[ 30.4.2008, Barbara Havelková, nezávislá odbornice na téma gender a právo Rovné příležitosti > Rovné příležitosti ]

Evropský soudní dvůr učinil od začátku roku 2008 tři důležitá vyjádření k problematice rovnosti (dva rozsudky a jedno stanovisko generálního advokáta, které není konečné a závazné). Rozsudek Mayr je jediný, který se zcela explicitně týká rovnosti mužů a žen. ESD v něm konstatuje, že rozhodnutí zaměstnavatele znevýhodňující ženu v období bezprostředně před otěhotněním může být považováno za přímou diskriminaci z důvodu pohlaví.

Rozsudek Maruko konstatuje, že tam, kde členský stát garantuje manželům a registrovaným partnerům stejná práva, nacházejí se tito ve srovnatelné situaci a odepření výhod zaručených evropským právem (v konkrétním případě důchodu) registrovaným partnerům je přímou diskriminací na základě sexuální orientace. Stanovisko v případu Coleman se poprvé zabývá otázkou, zda evropské právo zakazuje diskriminaci z důvodu vztahu k osobě mající chráněnou charakteristiku. Přestože se případ Coleman týká zdravotního postižení, je pro otázku rovnosti pohlaví relevantní. Zaprvé z pohledu reality pečujících o osoby blízké trpící postižením: ve velké většině se jedná o ženy. Zadruhé proto, že budoucí závěry Soudu o užití ustanovení o diskriminaci na diskriminaci z důvodu vztahu k třetí osobě bude možné vtáhnout analogicky i na genderové otázky (zejména relevantní u sexuální identity a sexuální orientace).

Následující text sleduje pouze krátký časový výsek v judikatuře ESD – anotované případy tudíž nutně nejsou reprezentativním vzorkem judikatury.

Stanovisko Generálního advokáta Poiares Madura ze dne 31. ledna 2008 ve věci C-303/06 Coleman v Attridge Law and Steve Law

Obsah: Paní Coleman byla zaměstnankyní advokátní kanceláře Attridge Law a zároveň matkou a primární pečovatelkou zdravotně postiženého syna. Poté, co byla donucena od zaměstnavatele odejít (constructive dismissal), podala žalobu na diskriminaci a obtěžování související s jeho zdravotním postižením. Britský pracovní soud položil ESD otázku, zda směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, takové případy pokrývá. Otázka rozsahu ochrany garantované směrnicí, tedy zda jsou chráněny jen osoby, které mají chráněnou charakteristiku (zdravotní postižení, rasu, náboženství,...), nebo je zakázána též diskriminace z důvodu vztahu k osobě mající chráněnou charakteristiku (discrimination by association), nebyla ESD dosud řešena a formulace relevantních ustanovení směrnice na ni nedávají žádnou odpověď.

Generální advokát (GA) tak ve svém stanovisku vychází zejména z cílů právní úpravy, když dochází k závěru, že směrnice přímou diskriminaci a obtěžování z důvodu vztahu k osobě mající chráněnou charakteristiku zakazuje. Zdůrazňuje zejména, že směrnice se snaží zajistit, aby lidé nebyli zbaveni skutečné možnosti volby v oblastech zásadní důležitosti pro jejich život z důvodu chráněné charakteristiky. Plnohodnotná koncepce rovnosti podle něj musí rozeznat, že i „diskriminace z důvodu vztahu“ poškozuje osoby mající chráněnou charakteristiku. Zásah antidiskriminačního práva do právních vztahů je dle GA navázán na chráněné důvody a tato podmínka je v daném případě splněna.

GA ve svém stanovisku nicméně důsledně rozlišuje mezi diskriminací přímou (kde jsou specifické chráněné důvody „vyňaty“ z celé škály důvodů rozhodování a označeny za nepřípustné) a diskriminací nepřímou (která namísto „vynětí“ integruje, a to právě osoby mající chráněnou charakteristiku). Směrnicí je v dané konstelaci zakázána pouze diskriminace přímá.

Závěr: Směrnice 2000/78 chrání i osoby, které – přestože nejsou samy zdravotně postižené – jsou přímo diskriminovány a/nebo obtěžovány v zaměstnání či povolání z důvodu vztahu k osobě mající chráněnou charakteristiku.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. února 2008 ve věci C-506/06 Sabine Mayr proti Bäckerei und Konditorei Gerhard Flöckner OHG

Obsah: Zaměstnavatel dal zaměstnankyni, paní Mayr, výpověď v době, kdy podstupovala proceduru in vitro oplodnění (k výpovědi došlo po oplodnění vajíček spermiemi, nicméně před jejich přenesením do dělohy). Paní Mayr zaměstnavatele žalovala pro porušení rakouských předpisů chránících těhotné ženy před propuštěním. Oberster Gerichtshof, rozhodující k dovolání, se na ESD obrátil s otázkou, zda podle směrnice 92/85/EHS, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň, je žena těhotnou i před tím, než jsou oplodněná vajíčka přenesena do její dělohy. Soudní dvůr rozhodl, že z důvodu dodržení zásady právní jistoty nelze ochranu proti propuštění stanovenou směrnicí rozšířit na zaměstnankyni, pokud v den, kdy dostala výpověď, její vajíčka oplodněná in vitro ještě nebyla přednesena do její dělohy. Pokud by se totiž taková možnost připustila, mohlo by dojít k poskytnutí ochrany i v případech, kdy by se přenesení z jakéhokoli důvodu odložilo o několik let, či dokonce by se od něj upustilo nadobro.

