[ 31.7.2008, Alena Králíková, Gender Studies, o.p.s. Multikulturně > Ženy ve světě ]

Rozvojových projektů připravovaných českými organizacemi v zahraničí, které by se zaměřovaly na postavení tamních žen, není mnoho. Dokonce by se možná daly spočítat na prstech jedné ruky. Že ale takové projekty mají obrovský význam a přinášejí své ovoce, dokazují aktivity občanského sdružení Humanitas Afrika.

To vzniklo v Praze v roce 2000 jako africko-česká iniciativa s cílem přispět k šíření vzájemné tolerance a porozumění mezi Čechy a Afričany a ke zlepšení informovanosti o Africe, Afričanech a jejich kultuře v české společnosti. Vedle zprostředkování pomoci dětem ve vesnické oblasti regionu Ga-West v jižní Ghaně, vzdělávacích aktivit v České republice a úzké spolupráce s Africkým informačním centrem a knihovnou, vede organizace Humanitas Afrika dva projekty podporující vzdělávání a pracovní uplatnění žen v Ghaně a Burkině Faso. O tom, jak se tomuto občanskému sdružení daří přispívat k lepšímu životu a sebevědomí žen v těchto dvou zemích, jsme si povídaly se Zdíšou Kratěnovou, která zodpovídá za PR.

Realizujete rozvojové projekty v Burkině Faso, Ghaně a dalších zemích: co vás vedlo k tomu, abyste se ve svých aktivitách zaměřili právě na ženy?

Všechny naše aktivity spojuje jeden společný aspekt, kterým je podpora vzdělání. V těchto zemích je v dospělé populaci vysoké procento negramotných. V Burkině Faso je situace v tomto ohledu velmi špatná: gramotných je pouhých 15 % žen a 30 % mužů, a podle Oxfamu(1) středoškolského vzdělání dosahuje pouhých 9 % populace. Panující chudoba zřetelně nejvíce dopadá na ženy a v důsledku i na jejich děti. Ve vesnických komunitách jsou to většinou právě ženy, které zajišťují zemědělskou produkci. Pokud je políčko, na kterém hospodaří, prodáno a stane se součástí plantáže, ztratí žena zdroj obživy pro celou rozvětvenou rodinu. I z tohoto důvodu je tedy velmi důležité, aby ženy, stejně jako muži, vlastnily půdu, měly stejné šance na trhu práce a stejný přístup ke vzdělání a k finančním službám.

Často se setkávám s názorem, že ženy není třeba tolik podporovat, protože si v životě umějí poradit samy. Druhá část tvrzení je sice pravdou, ale za předpokladu, že ženy mají stejná práva jako muži. Ženy obzvláště na africkém venkově jsou však nejvíce marginalizovanou skupinou ve světě. Bez investic do jejich vzdělání a zlepšení ekonomického postavení je malá šance, že dojde k jakékoli pozitivní změně v rozvoji společnosti. Ještě dodám, že podle statistik mnoha mezinárodních organizací žijí v Africe miliony dívek, které vůbec nemají přístup ke vzdělání přesto, že OSN zařadilo zlepšení postavení žen jako jeden z cílů tisíciletí (Millenium Development Goals).

Jaký projekt máte v současnosti pro ženy v Burkině Faso?

V Burkině Faso, konkrétně v hlavním městě Ouagadougou, je to vzdělávací projekt pro mladé ženy, kterým nabízíme možnost se v několikaměsíčních kurzech rekvalifikovat jako administrativní pracovnice a zlepšit tak své šance při hledání zaměstnání. Mnoho dívek musí opustit školu dříve, než ji dokončí, protože rodina nemá prostředky na úhradu školného nebo nechce, aby se dívka dál vzdělávala, protože upřednostňuje tradiční roli ženy v domácnosti. Velké procento dívek také velmi brzo otěhotní nebo jsou provdány ještě před tím, než dokončí základní vzdělání. Později se pak ocitnou ve slepé uličce nezaměstnanosti a chudoby, mají nízké příjmy a jsou naprosto závislé na mužích. Odtud vede cesta jen přes vzdělání či rekvalifikaci.

A v Ghaně?

I v Ghaně, konkrétně ve vesnickém regionu Ga-West, se snažíme zlepšit přístup dívek ke vzdělání. Pomoc spočívá především v intervencích v situacích, kdy dívka přestane chodit do školy z důvodu těhotenství nebo přání rodiny. V Ghaně je například poměrně časté, že pokud je rodina ve velké nouzi, poprosí příbuzné, aby si dítě vzali do péče. Často se stává, že obzvláště dívkám pěstouni neumožní pravidelnou školní docházku a spíše je využívají pro pomoc v domácnosti. Dívky už ve věku 11-13 let tak musejí vykonávat náročné práce jako je nošení vody, praní, péče o další členy rodiny.

Někdy si chudé rodiny mezi sebou tímto způsobem vyrovnávají dluhy. Prostřednictvím místního terénního pracovníka se snažíme dosáhnout dohody mezi rodiči, pěstouny a školou a vytvořit podmínky k tomu, aby se dívka co nejdříve vrátila zpět do školní lavice. Poskytneme finanční a sociální pomoc a obstaráme vše, co pro pravidelnou docházku do školy potřebuje.

