[ 8.11.2004, Alena Králíková Rovné příležitosti > Politika ]

Martina Matějková je členkou Rady kraje Vysočina pro oblast kultury, oblast zdravotnictví a sociálních věcí. Do velké míry zůstává věrna oblasti velmi blízké oboru, který vystudovala, pedagogice. Ve víkendových volbách do krajských zastupitelstev kandidovala znovu - ze 4. pozice na kandidátce Občanské demokratické strany. Oslovila jsme ji teprve v pátek dopoledne - a ještě před polednem, kdy bylo zahájení voleb přímo za dveřmi, jsem měla její odpovědi zpátky. Vzhledem k úspěchům, které ODS v těchto volbách slavila, lze očekávat, že její jméno se z politiky kraje Vysočina neztratí!

Co vás přivedlo k rozhodnutí "jít do politiky" a aktivně se angažovat v rozhodování týkajícího se regionu Vysočina?
V politice jsem od roku 1991, kdy jsem vstoupila do ODS ihned po založení této strany. Věci veřejné mě zajímaly a navíc v té době byli v ODS lidé, kterým jsem důvěřovala. Postupně jsem se stala předsedkyní ODS v Havlíčkově Brodě, později předsedkyní okresu a v roce 2000 jsem byla nominována krajským volebním sněmem do zastupitelstva kraje na 2. místě krajské kandidátky.

Jak jste zvládla přechod ze svého původního povolání do politiky?
Přechod do politiky byl plynulý. Pracoval jsem jako ředitelka Školského úřadu v Havlíčkově Brodě, řešila problémy školských zřizovaných organizací. V kraji jsem začala pracovat sice v jiné oblasti, ale podstata řízení příspěvkových organizací je podobná. Jako političce mi přibyl styk s veřejností a to dělám velmi ráda. Jsem optimistka, věřím lidem a ráda s nimi pracuji.

Jaké další představy máte o své politické účasti na krajské úrovni? V jakých oblastech byste se chtěla zejména angažovat? Co považujete za své úspěchy, jak v politice, tak mimo ni?
Ráda bych pokračovala v práci v Radě kraje Vysočina. Do mé kompetence dosud patřila oblast kultury, zdravotnictví a sociálních věcí. Za úspěch jednoznačně považuji stabilizaci krajských nemocnic, nastavení systému řízení námi zřizovaných organizací a v oblasti kultury vytvoření unikátního systému podpory kulturních památek v kraji. Jen v roce 2004 bylo vydáno z kraje na opravu památek soukromým vlastníkům téměř 25 miliónů korun.

Jak hodnotíte současnou úroveň účasti žen v politice?
Žen je v politice málo a mě to mrzí. Naše uvažování je často jiné, někdy nám muži vyčítají, že příliš dáme na intuici. Ale moje zkušenost mi ukazuje, že právě ženská intuice je důležitá a mnohdy správná. Také ženská schopnost vcítění je nezastupitelná. Muži k tomu často dojdou také, ale až po té, co je žena upozorní, jak se asi cítí, ti dotyční, o kterých jednáme nebo jichž se naše rozhodnutí často dotkne. A vůbec nejčastěji působím jako vyjednavač mezi stranami s opačnými názory. Komunikace je nám vrozená.

Připravila vás politika o nějaké iluze? Co vás na politické participaci překvapilo pozitivně?
Politika mě o některé iluze připravila, ale naopak některé iluze přeměnila v jistoty. Například je skutečně pravda, že všechno je o lidech. Politici jsou lidé jako každí jiní a zastoupení různých typů charakterů je různé jako v kterémkoli jiném vzorku obyvatel. Najdete politiky klidné, vzteklé, chytré, hloupější, pracovité, i ty línější. A asi obecně jsou to lidé, kteří se nebojí říci svůj názor a chtějí ho prosazovat. Formy, jaké zvolí, už opět záleží na jejich založení. Pozitivní je jednoznačně zkušenost, že lidé, tedy politici, mohou mít vliv na věci veřejné. Pokud znají problém, znají jeho řešení a jsou dost vytrvalí, tak se to nakonec podaří. Nyní před volbami často slýchám, je to jedno kdo, tam je, stejně to pořád bude stejné. Není to pravda, věci se změnit dají!

Domníváte se, že je možné, aby spolu političky napříč stranami komunikovaly o tématech, která ony považují za důležité, a prosazovaly jejich řešení?
V naší radě jsme byly tři ženy, což je v rámci ČR výjimka. Každá z jiné strany a přesto jsme přátelé. Nestalo se, že bychom se napadaly nebo hádaly. Pokud jsme měly na věc jiný názor, vysvětlily jsme si důvody. Buď ostatní přesvědčily nebo ne, ale komunikace problémem nebyla. Prosadit řešení problému je možné pokud je racionální a odůvodněné. Ale za celé 4 roky jsme nerozhodovali o ničem, co by se dalo nazvat vyloženě ženský či mužský problém. Vždy je to o rovnosti příležitostí.

Sledujete vývoj novely volebního zákona? Jaký je váš názor na kvóty na kandidátních listinách?
Jsem pro většinový volební systém. Kvóty pro ženy považuji za hloupost. Žena musí mít ambice do politiky jít a musí mít schopnosti v tvrdé konkurenci obstát. Pokud tyto vlastnosti nemá, kvóty jí nepomůžou. Muži jsou k nám galantní, pomohou z kabátu, vezmou tašku, lichotí nám, ale jakmile dojde na střet argumentů a je třeba rozhodnout, neberou ohledy na to, zda jste žena nebo muž. Je to o odvaze, chuti a schopnostech. A ženám pravděpodobně ze všeho nejvíc chybí právě ta chuť. Raději se starají o své děti, rodiny, věří mužům, že se o ně postarají.

Jak se vám daří zvládat svou práci zároveň s péčí o rodinu? Jak vnímáte své vytížení vy a jak vaše rodina?
Jsem 17 let vdaná, mámě dvě děti. Dceři je 15 let, synovi 10. Bydlíme v rodinném domku, do práce denně dojíždím 25 km. Ve všední dny se doma scházíme až večer, děti a manžel se o sebe musí postarat sami. Nejvíce asi trpí syn, který mě přece jen potřebuje víc a často na mě čeká. Snažím se jim to vynahradit o víkendech a také tím, že volný čas trávím s nimi. O sobotách se na ně dívám na hřišti, jak hrají volejbal nebo házenou, na výlety jezdíme, kam si přejí ony. Péct buchty, šít, plést nebo dělat jiné obvyklé ženské práce už opravdu nestíhám. A ještě jednu důležitou věc jsem si vzít nenechala. Pracuji až od 8 hodin, protože ta ranní hodina strávená s dětmi za to stojí.

Jaké současné političky si nejvíc vážíte?
Nejvíce si vážím Mirky Němcové. Dokázala obstát v konkurenci mužů politiků, má jasné čitelné názory, které umí obhajovat a přitom zůstala ženou, matkou, přítelkyní. Je neuvěřitelně pracovitá, a přitom milá, lidská.