[ 31.5.2008, Lada Wichterlová, Gender Studies, o.p.s. Rovné příležitosti > Rovné příležitosti ]

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vydala před nedávnem zprávu hodnotící ekonomiku v České republice. Premiér Mirek Topolánek ji uvítal slovy: „Zpráva OECD o ekonomickém přehledu České republiky poměrně přesně popisuje naši situaci a představuje vítaný, nezávislý pohled na českou ekonomickou realitu. Zároveň musím důrazně popřít, že by lidé z OECD, kteří vypracovali tuto zprávu, byli mými externími poradci, to byl samozřejmě žert. Ale závěry a doporučení se na tolik ztotožňují, anebo shodují s mými názory a s názory vlády, že by toto podezření snadno mohlo vzniknout.“

Ráda bych proto seznámila veřejnost s podrobnostmi ve zprávě, které se týkají především slaďování pracovního a osobního/rodinného života. Následují vybrané citace z dokumentu, které hovoří samy za sebe.

„V poslední době podnikané kroky a navrhovaná opatření (třírychlostní rodičovská dovolená) jsou vítaná, nejdou však tak daleko, aby skutečně pomohla rodičům slaďovat práci a rodinu. Hlavním problémem zůstává státní podpora tříleté rodičovské dovolené "na plný úvazek". Podle poslední publikace „Babies and Bosses“ (OECD, 2007) je z hlediska trhu práce optimální délka rodičovské dovolené 4 až 6 měsíců. Publikace „Babies and Bosses“ zdůrazňuje, že dlouhá doba mimo pracovní trh má negativní vliv na kariéru rodičů a rodinné příjmy a může tím poškozovat dítě. Publikace také odkazuje na rozsáhlé tematické zdroje, které se zaměřují na dopad různých typů péče na vývoj dítěte. Vyplývá z nich, že vývoj je negativně ovlivněn, když dítě nedostává plnohodnotnou individuální péči pouze v době prvních 6 až 12 měsíců. Pro děti, které jsou starší a zároveň jim je méně než dva roky, report nenachází v literatuře konsenzus o výhodách osobní péče oproti péči institucionální. Od 2 až 3 let dítěte publikace „Babies and Bosses“ konstatuje, že kognitivnímu vývoji prospívá kvalitní formální péče a interakce s vrstevníky.

Tříletý systém rodičovské dovolené je příliš dlouhý i s ohledem na zdravý vývoj dítěte. I proto by vládním cílem měla být kombinovaná mateřská a otcovská dovolená v délce dvou let nebo kratší. A to navzdory tomu, že zkracování rodičovské dovolené se zdá být v současné době nevhodné, protože současná česká vláda je přesvědčena, že systém reflektuje společenské výhody péče o děti, která je zajišťována rodiči. Panuje přesvědčení, že přednosti této péče vycházejí z negativní zkušenosti s kolektivní péčí o děti před rokem 1989. K tomu jsou odborníky zdůrazňovány výzkumy, které obhajují rodičovskou péči o děti.

Zkrácení rodičovské dovolené a zároveň i podpoření vývoje kognitivních procesů dětí, kterou přináší institucionální péče, předpokládá větší úsilí odpovědných míst v podpoře služeb péče o děti (citace ze stran 66, 67, 75, 76).

Tuto část Zprávy hodnotím velmi pozitivně, neboť zcela zřetelně odhalila slabá místa současné reformy rodinné politiky. Vícerychlostní rodičovská dovolená neumožňuje rychlejší návrat na trh práce, pokud v ČR zároveň neexistuje systém kvalitní péče o malé děti. Vytvoření takového systému nicméně není nemožné, což dokazuje praxe mnoha evropských zemí. Jen není lacinou záležitostí, naopak je velmi drahý: každá firma, která uvažuje o firemním zařízení péče o děti, dnes ví, že náklady na jedno dítě v takovém zařízení přijdou nejméně na 12.000 Kč měsíčně.

Pokud chce stát opravdu přispět ke slaďování pracovního a osobního/rodinného života, měl by se věnovat především systému péče o děti se zřetelem na standardy kvality, které by měla tato péče splňovat. Jedině tak umožní rodičům poklidný návrat na trh práce. Realitou je, že tato zařízení budou ubírat prostředků ze státního rozpočtu. Jedinou návratností, kterou můžeme čekat, bude rostoucí ekonomika, prosperita státu a klesající počet nezaměstnaných, mezi nimiž nebudou matky, které nepřeruší na čtyři až šest let svou pracovní dráhu, což jim dosud přináší negativní důsledky na trhu práce po celý zbytek života.

Je třeba říci, že plánované změny Ministerstva práce a sociálních věcí v systému péče o děti – firemní školky a vzájemná rodičovská výpomoc – jsou vítanými změnami, ale vždy budou spíše alternativami a nebylo by dobré předpokládat, že nahradí systémově péči o děti. Firmy jsou většinou koncentrovány ve velkých městech, firemní zařízení péče o děti nemohou saturovat ostatní oblasti v ČR, navíc zakládat firemní zařízení péče o děti je velmi nákladné. Koncept vzájemné rodičovské výpomoci zase pokulhává v tom, že bude zcela nekvalifikovaná, protože pouhé bytí rodičem není kvalifikací k ničemu a mnoho rodičů si právě na svou vlastní nízkou kvalifikaci i při péči o vlastní děti často stěžuje. Sám název „vzájemná rodičovská výpomoc“ je poměrně zavádějící: znamená to, že se z rodičů na rodičovské dovolené vyklubou profesionální pečovatelé, kteří budou zvládat další čtyři děti? Souhlasím s tím, že může fungovat i velmi dobře, měla by ale zůstat alternativní formou péče, nadstavbou nad fungující sítí kvalitních a dostupných veřejných zařízení.

Zlepšení pozice žen na trhu práce a urychlení jejich návratu na trh práce a potažmo větší prosperita a růst ekonomiky, musí být v součinnosti s následujícími faktory: co nejkvalitnější péče o malé děti a diskuze o ní, aktivní a motivovaní otcové, a v neposlední řadě zaměstnavatelé umožňující svým zaměstnaným flexibilní formy práce a podporující programy slaďování pracovního a osobního/rodinného života.

„Pokud chce stát skutečně podpořit rozvoj služeb péče o děti, pak musí jít jedině cestou podpory obcí, aby se rozšířila stávající kapacita jeslí a mateřských školek - tak, jak se píše ve zprávě OECD. Firemní školky pomohou jen malému počtu rodičů a co se týče „hlídacích matek“ - když pominu velmi spornou kvalitu této služby, tak kde a v jakém rozsahu bude tato služba existovat, je ponecháno čistě na ochotě matek v tom kterém místě se jako „hlídací matka“ zaregistrovat. Což širokou dostupnost této služby nezajistí.“, vyjádřila se k zařízením péče o děti a ke zprávě OECD Michaela Marksová-Tominová, předsedkyně Asociace pro rovné příležitosti.