 |
|
 |
Když si žena/ když si muž vybere netradiční povolání
[ 28.7.2008, Dominika Jírová, studentka VOŠ Ekonomických studií Podskalská, obor personální řízení
Rovné příležitosti > Trh práce
]
Když si žena nebo muž vybere povolání, které není tak typické z hlediska pohlaví, vzbudí to vždy pozornost. Tento počin je hodnocen hned z několika hledisek. Je ona/on schopný vykonávat dobře práci přisuzovanou spíše druhému pohlaví? Proč to asi dělá? Chce mít možnost seznámení? Dokazuje si něco? Ve svém okolí mám muže i ženy, kteří takové zkušenosti mají.
Velmi častým oříškem je také to, jak vás přijmou kolegové. Obecně vzato, záleží na tom, jestli se ocitla žena v kolektivu mužském či naopak. Pokud se mezi zdravotní sestry dostane zdravotní bratr, je situace úplně jiná, než když na jednání stavebních inženýrů vstoupí inženýrka.
Ženský kolektiv je vstřícnější. Muže ve svých řadách vítá jako milé zpestření a nebere ho jako rivala. Tento fakt mi potvrdil jak personalista (je tím míněna pozice nižšího managementu, kde v HR převládají ženy), tak student obchodní akademie, kde je zástupců mužského pohlaví jako šafránu. Oba se shodli, že nebyli nijak přehlíženi, nebo považováni za méněcenné.
Oproti tomu, když žena zastává mužskou funkci, setkává se většinou s předsudky, že na to nemá. Muži se například často smějí ženám – řidičkám. Jak se asi musí cítit žena, která toto povolání zastává? Nejprve je těžké vydobýt si pozici, ale po získání respektu se začlení do kolektivu. Podobnou zkušenost mají i dvě stavební inženýrky, které musely tvrdě pracovat, aby překonaly nedůvěru a dopracovaly se tam, kde dnes jsou. Jedna z nich velmi úspěšně vlastní a vede společnost se stavebním materiálem. Sama přiznává, že v tomto odvětví na počátku podnikání registrovali zákazníci spíše jejího manžela. Až velmi tvrdou prací se dopracovala tam, kde dnes je.
Cesta však nemusí být vždy tak trnitá. Kdysi jsem viděla velmi zajímavý dokument o zlatých dolech v jižní Africe, kde se v kolektivu horníků nacházela jedna žena. Jakkoliv je toto povolání netypické pro něžné pohlaví, můžeme říci, že se u svých kolegů setkala se skutečnou podporou a těšila se doslova výsostnému postavení.
Reakce tedy mohou být skutečně různorodé a jak vidíme, pracovat v netypické branži nemusí být nutně předem daným handicapem, protože mýty o vrozené předurčenosti žen či mužů k lepším výkonům v konkrétních povoláních jsou skutečně pouhými mýty. Samozřejmě, pomineme-li předpoklady čistě biologické.
Já osobně těmto odvážlivcům, kteří se rozhodnou jít za hranici každodennosti, ze srdce fandím.
|
|
|
|
