[ 31.7.2008, Markéta Kutilová Multikulturně > Ženy ve světě ]

Občanská válka v Demokratické republice Kongo je jedním z nejvleklejších a nejvíce zapomínaných světových konfliktů. Válka trvá s přestávkami již 10 let a v jejím průběhu zahynuly 4 miliony lidí. Jedná se tak o nejhorší válečný konflikt od druhé světové války. Oběťmi vleklých bojů jsou i statisíce dívek a žen, které jsou masivně a velmi brutálními způsoby znásilňovány. Na znásilňování se podílejí především bojovníci povstaleckých skupin, ale i příslušníci konžské armády. Kromě častých zdravotních problémů trpí poté ženy mnohdy i vyloučením z vlastních rodin a zavržením okolím.

Odhadem bylo v Severním a Jižním Kivu ve východním Kongu znásilněno 200 000 žen a dětí. Většina znásilnění se děje v odlehlejších částech, tj. na polích, v lese, u studen a na dalších místech, kde se ženy během dne pohybují. Mnoho jich ale probíhá i přímo ve vesnicích – většinou při přepadení vesnic nebo pokud se v blízkosti bojuje. Počet znásilnění narůstá vždy, když probíhají boje. Mnoho žen a dívek je odvlečeno do džungle jako sexuální otrokyně, které ale zároveň vaří atp.

Většina znásilnění je páchána tzv. „uniformami“, tj. vojáky konžské armády, policisty, hutuskými rebely ze Rwandy FDLR, rebely generála Nkundy, rebelskými jednotkami Mai Mai a bojovníky dalších nezávislých jednotek – je jich zde více než 100. V posledních několika měsících ale rapidně narostl i počet znásilnění páchaných civilisty. Znásilňování je považováno za běžnou věc – všichni totiž vidí, že pachatelé zůstávají nepotrestáni. Podle zákona jde o trestný čin, ale soudy ani policie nefungují. Za poslední rok jsou známy pouze dva případy odsouzení za znásilnění. Výkony trestu ale nastoupeny stejně nebyly, pouze jeden policista byl zbaven služby a jeden voják vyloučen z armády.

Masové znásilňování se v oblasti děje už více než 10 let, tj. od rwandské genocidy, kdy do Konga přišlo přes milion uprchlíků, zejména Tutsiů. Ale až v posledním roce tato zvěrstva upoutala mezinárodní a mediální pozornost. Zastavit znásilňování je nyní jednou z priorit agentur OSN, např. UNFPA. Důvody znásilňování jsou ukojení sexuálního pudu, vybíjení frustrace, snaha zničit jiný kmen na základě všeobecně rozšířené kmenové nenávisti, víra v magické účinky znásilnění, pomsta, znásilnění jako zbraň. Znásilněné ženy bývají následně mučeny a mrzačeny a není výjimkou, že násilník způsobí ženě trvalé fyzické poškození (zaražení pušky či hole do vagíny, mrzačení ostrými předměty a další).

Speciální operace poskytují tři nemocnice v oblasti – největší je v Gomě (DOCS), dále Panzi v Bukavu. Mají i mobilní jednotky, které vyjíždějí do opuštěných oblastí. Do těchto velkých nemocnic se ale dostane jen minimum žen. Ty, které žijí daleko, většinou hledají pomoc v místních zdravotních střediscích, která ale nejsou vůbec vybavena ani připravena takovým ženám pomoci (ani služby pro ostatní pacienty na tom nejsou lépe).

„V nemocnicích stabilně čeká 120–140 žen na operaci. Většinou čekají tři měsíce, ale některé třeba i půl roku. To se týká těch, které potřebují komplikované operace či přímo plastiky přirození. Konžští lékaři to nezvládají, a tak ženy čekají na příjezd specialistů ze zahraničí,“ říká Judith Anderson, ředitelka neziskové organizace Heal Africa. Mnoho žen vůbec neví, že je možné operaci podstoupit. Řada neziskových organizací proto trénuje terénní pracovnice – ženy přímo z komunit, které znásilněné identifikují a pomáhají jim. V Severním a Jižním Kivu jsou takových pracovnic stovky. Jen organizace Heal Africa jich má 317. Většinou pracují za malou finanční odměnu, asi 45 dolarů. Znásilňováním se šíří i nemoc AIDS. Podle poslední studie Světové banky je počet nakažených virem HIV v Severním a Jižním Kivu přes 20 %, zatímco průměr v Kongu je pouze 1,5 %.

Ženy, které byly znásilněny, ale nepotřebují jen lékařskou péči. Mnoho neziskových organizací poskytuje i psychologickou a duchovní pomoc, organizují sezení s rodinou či s manželem. Usilují také víc a víc o to, aby byli pachatelé potrestáni. „Snažíme se mužům vysvětlovat, že ta žena za to nemůže a že ji nemohou vinit. Někdy se to podaří, někdy ne,“ říká Mabrucky Euaristes z organizace Les Bos Samaritans. Pro ty, jež rodina zpět nepřijme, fungují i ženská centra. Ženy zde utvořily jakési organizace a společně se zabývají zemědělstvím.

Reportáž převzata v upravené podobě z webových stránek společnosti Člověk v tísni – www.clovekvtisni.cz. Člověk v tísni uvolnil 500 000 Kč z fondu Klubu přátel Člověka v tísni na pomoc znásilněným ženám v Kongu.

Veřejnost může na pomoc konžským ženám přispívat, a to přímo na konto 7632 7632/0300, s variabilním symbolem 200 a označením "Kongo". Další možností je členství v Klubu přátel Člověka v tísni, který shromažďuje pravidelné příspěvky českých dárců.

Foto: Člověk v tísni