Dívkám, které dokončí základní školní docházku, také nabízíme stipendia pro studium na střední škole. Středoškolské vzdělání je pro chudé vesničany nedosažitelným luxusem, tudíž mnoho talentovaných mladých dívek bez finanční pomoci nemá šanci dál studovat. Snad každá dívka ale sní o tom, že se jednou stane zdravotní sestrou, učitelkou, úspěšnou obchodnicí, hlasatelkou v rádiu apod.

S jakými organizacemi na místní a mezinárodní úrovni spolupracujete?

Úzce spolupracujeme s místními ženskými skupinami a snažíme se podporovat aktivity, které vycházejí z jejich iniciativy a z potřeb místní komunity. Na projektu, který realizujeme v Burkině Faso, spolupracuje nejméně 12 ženských skupin, které pomáhají s náborem účastnic do kurzů. Dalším klíčovým partnerem v tomto projektu je rakouský Institut odborného vzdělávání - Berufspädagogisches Institut Mödling, který nám pomohl s výběrem místních partnerů, přípravou vzdělávacího modulu pro účely kurzů a je odborným garantem pro vydávání certifikátů.

V Ghaně se snažíme spolupracovat s ženskou asociací, která sdružuje asi 200 žen z vesnic v oblasti Ga-West, většinou chudé rolnice. Tato spolupráce by měla vést ke zlepšení ekonomického postavení místních žen a do budoucna i ke zvýšení kapacity této organizace pro svépomoc. Za nejúčinnější způsob, jak toho dosáhnout – a v Ghaně již velmi rozšířený – považujeme mikropůjčky. Ženy na vesnici, na rozdíl od mužů, samy prakticky nemají možnost využívat služeb bank. Už jen četné cesty do města a vyřizování formalit odradí právě ty nejchudší ženy, které takovou pomoc nejvíce potřebují. Nemohou si dovolit opustit domácnost a cestovat s dětmi; často navíc nemají ani dostatek sebedůvěry k jednání s bankovními úředníky. Proto jsme vloni pomohli rozjet program mikrofinancování, tedy poskytování bezúročných mikropůjček a spoření. Zahájení předcházely organizačně administrativní přípravy ve spolupráci s místními institucemi a sedm měsíců vzdělávání a školení žen, z nichž velké procento nemá bohužel ani základní vzdělání.

Co všechno se vám zatím vašimi projekty povedlo? Sledujete příběhy žen, které se vašich projektů účastní – jak jim ten v Ghaně nebo Burkině Faso pomohl?

Velice nás překvapil zájem místních žen o zmíněné mikropůjčky. Z veřejné sbírky jsme sdružení poskytly do začátku tři tisíce dolarů, které umožnily, aby asi 90 žen mohlo požádat o půjčku. Sdružení si pro poskytování mikropůjček nastavilo vlastní kritéria: žena musí být členkou sdružení, musí se účastnit pravidelných školení a také musí spořit minimální částku, jejíž výši si ženy odhlasovaly. Dvě ženy půjčku splatily do půl roku a mohu říci, že 98 % z nich poctivě splácí. Například paní Peace Adzika, která vlastní malý stánek na místním trhu, půjčku použila na nakoupení zásob a rozšíření sortimentu. Za necelých šest měsíců půjčku splatila a zvýšil se jí obrat. Může tak své děti pravidelně posílat do školy a lépe se postarat o jejich zdraví a výživu.

Z Burkiny Faso jsme během dubna obdrželi několik děkovných e-mailů přímo od žen, které jako první absolvovaly kurzy (součástí výuky je totiž i práce s internetem). Jednou z nich je pětadvacetiletá Dialo Djéneba, která jako sirotek byla donedávna závislá na svém starším bratrovi, s jehož rodinou žila. Po absolvování kurzu uzavřela pracovní smlouvu s tříměsíční zkušební dobou ve firmě, která podniká ve stavebnictví a veřejných pracech.

V projektu je ale stále co zlepšovat. Během stáží ve firmách, které jsou součástí kurzu, se ukázalo, že většina mladých žen musí překonat návyky chování, které jsou důsledkem tradiční výchovy v chudých rodinách. Musí se naučit nebát se mluvit, vystupovat sebevědomě a samostatně jednat. Trénink těchto měkkých dovedností se ukazuje jako klíčový pro úspěšné uplatnění těchto žen v rozvíjejícím se formálním sektoru ekonomiky.

Jak se vám daří v České republice získávat na vaše aktivity prostředky? Co by vám v současnosti nejvíce pomohlo?

Prostředky se nám daří získávat jen velmi těžko. Myslím si, že česká společnost s výjimkou humanitární pomoci není zatím příliš otevřená podpoře dlouhodobých projektů v rozvojových zemích. Projekty financujeme zejména z darů od jednotlivých dárců, dále prostřednictvím veřejné sbírky, kam kromě drobných dárců přispívají občas i menší firmy a kde shromažďujeme peníze získané v benefičních akcích. Pro projekt v Burkině Faso se nám podařilo získat polovinu prostředků z česko-rakouského regionálního programu Regional Partnership Programme. Ten však letos končí, proto hledáme partnery a sponzory pro tento projekt na další období.