[ 30.11.2008, Lada Wichterlová, Gender Studies, o.p.s. Rodičovství > Rodičovství ]

Jan Schneider je ředitelem Zdravotnického zařízení Podolí, které spravuje troje jesle na Praze 4, dále je členem zastupitelstva MČ Praha 4. V dnešní době je Praha 4 spíše výjimkou. V České republice je v současnosti kolem 45 jeslí a jejich počet se stále snižuje. Praha 4 se rozhodla jesle udržet a Jan Schneider spolupracuje s Gender Studies na vytváření strategií, jak nezlikvidovat potenciál jeslí v České republice.

Můžete přiblížit péči v současných jeslích? Nabízíte rodičům v Zdravotnickém zařízení na Praze 4 nějaké nadstandardní služby?

V dnešní době se dá říct, že jesle jako takové už vlastně jsou nadstandardní služba samy o sobě, na Praze 4 máme více než deset procent celorepublikové kapacity jeslí. Poskytujeme možnost umístit dítě do jeslí na celý měsíc nebo i jen na pět dní v měsíci – kvůli zachování nároku na rodičovský příspěvek. Dále máme hlídací službu, takže se o dítě postaráme i jednorázově na několik hodin, když si rodiče potřebují něco zařídit. Pokud se ptáte na různé kurzy pro rodiče i děti, to v jeslích není příliš reálné, právě proto připravuje naše městská část projekt rodinných klubů, které by přesně tyto aktivity zajišťovaly.

Jak je využívána možnost umístit dítě do jeslí na 5 dní v měsíci, při níž není odebrán rodičům rodičovský příspěvek? Mohou si děti na takovýto pobyt v jeslích zvyknout?

Zájem o tuto formu využití jeslí je obrovský, „pětidenních“ dětí máme až o polovinu víc než těch „celoměsíčních“. Ovšem princip takto nastaveného systému rodičovského příspěvku opravdu nechápu. Samozřejmě je pro dítě složitější si zvyknout, proto doporučujeme první měsíc využít pětidenní jesle na celý poslední týden, aby zde dítě bylo alespoň nějaký čas vcelku. Pokud by bylo fungování systému flexibilnější, mohly by si rodiče nastavit využívání jeslí podle svých potřeb. Takto si musejí nastavit své potřeby podle možnosti využití jeslí, což není často ideální ani pro ně, ani pro dítě.

Co si myslíte o vzájemné rodičovské výpomoci a vůbec individuální péči o malé děti, s jejímž konceptem přichází MPSV jako s náhražkou jeselské a tudíž neindividuální péče o děti?

Především bych chtěl dát jasně najevo, že vítám snahu MPSV vylepšit katastrofální rodinnou politiku. Bohužel však začíná u okrajových možností, které jsou určitě potřeba jako alternativa, ale neřeší jádro problému. Vzájemná rodičovská výpomoc i miniškolky jistě pomohou v jistých situacích, jako v menších obcích i firmách, ovšem když se podíváme na evropské země, odkud jsou tyto koncepty převzaty, uvidíme, že představují jednotky procent poskytované péče o nejmenší děti. Většinu v těchto zemích tvoří jesle a jim podobná zařízení.

Myslíte, že tato varianta je vhodná pro zaměstnavatele, kteří budou muset zřizovat ve firemním zařízení péče o děti mnoho místností oddělených přepážkou, protože individuální péče o děti je definována jako péče jedné pečovatelky o maximálně 5 dětí?

Jak už jsem řekl výše, jednou z variant to určitě je. Nicméně variantou by jistě bylo i spojení několika firem pro vytvoření zařízení jeslového typu. Ještě bych se rád ohradil proti té až skoro mýtické individuální a démonizované institucionální péči. Podle mého názoru se sestra v jeslích, kde jsou například čtyři sestry na 20 dětí, může věnovat dítěti mnohem individuálněji, než pečovatelka, která je na 5 dětí sama. Jde tedy pouze o slovíčka, ne o skutečnou povahu různých forem péče o dítě.