[ 22.12.2008, Viktória Mohácsi, poslankyně Evrospkého parlamentu Rovné příležitosti > Rovné příležitosti ]

Ve Štrasburku, 19. listopadu 2008

Ctihodní členové a ctihodné členky Poslanecké sněmovny Parlamentu České Republiky,

My, níže podepsaní členové Evropského parlamentu Vám píšeme, abychom vzbudili Váš zájem o skutečnost, že Česká republika ještě nepřijala antidiskriminační legislativu EU.

Jak víte, na základě článku 13 Amsterdamské smlouvy, Rada Evropské unie přijala v roce 2000 Směrnici 2004/43/EK zavádějící princip rovného zacházení a Směrnici 2000/78/EK stanovující obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání mezi lidmi bez ohledu na jejich rasový či etnický původ. Tato legislativa Evropské komise byla přijata před osmi lety, aby se vypořádala s diskriminací na rasovém a etnickém podkladě, kvůli názorům a přesvědčení, z důvodu tělesného postižení, věku a sexuální orientace. Tato legislativa má významný dopad na zvýšení úrovně ochrany proti diskriminaci u lidí po celé EU v těch členských zemích, kde byla přijata a transponována do domácí legislativy.

Zatímco několik členských zemí se nachází v procesu transponování těchto pravidel do národních zákonů, a formuluje se potřeba pro další úsilí, aby se zajistila efektivní implementace a prosazování, Česká Republika, také členský stát od 1. května 2004, ještě neudělala ani první krok. Například Směrnice 2000/43/EK nebyla transponována do zákonů o sociální ochraně, zdravotní péči a přístupu ke zdravotní péči, vzdělání a přístupu ke vzdělání, do legislativy řídící sociální výhody, do zákonů týkajících se přístupu ke zboží a k službám a ochraně spotřebitelů, přístupu k bydlení a ani antidiskriminační orgán, který by splňoval požadavky článku 13 „rasové“ směrnice, nebyl ještě v České republice zaveden.

Plně si uvědomujeme, že Česká republika ratifikovala veškeré nástroje pro boj s diskriminací ve dvou hlavních mezinárodních systémech lidských práv, Spojených národů a Rady Evropy stejně jako Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace a také, že země je členem Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech.

Jsme si také vědomi skutečnosti, že mnohá česká legislativa – například Listina základních práv – důležitá práva pokrývá. Například obecná antidiskriminační klauzule pod článkem tři Listiny vysloveně zakazuje diskriminaci s ohledem na základní práva a svobody z bezpočtu důvodů, které jsou uvedeny v otevřeném seznamu.

Stále ale existuje celá řada hledisek ve stávajícím systému, které nejsou v souladu se směrnicemi EU. Mezi ně patří:

· Nedostatek definic forem diskriminace (přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, harašení a pronásledování);

· V určitých oblastech zcela chybí antidiskriminační opatření (například sociální zabezpečení, přístup ke zdraví, přístup k a podmínky samostatného podnikání);

· Nedostatečně konzistentní systém sankcí;

· Nedostatek institucionálního rámce (nebyl ustanoven nezávislý orgán, který by pomáhal obětem diskriminace a ani neexistuje orgán, který by tuto pomoc poskytoval, prováděl výzkum nebo s oprávněním vydávat doporučení.);

· Nedostatek důkazního břemene.

Ctihodní členové a členky Poslanecké sněmovny! Ve světle nadcházejícího českého předsednictví Evropské unii na straně jedné a s ohledem na ještě znepokojivější nárůst xenofobie a rasově motivovaných předsudků a zločinu v Evropě na straně druhé, apelujeme na vás, abyste znovu zvážili svou pozici o potřebě a včasnosti přijetí srozumitelné antidiskriminační legislativy v České republice a abyste učinili kroky k přijetí jak Směrnice o rasové rovnosti, 2000/43/EK tak Směrnice o rovnosti v zaměstnání 2000/78/EK.

Ve vztahu k tématu, které je předmětem tohoto dopisu a bereme-li v potaz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z období před jedním rokem v kauze D.H a další versus Česká republika, ve kterém Velký senát učinil průlomové rozhodnutí posunující antidiskriminační právní teorii v Evropě soudním rozhodnutím, že segregace romských studentů ve zvláštních školách je formou nezákonné diskriminace, bychom také velmi přivítali jakoukoli snahu v budoucnu, zvláště během nadcházejícího předsednictví ČR Evropské unii, abyste dalším členským zemím šli příkladem a použili nejlepšího možného jednání v oblasti nediskriminace a, co je ještě důležitější, v desegregaci existujících ghetto škol.

S plným respektem,

Viktoria Mohacsi

Milan Horáček

Libor Rouček

Gusto Catania

Renate Weber

Richard Falber

Vittorio Agnoletto

Elizabeth Lynne