.:: feminismus.cz ::.

3/4 ČECHŮ ŘÍKAJÍ: NÁSILÍ NA ŽENÁCH JE V ČR VELKÝM PROBLÉMEM

Slovensko-český ženský fond vybral deset nových projektů proti násilí páchanému na ženách

Slovensko-český ženský fond (Slovak-Czech Women‘s Fund) podpoří téměř 1.000.000 českých korun deset nově vybraných projektů, které pomůžou v prevenci a boji proti všem formám násilí páchanému na ženách v České republice i na Slovensku. Projekty zaměřené na osvětu, poradenství, konzultace i dlouhodobou pomoc obětem násilí jsou dalším krokem fondu v odstranění nezdravých jevů a postojů ve společnosti.

"I když by se současná situace v ČR mohla zdát na první pohled uspokojivá (máme zákon, proškolené lidi, intervenční centra a neziskové organizace zabývající se tématem), sociální praxe přesto stále ukazuje nejen velkou neinformovanost jednotlivců, ale i strukturální problémy a odsunutí tohoto tématu z centra zájmu společenských diskusí," říká Mgr. Klára Cozlová z Informačno-poradenského centra v Praze.

Grantové kolo „Proti násilí na ženách“ pokrývá kromě fyzického domácího násilí též jeho další formy: psychický nátlak, vydírání a zastrašování, ekonomické omezování, sexuální obtěžování nebo zneužívání, obchodování s lidmi či šikanu. Až 85% Čechů souhlasí s tím, že se násilného chování dopouštějí častěji muži na ženách a téměř ¾ z nich považují násilí na ženách v ČR za velký problém. Až 90% Čechů říká, že oběti násilí mají strach vyhledat pomoc. 46% žen vidí příčinu neřešeného násilí v absenci informací o problematice i institucích, na které je možno se obrátit o pomoc.

„ Když si uvědomíte, že jenom každá desátá z obětí násilného chování vyhledá odbornou pomoc, a přes 40 % problém vůbec neřeší, celá čtvrtina z nich vůbec neví, jak svůj problém řešit, tak je zjevné, že osvěta, šíření informací, poradenství, jak i samotná péče o oběti jsou nevyhnutné,“ říká Markéta Hronková, ředitelka SCWF za ČR, který grantové kolo vyhlásil a dodává: „Cílem tohoto grantového kola je též odbourat časté bariéry na straně obětí - pocity hanby a jejich strach vyhledat pomoc (40% žen) .“

Do grantového kola, které bylo vyhlášeno v březnu 2008, se přihlásilo 32 projektů. Fond vybraným projektům celkem přerozdělí téměř 946.000 korun. Pro Českou republiku bylo vybráno 5 následujících projektů v hodnotě 475.000 korun:

Élektra – Centrum pomoci ženám zneužitým v dětství, o.s.

Poskytování dlouhodobé a strukturované pomoci obětem sexuálního násilí nejdříve formou individuální a poté skupinové terapie, která bude probíhat v rámci projektu: půjde o 12 dvou-třídenních setkání s měsíčním odstupem

proFem o.p.s., konzultační středisko pro ženské projekty

Poskytování bezplatných právnických služeb obětem domácího násilí formou telefonických, osobních a elektronických konzultací, jak i školení sociálních pracovnic, městské policie a zdravotnického personálu.

NESEHNUTÍ Brno

Realizace série osvětových akcí spojených s Mezinárodním dnem proti násilí na ženách (a Týdnem proti násilí), jak i kurzu sebeobrany pro ženy. Podpora spolupráce regionálních organizací poskytujících pomoc obětem domácího násilí.

Magdalenium o.s.

