[ 15.12.2004, Alexandra Jachanová Doleželová Kultura > Kultura a umění ]

V cyklu "Středy s Gender: …z pohledu žen" byl promítán film Michaely Pavlátové Nevěrné hry. Tento film měl z cyklu nejvíce diváků a myslím, že si tuto poctu zasloužil. Po diskuzi jsem položila Michaele pár otázek.

V našem filmovém cyklu "Středy s Gender: … z pohledu žen" byl promítán Váš film Nevěrné hry. K tomuto filmu napsala scénář Tina Diosi. Čím Vás tento scénář zaujal, proč jste si ho vybrala?

Scénář mě zaujal svojí subtilností, kdy situace není sama o sobě dramatická, ale vše se odehrává pod povrchem. Líbilo se mi, že scénář je ze života, že v něm není nic vymyšleného, že se v něm mohu poznat já i diváci. Filmy o vztazích mě zajímaly vždycky nejvíc, tématu mužů a žen jsem se věnovala i ve svých filmech animovaných. A musím přiznat, že mě lákala i možnost popasovat se s hraným filmem.

Když jste četla scénář k filmu Nevěrné hry, věděla jste již koho obsadíte do hlavních rolích? Jak probíhal výběr herců a hereček?

Při čtení scénáře jsem si představovala určité typy postav, které ale byly abstraktní, bezejmenné. Vybírat jsem ovšem musela z konkrétních lidí, z herců, z nichž každý má nějakou osobitost a dlouho jsem mezi nimi nemohla své postavy najít. Dělalo mi potíž odmyslet si herce od rolí, ve kterých jsem je už viděla hrát. Byla jsem ráda, že mohu obsadit i herce slovenské, kteří pro mě byli neznámí, neokoukaní. Nakonec jsem vlastně vybrala herce, kteří se od mé původní představy dost lišili.

Zuzana Stivínová ztvárnila roly Evy opravdu výtečně. Myslíte, že jí její život s tímto příběhem nějak spojoval?

Zuzana při natáčení říkala, že postava Evy je přesně jejím opakem, že sama by reagovala naprosto odlišně. Myslím, že když už by se Zuzana na venkově ocitla, byla by tam ráda a užívala by si to. Také by se asi nenechala zatlačit do kouta jako Eva. Zuzana působí razantněji než moje původní představa Evy, ale mně lákalo jí do této role obsadit, byla jsem zvědavá, jak zvládne polohu pasivní, do sebe uzavřené ženy.

Ve filmu se objevují dvě hlavní mužské role. Můžete nám je nějak přiblížit? Brala jste jak roly Andreje (Vladimír Hajdu) , tak roly Petera (Peter Bebjak) jako záporné?

Obě mužské role ve filmu působí daleko jednodušeji, přímočařeji než postava Evy, je to způsobeno asi tím, že mi dělá větší potíž se vcítit do pocitů mužů než žen. Záporně rozhodně působit neměly. Ale mnoho věcí člověk vidí až po čase, kdyby se dalo na filmu něco měnit, asi bych je dnes vedla jinak.

Eva (Zuzana Stivínová) ve filmu naprosto obětuje svoji kariéru, aby mohla žít se svým manželem na venkově. Žití na venkově bez práce ji ovšem nijak neuspokojuje, naopak jí to ničí. Čím Vás toto téma oslovilo?

Byla jsem jednou v podobné situaci, nebylo to na Slovensku, ale ve Spojených státech. K životu je potřeba láska i práce, kterou máte ráda, kterou se realizujete. Když máte obojí, je to asi ideální stav.

Ve svých filmech se hodně zabýváte vztahem mezi mužem a ženou. Změnil se v průběhu Vaší filmové kariéry pohled na toto téma?

Můj pohled na vztahy mužů a žen se změnil věkem, jak se to asi stává každému. Možná si teď více uvědomuji odlišnost světa mužů a žen i nutnost kompromisu, když chcete s někým být. Jsem si vědoma jak je vzácné najít spřízněnou duši.

Film Nevěrné hry je Vaším debutním celovečerním filmem, ale už máte za sebou natočení povídky Absolutní láska z filmu Praha očima. Co mají tyto Vaše dvě umělecká díla společného a čím se liší?

Oba filmy mají společné téma, ženy řešící otázky lásky. Největší rozdíl je technický, práce na dvacetiminutové filmové povídce se vůbec nedá srovnat s celovečerním filmem. To je fabrika, kolos, který dá zabrat, aspoň mně.

Při diskuzi v Městské knihovně jsme se dostaly k otázce feminismu. Cítíte se vy jako feministka nebo naopak berete feminismus negativně?

Neoznačila bych se za feministku, snad za feministku pasivní. S feminismem ale sympatizuji a vážím si lidí, kteří se v něm osobně angažují. Dříve tomu bylo ovšem jinak. Nepoučená a lehce arogantní díky svému mládí jsem se domnívala, (v souladu s všeobecným zdejším názorem), že feministky jsou, řečeno s nadsázkou, "ty nebohé nepěkné ženy, které se nechytly a teď si pomstychtivě vyřizují účty s muži." Nějak mi nedošlo, že není samozřejmostí, že mohu jako žena studovat na umělecké vysoké škole, řídit si svůj život sama, mít možnost cestovat, zapojovat se do veřejného života, atd., atd. Neuvědomovala jsem si, že tomu tak vždycky nebylo a stále ještě tomu tak na mnoha místech světa není. Můj pohled se změnil jednak věkem, jednak některými výroky mužů a žen na adresu feministek, které lze ještě občas slyšet a které mě pokaždé naštvou. Někdy si říkám, že feministku ze mně postupně dělá okolí, podobnými pohledy a názory, které jsem měla před dvaceti lety a které se tehdy snad daly omluvit naivitou mládí a tehdejší dobou.

Mimo režie hraných filmů, se zabýváte také režií filmů animovaných. Jaký je mezi těmito režiemi rozdíl a která Vás víc baví?

Spíše bych řekla, že se mimo režie animovaných filmů se občas zabývám i filmem hraným. Animace je mi stále bližší. Vyhovuje mi menší pracovní tým i klid, soustředění. Mám ráda tu absolutní kontrolu, kterou máte, když si vytváříte svět postav sama, tím, že je nakreslíte, rozpohybujete, mám pak pocit, že film lépe vyjadřuje můj názor.

Děkuji.