[ 20.12.2004, Miluš Kotišová Rovné příležitosti > Politika ]

Výtah z besedy se slovenskou velvyslankyní v Polsku Magdou Vášáryovou (v prostorách Gender studies na Praze 2 dne 19.října 2004)

M. Vášáryová vystudovala sociologii, ale po roce 1970 nemohla jako socioložka pracovat. Věnovala se herectví. Po rozpadu komunistického režimu změnila při první příležitosti povolání, stala se na krátký čas také Mečiarovou poradkyní pro zahraniční záležitosti. Od roku 2000 je velvyslankyní v Polsku.

Vývoj diplomatické kariéry
Po rozpadu Československa v Rakousku a po skončení mého velvyslancování v Rakousku jsem založila Slovenskou společnost pro zahraniční politiku a sedm let jsem ji řídila. Když jsem s tím nápadem poprvé přišla, všichni se mi smáli, nikdo mi nevěřil, ale potom tam najednou všichni chtěli pracovat. Chtěla jsem ovlivnit kvalitu zahraničně-politického myšlení na Slovensku. Založila jsem časem dvě periodika, obě dodnes vycházejí: měsíčník a půlročník pod názvem Slovak Policy Affairs, ten vychází jenom ve slovenštině. Mimo jiné jsem také založila marketingový sportovní projekt pro zdravotně hendikepované sportovce. Zabývám se teď více menšinami. Zajímá mě jinakost jako taková.

Byla jsem první Slovenkou herečkou, která se světově proslavila. První ženou mezi slovenskými velvyslanci a také první Slovenka, která kandidovala na prezidenta. Těch prvenství mám ve svém životě hodně, ale to taky znamená, že schytáte to nejhorší a razíte cestu těm druhým.

Výjimka mezi diplomaty
Je zajímavé, že jako herečka jsem naprosto necítila to patriarchální prostředí. Naopak, vždyť já jsem hrávala hlavní postavy a byla jsem pro všechny důležitá. Teprve když jsem vyšla ven, ve svých čtyřiceti letech, ten úder byl velmi silný. Nejvíc si to momentálně uvědomuji v Polsku.

Kamkoli přijdu, začínám odznova, musím si znovu pracně budovat svou pozici. Mám tu zkušenost, že kdejaký člověk se sebemenším vzděláním, tedy muž, mi dával najevo, že on ví, a já ne. Vždycky začínám od nuly. Trvá mi to 2-3 roky. Mě takové jednání ze strany mužů nezastaví, rozhodně ne, ale brzdí mě to, to ano.
Po příchodu na velvyslanectví jsem zrušila čtvrtletní výkazy a nahradila jsem je analýzou, to znamená zprávou, kde vyjadřuji vlastní názor. Kolegové mi říkali, co sis to vymyslela? Ale teď jsou takové analýzy běžné, no a kolegové je musejí psát taky.

Pracuji vědomě s emocionalitou. Považuji ji za výhodu. Vidím totiž s intuicí mnohem dále než muž.

V Polsku se pravidelně scházíme s ostatními dámami, velvyslankyněmi. Už proto, abychom třeba pomohly nově nastupujícím ženám v diplomatických službách, aby se co nejrychleji zorientovaly. Ušetříme jim tím spoustu času.

Mimochodem ženy jsou dneska v politice hojně zastoupeny v zemích jako Thajsko, Venezuela, Portugalsko má dokonce více ministryň než mužů ve vládě.

Manžel velvyslankyně a partneři diplomatů:
Zpočátku mě v Rakousku manžel doprovázel, ale pak se jednou přihodilo, že nejprve jeho považovali za velvyslance a sotva se omyl vysvětlil, oslovil ho můj rakouský protějšek Herr Vášáryová. To už můj manžel nevydýchal. Od té doby mne nedoprovází.

Muž se mnou není v Polsku, bydlí na Slovensku. Protože není se mnou, mám o 20% nižší plat. Ono se totiž počítá s tím, že manželka diplomata se stará o celý servis služeb. Připravuje recepce, vaří, stará se o hosty apod.

Na otázku, Co mi nejvíc chybí ve Varšavě, odpovídám – manželka! No ano, služka.

O prezidentské kandidatuře:
Je zajímavé, že největší útoky přišly až dva týdny před volbami. Najednou o mně začali novináři psát jako o herečce! Skoro 15 let poté, co jsem pracovala v diplomacii a údajně jsem byla dobrá. Takhle se snad zachovaly všechny ženy novinářky, co znám. Ano! Překvapivě nejhorší výpady proti sobě jsem zažila ze strany žen, konkrétně od skupin starších žen. Ty na mě pokřikovaly: Mám pro tebe jednu radu, jdi do kuchyně a tam buď. Nestydíš se?

Já jsem proti politickým stranám neměla šanci. Oni mají své finanční páky, jak přimět například starosty, aby volili jejich stranu. Prostě jim řeknou, že už nedostanou žádné peníze z Parlamentu či vlády, pokud je nebudou volit.

O stáří:
Jedna moje přítelkyně, které je 83 let, se mě jednou zeptala, co budu dělat v pětašedesáti? Přemýšlela jsem o tom snad poprvé a musím říct, že jsem došla k tomu, že úplně nejlepší by bylo žít s mými 3-4 kamarádkami. To by pro mě bylo důležitější než cokoli jiného.

Kvóty podporuji
Já prosazuji kvóty, i když dokonce i mnoha feministkám - a jiným - nejsou po vůli. Ale já mám k výhradám proti kvótám tenhle argument. Připomínám, jak se pohlíželo před necelými sty lety na sufražetky. Ovšem můj nejoblíbenější argument jsou froté ručníky.....na počátku minulého století se vedly celý rok a půl bouřlivé debaty na půdě Parlamentu proti froté ručníkům. Proti froté ručníkům! Protože politici se báli, že jakmile by se jednou začaly prodávat froté ručníky, vedlo by to k změkčilosti mužů, ženy by byly rozmazlené a oddávaly by se samoukájení nebo čemu, a tomu chtěli politici rozhodně zabránit. Rok a půl! Prostě i na kvóty si lidé časem zvyknou.

O ženách:
Čím dál víc pozoruji ženy kolem sebe a čím dál víc přemýšlím o tom, proč my ženy spolu nedokážeme být solidární? Velmi mi přijde důležité tenhle nedostatek změnit. Sama sebe občas přistihnu, že ženy hodnotím jako soupeřky. To je třeba se odnaučit. A už zítra, to slibuji, se naučím jméno té druhé dámy, která letos získala vedle Elfriedy Jelinek s cenou za literaturu Nobelovu cenu za mír. Měly bychom ta jména znát. Je to důležité.

Miluš Kotišová

Poznámka:
Jelikož jde o výtah nejdůležitějších myšlenek pouze z ručního písemného zápisu, některé poznámky paní velvyslankyně jsou zařazeny v jiném pořadí, než v jakém byly zmíněny během besedy.