[ 30.8.2008, Martina Kampichler, FSS MU Rovné příležitosti > Politika ]

Když se podíváme na diskuze o vlivu EU na rovné příležitosti žen a mužů v ČR, všimneme si, že se na iniciativy EU často odkazuje jako na důležité nástroje k prosazování a podpoře rovnosti mužů a žen. Co v této souvislosti však téměř nezaznívá, je genderově kritický pohled na to, co se děje přímo na úrovni EU; tj. v jakém kontextu vznikly a vznikají předpisy, které slibují podporu genderové rovnosti v členských státech.

Z tohoto hlediska se jeví politiky rovnosti mužů a žen EU nejen jako argumentační podpora v procesu prosazování genderové rovnosti v ČR, ale tvoří také součást politických priorit EU. Je zajímavé, jak v prostředí, které se soustředí hlavně na ekonomickou integraci členských států, mohl vzniknout prostor k tematizování genderových nerovností. Ten vznikl a dále se rozšiřuje především díky organizacím jako je Evropská ženská lobby a také angažovaným političkám/politikům či zaměstnankyním/zaměstnancům evropských institucí, kteří se snaží zapojit témata spojená s genderovou rovností do politik EU. Tento prostor na nadnárodní úrovni je ale specifický, což je třeba zvážit, hodnotíme-li potenciál politik EU v členských státech.

Kromě toho, že je nutné prostor pro politiky rovnosti mužů a žen neustále vyjednávat mezi různými politickými aktéry na úrovni EU, je nasnadě další riziko (zvlášť jde-li o závazná opatření). Genderové nerovnosti jsou v onom vyjednávání vnímány jako politický problém jen dokud jejich řešení přispívá k cílům ekonomického integračního procesu EU (např. ekonomický růst, „nevýhodná“ demografická situace). Je jasné, že opatření podporující genderovou rovnost mají pozitivní vliv na jiné oblasti (už dlouho se v dokumentech EU mluví o ženách jako o „motoru“ ekonomického růstu EU). Podle mého názoru může mít negativní dopad, když se genderové nerovnosti nevnímají jako samostatný politický problém a vedlejší efekty se stanou jedinými cíli opatření „podporujících genderovou rovnost“.

Genderová rovnost v takto zaměřených opatřeních už neznamená dosažení rovnosti mužů a žen ve smyslu spravedlivého rozdělení šancí, práv a povinností mezi ženami a muži ve všech oblastech života (jak to např. definuje Evropská ženská lobby). Naopak se zužuje na tzv. rovnou zaměstnavatelnost – ve smyslu, že ženy („přestože“ pečují o děti) „lze“ zapojit do pracovního trhu. V této interpretaci, která zřídka problematizuje na pracovním trhu převládající normu „zaměstnance bez pečovatelských povinností“, ztrácí koncept genderové rovnosti nejen zaměření na všechny oblasti života, ale také pozitivní transformační a posilující potenciál. Koncept rovnosti je tak zbaven aspirace na změny diskriminačních struktur tak, aby vzniklo více prostoru – v legislativě i společnosti – pro různé genderové identity a způsoby organizace (např. dělby pečovatelské práce) v hetero- i homosexuálních partnerstvích.

Nemůžeme očekávat, že politiky rovnosti mužů a žen EU působí „samy od sebe“ pozitivně. Mohou ale poskytovat podněty k vývoji genderové rovnosti na lokální úrovni. Základním předpokladem je však proaktivní a kritická interpretace těchto politik – v prvé řadě ve smyslu komplexní koncepce genderové rovnosti, která přesahuje rovnou zaměstnavatelnost. Nezbytnou podmínkou je pak genderově kritická akademická a veřejná diskuze, stejně jako silná podpora ženských organizací a dalších iniciativ.