[ 30.4.2008, Alena Králíková, Gender Studies, o.p.s. Rovné příležitosti > Politika ]

V polovině března navštívila Českou republiku americká novinářka Susan Spencer, která je od roku 1993 korespondentkou pořadu 48 hours televize CBS. Ve svých reportážích se věnovala mj. drogové válce v Kolumbii, bosenským uprchlíkům, péči o děti, autismu a dalším aktuálním tématům, např. hledání orgánů pro transplantaci pro děti. Před svým působením v tomto pořadu byla korespondentkou CBS News z Bílého domu, pracovala mj. na reportážích k první inauguraci prezidenta Billa Clintona. Vzhledem k tomu, že se ve své profesní kariéře značně věnovala americké politice, diskuze vedené při její nedávné návštěvě se nemohly vyhnout blížícím se prezidentským volbám.

Zmínila jste, že Spojené státy jsou méně připraveny volit ženu prezidentku než muže tmavé pleti prezidenta, jak to? 

Procházela jsem průzkum, který udělalo CNN, v němž 34 % Američanů tvrdilo, že Amerika není připravena na prezidentku, a 26 % dotázaných řeklo, že se domnívá, že Spojené státy nejsou připraveny na prezidenta Afroameričana. Co si z toho vzít jen při povrchním pohledu je, že sexismus stále představuje problém: může být nevyslovený, ale je přítomen. Kritika, kterou lidé vyslovují vůči Hillary Clinton, je mnohem silnější než v případě Baracka Obamy. Vzhledem k tomu, že ženy jsou stále vnímány v optice různých předsudků, je i dnes přijatelné mluvit o ní úplně jinak než o jejím demokratickém protikandidátovi: komentovat její účes, střih oblečení nebo volbu barev. Lidé se tomu jen zasmějí nebo pokrčí rameny. Nic není řečeno přímo, ale výhrady vůči Hillary Clinton jako ženě jsou skutečně podbarveny mnoha stereotypy. 

Může být důvodem jisté nedůvěry k ženám také fakt, že v americké politice jsou zastoupeny spíše méně? Pokud by v politice bylo žen více, byli by na ně lidé zvyklí a nekomentovali tolik to, jak co říkají, ale co říkají  a brali je jako relevantní součást politické kultury.

Určitě to tak je. Povzbuzující je to, že do předvolebních diskuzí se dnes více zapojují mladí lidé – ženy a muži, kteří různé stereotypy tolik nevnímají. Jsou otevřenější k tomu, aby bylo více žen v rozhodovacích pozicích – a čím více otevřenosti a větší zastoupení žen – tím méně šancí pro předsudky. Sice jsme v mnohém pokročili, ale ještě zdaleka nejsme tam, kde bychom chtěli a měli být. 

Nebezpečím do jisté míry je, že mladí lidé se nyní angažují ve volbách a mají od nového prezidenta nebo prezidentky různá očekávání. Poté, co on nebo ona začne přijímat pro ně nezajímavá nebo dokonce nepřijatelná opatření, mohou pocítit rozčarování a dalších voleb už se nezúčastní. Může k tomu podle vás dojít? 

Je pravda, že jde o úplně jiné volby než kdykoli dříve: jsou pro mladé lidi vzrušující a motivující. Zejména v případě Obamovy kampaně není důležité myslet pouze na to, zda tito lidé zůstanou motivovaní po listopadových volbách, ale jestli vůbec zůstanou motivovaní do podzimu. Pokud nebude nominován on, vydrží mladí lidé, kteří za ním stáli a o volby se zajímali kvůli němu, a podpoří na podzim demokraty? A stejně tak je to s podporou první ženy kandidátky Hillary Clinton – podpoří ti, kteří dnes podporují ji, také mužského kandidáta? Nikdo netuší, jak to celé dopadne…

Zmínila jste, že současné volby nejsou tak povrchní jako mnohé z předchozích. Proč?

Fakt je, že předvolební diskuze jsou mnohem detailnější a jdou alespoň někdy pod povrch. Nechci tvrdit, že americké volby mají náhle obsah, ale je pravda, že jsou věcnější a ne pouze o obecných deklaracích. 

Nepřitahuje větší pozornost lidí i tento fakt?

Myslím si, že v tuto chvíli je to stále jen soutěž krásy. Tím, jak debaty pokračují dál a dál, se jednotliví kandidáti více „vybarvují“ a projevuje se jejich osobnost. Například v televizi můžete hodně věcí uhrát, ale řadu ze svých rysů neschováte a lidé je pochopí. Začínám být přesvědčená, že to, že se demokratičtí kandidáti tolik setkávají a jsou pod velkým tlakem veřejnosti a diskuzí, není vůbec špatné, protože to o nich hodně vypoví: jak dokáží s tlakem a stresem nakládat, a to je důležité. Určitě také obrovskou roli hraje délka této fáze: američtí voliči se skutečně o programu politických stran a jejich představitelů mnohé dozví a mají skutečně příležitost se rozhodnout. 

Otázka trochu odjinud: zmínila jste, že ve Spojených státech je stále problémem rozdíl ve mzdách mužů a žen –  na 1 dolar vydělaný mužem, je příjem žen jen 79 centů. Je to stereotypy? Přímou diskriminací?

Ano a ano. Ženy sice udělaly pokrok, je za nimi hodně úspěchů, ale pořád to nestačí. Před časem jsem pracovala na reportáži a mluvila nezávisle na sobě s vysoko postavenou ženou a mužem, který se pohybuje ve vyhledávání top manažerů. A oba prohlásili, aniž jsem jakkoli zasahovala, že pokud by byla prezidentkou žena, změnilo by to situaci – vnímání žen na vysokých postech, a přijetí toho, že ženy jsou schopny tyto pozice zvládnout srovnatelně jako muži. 

Myslíte si, že změna postojů je spíše věcí rolových modelů než nějaké legislativy?

Domnívám se, že ať se stane příštím prezidentem USA Afroameričan nebo žena, půjde tak jako tak o obrovskou změnu. Je to velmi subjektivní, ale určitě to roli hraje – změní to také vnímání naší země v zahraničí, a to ať už by byl zvolen kdokoli ze současných tří osob, které jsou ve hře.