Realizace výstavy fotografií na téma „Potichu a veřejně“ zaměřené na problematiku domácího násilí a projekt nového azylového domu a zkvalitnění služeb. Rozšíření skupinové psychoterapie pro ženy-oběti domácího násilí

Acorus

Poskytování odborného právního poradenství ženám, které se staly obětí násilí ze strany osoby blízké: individuální a skupinové právní konzultace, vypracování návrhů k soudům, zastupování obětí domácího násilí v soudním řízení

Ženy, které jsou nějakým násilním chováním ohrožovány a nevědí, jak situaci řešit, se můžou obrátit na některé z intervenčních center v jednotlivých krajích, jejichž kontakty najdou na stránkách organizací sdružených v koalici organizací Koordona www.koordona.cz .

Více informací o průzkumu i grantovém kole najdete na www.zenskyfond.cz.

Lidé si násilí na ženách nejvíce spojují s násilím fyzickým (94 %), psychickým (86%) a sexuálním (70%). Méně časté jsou asociace s násilím ekonomickým (33%). 42% už někdy bylo v situaci, kdy je někdo fyzicky či psychicky omezoval. Téměř 2/3 (63%) se už ve svém okolí setkaly s psychickým násilím, 45% s fyzickým násilím.

Je zajímavé, že největší zkušenosti (osobní či zprostředkované) s psychickým nátlakem a psychickým domácím násilím mají vysokoškolsky vzdělaní lidé. U lidí s nižším stupněm vzdělání pak převažuje spíše fyzické násilí, šikana a omezování svobody.

Zatím co ženy jsou k násilí ve svém okolí vnímavější (78:66) , muži mají více zkušeností se situacemi, kdy na ně někdo vyvíjel nátlak (63:52). Ti mají taky větší tendenci nepříjemnou situaci neřešit a nechat si to pro sebe (53:37), ženy se častěji alespoň svěří svým blízkým (41:24). Pouze 11% obětí vyhledá odbornou pomoc, jenom 5% to ohlásí na policii.

Za hlavní příčinu je považována agresivní povaha samotného násilníka nebo duševní porucha, alkohol a drogy. Muži se často přiklánějí i k názoru, že násilné chování způsobuje submisivní povaha oběti, status nebo etnická příslušnost. Až polovina žen je toho názoru, že příčinou je výchova a vzdělání (50%).

Muži mají větší zkušenost se šikanou (42:28) a psychickým nátlakem (81:69), kterých původcem byl hlavně spolužák. Ženy zažily až dvojnásobně více fyzického násilí (30:15) a původcem násilného chování bývá většinou jejich partner (53%), u čtvrtiny případů dokonce rodinný příslušník.

Násilné chování se většinou odehrává skrytě a okolí o něm dlouhou dobu neví (uvádí 83%), což je určitě způsobeno i tím, že se oběti násilného chování často bojí vyhledat odbornou pomoc (uvádí 90%) nebo se stydí před svým okolím.

Nejčastějším důvodem toho, že oběti zůstávají s pachatelem násilí je jejich strach z vyhrůžek pachatele a z konfliktu, do kterého by musely vstoupit. Ženy se pak častěji přiklánějí k názoru, že oběti věří, že se partner změní nebo jsou na pachateli ekonomicky závislé. Muži si častěji myslí, že jde spíše o emocionální závislost na pachateli nebo snahu udržet rodinné zázemí pro děti.

Klára Cozlová, sociální pracovnice, Informační a poradenské centrum Praha

Realita: Současná situace v ČR by se na první pohled mohla zdát uspokojivá. Díky spojenému úsilí vznikl zákon o domácím násilí, byli proškoleni odpovědní pracovníci a pracovnice, Policie ČR, byla zřízena intervenční centra, existují neziskové organizace, které se touto problematikou zabývají. Na druhou stranu se však v praktické sociální práci stále ukazují potíže. Nejde jen o selhání či neinformovanosti v řadách jednotlivců, nýbrž se ukazují i strukturální problémy. Nejzávažnější se zdá být tendence odsunout tuto tématiku z centra zájmu s tím, že již zákon o domácím násilí máme. Je alarmující, že se jen těžko otevírá diskuse, která se snaží rozšířit hranice vnímání násilí na ženách i na jiné fenomény či na další doposud opomíjené skupiny.

