtyř zón zohledňující potřeby pro každou aktivitu a byl podle toho také rozdělen rozpočet: 70% hřiště je uzpůsobeno k fotbalu (56% rozpočtu), 14% zabírají houpačky (19% rozpočtu), 10% klouzačky a prolézačky (13% rozpočtu), 10% prostor pro skákacího panáka (12% rozpočtu).

Z pozorování dívek a chlapců hrajících si na tomto novém hřišti ale vyplynulo, že pouze 50% žactva (25 chlapců a 15 dívek) využívá hřiště aktivně a druhá polovina se dívá nebo čeká na hraní. Chlapci, kteří si hrají, používají 82% hřiště, dívky používají 18% hřiště a žádné postižené dítě si nehraje.

Po detailnějším rozboru lístečků s přáními se ukázalo, že 42% chlapců si přálo hrát fotbal, ale u dívek byla přání rozmanitější – celkový rozpočet na hřiště zohlednil přání 49 chlapců a 26 dívek.

Zkusme tedy využít spravedlivější analýzy potřeb. V tomto způsobu jsou všichni žáci a žákyně požádáni, aby vyplnili formulář, kde je i věk, pohlaví, případné znevýhodnění a tři přání místo jednoho. Přání jsou sbírána pro každou věkovou skupinu a pohlaví s přihlédnutím na případné postižení a je udělán průměr. Např. ani jeden z 15 postižených chlapců nehlasoval pro prolézačky, 18% zdravých chlapců pro prolézačky hlasovalo. Pokud uděláme průměr z těchto dvou skupin, vyjde nám 9% pro prolézačky (na rozdíl od 18% pokud bychom použili první metodu). Stejně spočítáme skupinu dívek a vydělíme chlapce a dívky. S použitím této metody vyšly výsledky jiné než při použití předchozí metody. Na první místo se dostala houpačka (12,6%), mezi druhým a čtvrtým místem se pohybovaly různé typy klouzaček a prolézaček (12,4%, 11,4% a 11%) a na pátém místě se umístil fotbal (10,5%). Tato metoda je spravedlivější v rámci zhodnocení potřeb všech různorodých skupin a umožnila rozdělit hřiště rozmanitějším způsobem.[5]