[ 28.2.2009, Eva M. Hejzlarová, Forum 50 % Rovné příležitosti > Rovné příležitosti ]

"Utratíme peníze z veřejných rozpočtů raději na dětské hřiště či osvětlení v tmavém parku, nebo na zavlažování fotbalového trávníku?" To je – s trochou zjednodušení – otázka, na niž hledala odpověď analýza Fóra 50 %, která zjišťovala, na co se vynakládají zdroje v českých městech a obcích. Podrobné zkoumání 12 rozpočtů měst do 30.000 obyvatel ukázalo, že pokud odečteme tzv. mandatorní výdaje a investice, které slouží všem, tak většina obcí podporuje více projekty a aktivity, které jsou spojeny s muži – např. hokej, fotbal nebo ragby. Naopak v rozpočtových položkách úplně chyběly činnosti, které by podporovaly volnočasové aktivity žen.

Analýza dále ukázala, že ve městech, která podporují tyto sporty, je financováno významně méně dalších jiných typů projektů a aktivit. Dá se říct, že náklady na hokej a fotbal „škrtí“ celkové výdaje tak, že na jiné aktivity už takřka nezbývá. Naopak v obcích, kde se více orientují na podporu oblastí jako „cestovní ruch“ nebo „kultura“, je výrazně větší diverzita financovaných projektů a aktivit a menší nepoměr mezi výdaji ve prospěch mužů a žen.

Kritika rozpočtů z dílny Fóra 50 % se samozřejmě setkala s bouřlivým přijetím. „Lidé se nás často ptají, jestli chceme, aby vedle mužských fotbalových týmů byly i ženské, protože jim to zavání mechanickým překlápěním rolí a la ženy do dolů. Co se týče toho, aby i ženy hrály ve větší míře fotbal, tak určitě nejsme proti, pokud o to bude zájem, ale cesta k narovnání rozdílů v rozpočtech podle nás vede i prostřednictvím zlepšování služeb péče o děti, dopravní infrastruktury a vůbec všeho, co dá ženám víc volného času. Pak se můžeme bavit o příspěvcích obce na aerobik, kurzy sebeobrany nebo třeba pořádání literárních dýchánků,“ přibližuje diskuze kolem komunitního rozpočtování, z jehož principů analýza vycházela, politoložka Jana Smiggels Kavková z Fóra 50 %.

Koncept komunitního rozpočtování předpokládá, že by nakládání s veřejnými zdroji v demokracii mělo respektovat potřeby nejrůznějších skupin obyvatelstva - tedy nejen těch, kteří o rozpočtu přímo rozhodují. "Rozpočtový proces je pro drtivou většinu lidí nepřehledný, řada lidí také nemá bezproblémový přístup k internetu nebo je na tom s volným časem tak špatně, že na hájení svých zájmů prostě nestačí. To by ale neměl být důvod k tomu, proč by potřeby těchto lidí měly být opomíjeny," vysvětluje myšlenky komunitního rozpočtování Jana Smiggels Kavková a vyjmenovává, které skupiny patří z tohoto hlediska mezi nejvíce znevýhodněné: ženy, mládež, senioři a seniorky a lidé z národnostních menšin či osoby se zdravotním postižením.

Potřeby některých těchto skupin přitom často řeší komunitní plány rozvoje sociálních služeb – ty se ale zaměřují jen na zjevná znevýhodnění typu fyzický handicap nebo chudoba. Ženy jako znevýhodněná skupina se navzdory mezinárodní kritice v Česku příliš neřeší.

To, že aktuální podoby obecních rozpočtů nefandí ženám, potvrzují také starostky a zastupitelky. „Je to tím, že v zastupitelstvu nesedí více žen,“ míní radní z Lanškrouna Lada Sitová a dodává, že když se pokusila na zastupitelstvu mluvit o tom, že by výdaje měly být vynakládány spravedlivě, dočkala se jen výsměchu. Stanislava Silná, radní Libereckého kraje a bývalá starostka Nového Boru, souhlasí, že jakákoli "měkká" aktivita se v zastupitelstvu plném mužů, kteří žijí své životy jinak než ženy a mají jiné priority, prosazuje jen těžko. Silná si zároveň myslí, že otázka spravedlivějších rozpočtů bude se sílící hospodářskou krizí stále naléhavější: "Řada akcí, které jsou určeny třeba ženám nebo starým lidem, se doteď financovala z darů místních firem. Ty teď ale nebudou mít peníze, takže se nerovné rozdělování veřejných zdrojů ukáže v plné síle.“