[ 31.5.2008, Anetta Riglová, Helena Skálová Rovné příležitosti > Rovné příležitosti ]

Podle řady zahraničních výzkumů a studií patří ženy - cizinky k jedné z nejvíce znevýhodněných skupin na trhu práce. Tento „imigrační trend“ se nevyhýbá ani naší společnosti s relativně nízkým počtem cizinců a cizinek. Ty se stávají potenciálními oběťmi různých forem diskriminace: ta může začít nižšími mzdami, a končit u zneužívání – nucené práce nebo obchodu s lidmi.

Věnujme pozornost zejména cizinkám z tzv. třetích zemí, neboť mají odlišná práva a povinnosti, které se proměňují podle typu pobytu, a žadatelkám o mezinárodní ochranu a azylantkám, které z důvodů pronásledování obdržely mezinárodní ochranu. Občané a občanky z členských států EU mají na území ČR shodná práva jako čeští občané a občanky.

Práce „na černo“ – volba nebo nutnost?

Pokud chceme identifikovat bariéry imigrantek na trhu práce, je nezbytné zabývat se fenoménem, s nímž se příchozí hojně setkávají – nelegální prací. Nejedná se v žádném případě o zanedbatelnou skutečnost; odhaduje se, že téměř 80 procent migrantů a migrantek má s nelegální prací zkušenost. Jde o oblast, kde bují podmínky pro diskriminaci; být součástí nelegálního systému vytváří začarovaný kruh, kdy dochází k porušování práv a není možné využít ochrany svých práv. Pokud by takto zaměstnané cizinky poskytování nelegálních pracovních míst oznámily příslušným orgánům, vystavují se riziku vyhoštění a ohrožují ostatní nelegálně zaměstnané (často i krajanky), které v daném podniku pracují.

Součástí diskriminačních praktik může být kromě neustálého rizika ztráty zaměstnání také zabavení osobních dokumentů, nedodržení dohodnutých podmínek, nezaplacení odvedené práce, porušování délky pracovní doby, různé formy ponižování včetně sexuálního obtěžování a vydírání apod. Příčin, které souvisejí s tím, že imigrantky zvolí nelegální práci, je řada. Souvisejí primárně s jejich znevýhodněným postavením: to je dáno nedostatečnou znalostí jazyka a tím i obtížnější orientací v systému a podmínkách, za nichž mohou pracovat. Často si ani nejsou vědomy toho, že se nacházejí v nelegální síti, protože od počátku vstupu na území se setkaly pouze s tímto modelem zprostředkování práce; navíc v něm participují také ostatní cizinky a cizinci.

Při hledání legální práce se navíc setkávají s předsudky: pro zaměstnavatele je často zdánlivě riskantní zaměstnat cizince, protože se domnívají, že kulturní odlišnost s sebou přináší rizika např. odlišných pracovních návyků nebo nedostatečně kvalitního výkonu. Za bariéru lze určitě považovat i nedostatečnou informovanost zaměstnavatelů o tom, za jakých podmínek mohou cizince a cizinky zaměstnat. Zaměstnavatelé se často domnívají, že budou nuceni vyřizovat řadu formalit, proto cizinkám práci nenabídnou (což např. u azylantů a azylantek neplatí: mají stejná práva a povinnosti jako čeští občané a občanky). Stávající situace brání zlepšení socioekonomického postavení příchozích žen, které jsou vystavovány větší míře diskriminace. Neumožňuje ani plné zapojení imigrantek na trhu práce, čímž zamezuje i maximálnímu využití jejich potenciálu.

Diskriminace – mezi platovou nerovností a sexuálním obtěžováním

Diskriminace žen cizinek na první pohled není viditelná, ženy samy ji často vůbec nereflektují. Kumulace znevýhodnění na trhu práce daná pohlavím a etnicitou se výrazněji projeví v těch případech, kdy se cizinky snaží dostat do vyšších pozic. Zde narážejí na několikanásobný skleněný strop: musejí vyvinout větší úsilí oproti ženám z majority i mužům - cizincům.

Mezi viditelné nerovné podmínky patří platová nerovnost. Jak ukazuje analýza přístupu imigrantek a imigrantů ke vzdělání a na trh práce v ČR, migrantky vydělávají výrazně méně než muži imigranti. Kromě diskriminace v odměňování se setkávají s útlakem ve formě mocenských mechanismů v pracovněprávních vztazích. S imigrantkami je často zacházeno jako s osobami „druhé kategorie“ a musejí čelit systematickému snižování sebevědomí.

Výskyt sexuálního obtěžování imigrantek na pracovišti je typickým projevem upevňování moci. Ženy jsou ve zranitelném postavení, protože zaměstnavatelé si jsou vědomi jejich slabé informovanosti týkající se možnosti využít právních prostředků k obraně před diskriminací, a též jejich závislosti na zaměstnání.

Segmentace na trhu práce

V ČR jsou ženy imigrantky ve větší míře zastoupeny jen v několika málo sektorech. Pracují převážně v oblastech, které vykazují nižší míru zájmu ze strany českých pracujících, vyplňují tedy jakousi mezeru na zdejším trhu (např. 28 procent žen z Ukrajiny a Ruska je soustředěno na pozicích pomocných prací a úklidu). Jedná se většinou o méně kvalifikované pozice a ženy tak často nevyužijí svou původní kvalifikaci, což je pro ně frustrující a pro potenciální zaměstnavatele neefektivní.

K úspěšnější integraci žen imigrantek je třeba identifikovat důvody, proč k segmentaci dochází, sledovat a eliminovat možná očekávání či předsudky vedoucí k diskriminaci na základě pohlaví či rasové/etnické příslušnosti. Jedním z důvodů je i zamezení plýtvání profesního potenciálu kvalifikovaných žen.

Ekonomická aktivita žen imigrantek

Strategie slaďování zaměstnání žen a péče o rodinu se v současnosti hledají obtížně. Překážkou je zejména absence podpory širší rodiny, kterou by ženy za normálních okolností tradičně využívaly (zejména v péči o děti). Pracující migrantky pak nesou břímě dvojí zátěže, která vede ke stresu a nestabilitě. Flexibilní úvazky nejsou ve větší míře dostupné, využívání zařízení péče o děti je pro některé skupiny imigrantek finančně nedostupné, limitovaná jsou též možnosti dalšího vzdělávání (např. nemožnost účasti na kurzu českého jazyka z důvodu péče o dítě). V této souvislosti jsou nejvíce znevýhodněny ženy samoživitelky.

Doporučení na závěr

V současnosti je pro celou českou společnost – od veřejných institucí, přes zaměstnavatele až po širokou veřejnost – výzvou vytvořit prostředí stability, v němž budou upevňována sociální a ekonomická práva žen imigrantek. Dalším krokem, zejména na straně zaměstnavatelů, by mělo být umožnění slaďování ekonomické aktivity s péčí o rodinu, což přinese lepší využití pracovního potenciálu těchto žen. Důležité je umožnit jim i další profesní rozvoj.

Pro dosažení rovného postavení imigrantek na trhu práce je nutné věnovat pozornost všem formám diskriminace a hledat strategie k jejich odstraňování. Jde o dlouhodobý proces, v němž je třeba mít na vědomí, že pouhé pojmenování problémů nestačí, ale je prvním krokem na dlouhé cestě k jejich nápravě.

Upraveno podle informačního balíčku Anetty Riglové Ženy imigrantky na trhu práce v České republice. Jeho plnou verzi naleznete zde: www.rovneprilezitosti.cz.

Foto: www.cizinci.cz