Realita: O domácím násilí se hovoří především v souvislosti s mladšími ženami, matkami od dětí. Pro ně je také nejvíce zařízení poskytující následnou péči. Bohužel jsou tak celkem mimo zájem ženy, které do takovéto skupiny nezapadají. Zde mám na mysli především ženy - seniorky, ženy z Romského etnika, či jiných minoritních skupin.

Realita: Jako palčivý problém se také ukazuje, že násilí na ženách je vnímáno především z pohledu fyzického násilí. Mediální kampaň rozšíření tohoto tématu opominula a tak chyběla debata o ne/přijatelnosti psychického a ekonomického násilí, vydírání, vyhrožování. Proto je na něj těžké odkazovat – detekce jevu odpovědnými pracovníky a pracovnicemi je minimální, prokazování je téměř nemožné a současnou právní úpravou těžko postižitelné.

Realita: I v rámci domácího násilí a násilí na ženách se často upadá do stereotypů. Násilí na ženách je daleko širší fenomén než domácí násilí. Mnoho prostoru se však těmto dalším tématům (obchodování se ženami, prostituce, stalking…) nevěnuje. Pro sociální práci by měla být výzva dále se touto tématikou zabývat, rozšiřovat hranice pomoci, zaměřovat se na opomíjené skupiny a nastartovat tak další kolo práce pomáhající zamezit násilí na ženách.

Realita: Za zmínku také stojí, že se žádným způsobem nepracuje s násilníky. Ti jsou vykázáni, případně odsouzeni, ale další návazný systém práce s nimi neexistuje.

SCWF Česká republika
Markéta Hronková - ředitelka
hronkova@womensfund.cz, www.zenskyfond.cz
Bořivojova 105, 130 00 Praha 3, Česká republika
tel./fax.: +420 222 716 823
Jana Zichová – členka správní rady
Tel. +420 775 011 950, jana.zichova@vodafone.com

Individuální i korporátní dárci se stejnými hodnotami mohou fondu přispět formou finančního příspěvku na účet 1061008107/5500, hmotným darem nebo jako dobrovolníci/-ce. Více informací najdete na www.zenskyfond.cz.

Slovensko-český ženský fond se již čtvrtým rokem snaží bourat diskriminující stereotypy ve společnosti. Prostřednictvím tématických i otevřených grantových kol podporuje projekty zaměřené na změny v legislativě, osvětu, šíření informací a budování právního povědomí žen. Spolu s podpořenými projekty ženských organizací usiluje o změnu přístupu k ženám ve společnosti.

Nadační fond si zakládá na otevřeném, flexibilním a přátelském přístupu ke grantistům. Snaží se minimalizovat dobu rozhodování a byrokratické postupy, které jsou často nepružnou součástí fungování neziskového sektoru.

SCWF, který vznikl v roce 2004, je jediným žensko-právním nadačním fondem v České republice a na Slovensku. Fond podpořil přerozdělením prostředků od nadačních, korporátních i individuálních dárců již 80 projektů v rámci grantových kol, 16 mimo grantového kola a udělil 15 cestovních grantů a 7 stipendií. Celkový objem přerozdělených prostředků činí 8 600 000 Kč.

Markéta Hronková – ředitelka pro ČR. Absolventka Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. V letech 1999—2003 pracovala v Poradně pro uprchlíky nejprve jako právní poradkyně a později jako fundraiserka. Nyní vykonává funkci výkonné ředitelky SCWF v České republice a je členkou správní rady Mezinárodní sítě nezávislých ženských fondů.

Viera Klementová – ředitelka pro SROV. Absolvovala magisterské studium oboru filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Od roku 1999 pracovala v Nadácii otvorenej spoločnosti-Open Society Foundation Bratislava, kde se jako programová manažerka prioritně věnovala programu Ženy v spoločnosti a strategické podpoře aktivit ženských nevládních organizací na Slovensku. Nyní pracuje jako výkonná ředitelka SCWF na Slovensku.

Monika Ladmanová – předsedkyně. V roce 1997 absolvovala studium na Právnické fakultě Karlovy Univerzity v Praze, po absolutoriu pracovala jako právní poradkyně v Poradně pro uprchlíky Českého helsinského výboru. Od roku 1999 pracuje v Nadaci Open Society Fund Praha, nejdříve jako programová manažerka právního programu a programu Společnost, muži a ženy z aspektu gender, nyní koordinuje EU a CEE Trust programy.V roce 2002 se stala ředitelkou obecně prospěšné společnosti Otevřená společnost.

Zora Bútorová – členka. Vystudovala sociologii na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1975 získala doktorát v oboru sociologie, ve stejném oboru se v roce 1979 stala kandidátkou věd. Do roku 1989 působila v několika výzkumných týmech, které nastavovaly netradiční kritické zrcadlo problémům společnosti. Od roku 1990 se věnuje výzkumu veřejného mínění a politické kultury a od poloviny 90. let se věnuje také změnám v životě žen a v genderových vztazích na Slovensku po pádu komunismu. Je autorkou a editorkou mnoha knižních a časopiseckých studií na Slovensku i v zahraničí. V roce 1997 stála u zrodu nezávislého Institutu pro veřejné otázky, kde pracuje i v současnosti.

Marie Kopecká – členka. V neziskovém sektoru pracuje od roku 1991, v roce 1992 založila na základě pověření George Sorose Nadaci Open Society Fund Praha, jejíž výkonnou ředitelkou je dodnes. Je členkou výkonného výboru Fóra dárců a Výboru RNNO pro NIF a dále působí v poradních orgánech mnoha neziskových organizací. V roce 2002 obdržela ocenění Nadace Výboru dobré vůle Olgy Havlové.

Alena Pániková – členka. Absolvovala magisterské a postgraduální studium v oboru estetika na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Od roku 1993 pracuje v Nadácii otvorenej spoločnosti-Open Society Foundation Bratislava, nejprve jako programová koordinátorka, později jako administrativní ředitelka, od roku 1995 zastává taktéž funkci výkonné ředitelky OSF Bratislava. Je spoluzakladatelkou Fóra dárců na Slovensku. Externě přednáší Financování NNO na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.

Andrea Vadkerti – členka. Absolventka bakalářského studia Katedry žurnalistiky FF UK v Bratislavě a magisterského studia Fakulty managementu Univerzity Komenského. V letech 1998-2000 moderovala a připravovala scénář ženské talkshow Andrey Vadkerti v rádiu Twist, byla autorkou a moderátorkou první talkshow v SR - Vadkerti talkshow v Slovenské televizi. Pracovala jako mluvčí kampaně Hodina deťom a vykonávala funkci správkyně Nadácie Pomoc deťom v ohrození.

Jana Zichová – členka. V současné době působí ve společnosti Vodafone na pozici Senior manažerky pro PR a společenskou odpovědnost. Vystudovala Ekonomickou universitu se specializací Marketing Management. V průběhu studií pracovala pět let v mezinárodní studentské asociaci AIESEC Slovensko a absolvovala zahraniční praxi v PR agentuře v Krakově. V profesionální dráze pak pokračovala v Praze v PR agentuře Mozaic Strategic Communications a Intent se zaměřením na PR životního stylu. Získala certifikát London School of Public Relations.

Zdeňka Almerová – revizorka. V Nadaci Open Society Fund pracuje od roku 1993, od roku 1995 jako finanční ředitelka. Mimoto má v péči několik programů jako Migrace, Antikorupční program, program Lidská práva a Podpora vzdělávání neziskových organizací. V rámci programu Stipendia pro středoškoláky spolupracuje se zahraničními partnery – zástupci soukromých škol ve Velké Británii a USA a na tento program taktéž shromažďuje finanční prostředky. Působí v dozorčí radě Otevřené společnosti o.p.s. a jako členka řady grantových komisí.