Nicméně zaměstnankyně, která podstoupí oplodnění in vitro, se může dovolávat ochrany proti diskriminaci na základě pohlaví, kterou přiznává směrnice 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky. Zákroky, které podstoupila S. Mayr, se totiž přímo týkají toliko žen. Propuštění zaměstnankyně především z důvodu skutečnosti, že podstoupila odběr folikulární tekutiny a přenesení takto získaných vajíček do své dělohy, tak představuje přímou diskriminaci na základě pohlaví.

Závěr: Výpověď ze zaměstnání založená především na skutečnosti, že se zaměstnankyně nachází v pokročilém stadiu oplodnění in vitro, totiž po odběru folikulární tekutiny a před bezprostředním přenesením vajíček oplodněných in vitro do její dělohy, je v rozporu se zásadou rovného zacházení pro muže a ženy. Předkládající soud musí ověřit, zda výpověď byla založena především na skutečnosti, že zaměstnankyně podstoupila uvedenou léčbu.

Související judikatura: C‑179/88 Handels‑ og Kontorfunktionærernes Forbund, C‑32/93 Webb, C‑394/96 Brown, C‑109/00 Tele Danmark, C‑191/03 McKenna, C‑460/06 Paquay.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 1. dubna 2008 ve věci C-267/06 Tadao Maruko v. Versorgungsanstalt der deutschen Bühnen

Obsah: Pan Tadao Maruko založil v roce 2001 na základě příslušného německého zákona registrované partnerství s pojištěncem Zaopatřovacího ústavu německých divadelních scén (ZÚNDS) pověřeného správou starobního a pozůstalostního pojištění uměleckých zaměstnanců německých divadel. Když partner pana Maruka v roce 2005 zemřel, zažádal si pan Maruko u ZÚNDS o vdovecký důchod. Jeho žádost byla zamítnuta s tím, že stanovy ZÚNDS takovou dávku nepřiznávají pozůstalým registrovaným partnerům. Národní soud rozhodující o žalobě pana Maruka se obrátil na ESD s otázkou, zda odmítnutí poskytnout pozůstalostní důchod registrovanému partnerovi představuje diskriminaci z důvodu sexuální orientace, která je zakázána směrnicí o rovném zacházení v zaměstnání a povolání.

Soudní dvůr musel zodpovědět otázku, zda se na situaci uplatní směrnice 2000/78/ES, jíž se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání. Ta se v této oblasti nevztahuje na sociální dávky nepovažované za odměnu. Byl předmětný pozůstalostní důchod odměnou? ESD zaprvé poukázal na skutečnost, že systém se zakládal na pracovní kolektivní smlouvě, jejímž cílem bylo vytvořit doplněk ke státním sociálním dávkám. Zadruhé byl tento systém financován výlučně pracovníky a jejich zaměstnavateli. Zatřetí se výše nároku odvíjela od délky účasti a výše zaplaceného pojistného. Pozůstalostní důchod tak dle ESD vyplýval z pracovního poměru zesnulého registrovaného partnera a musel být kvalifikován jako odměna.

Druhou otázkou pak bylo, zda odmítnutí poskytnout pozůstalostní důchod registrovanému partnerovi zakládá diskriminaci na základě sexuální orientace. Soudní dvůr došel k závěru, že ač Německo vyhradilo manželství pro osoby opačného pohlaví, zavedlo pro osoby stejného pohlaví registrované partnerství, jehož podmínky byly postupně přizpůsobeny podmínkám uplatňovaným na manželství. Manželé a registrovaní partneři se tak nalézají v podobné situaci a odepření důchodu později jmenované skupině je přímou diskriminací na základě sexuální orientace.

Závěr: Registrovaný partner stejného pohlaví může mít nárok na vdovecký důchod přiznávaný v rámci systému oborového zaopatření. Vnitrostátní soud musí ověřit, zda je pozůstalý registrovaný partner v situaci srovnatelné se situací manžela, jemuž je vyplácena předmětná pozůstalostní dávka.

Poznámka: Soudní dvůr v tomto případě projevil větší porozumění pro situaci partnerů stejného pohlaví než v předchozích případech týkajících se sexuální orientace Grant (kde konstatoval, že přiznání cestovních výhod manželům, ale nikoli partnerům zaměstnanců, není diskriminací z důvodu pohlaví) a D proti Radě (kde Soud potvrdil platnost ustanovení Služebního řádu úředníků, které garantovalo příspěvky na domácnost manželům a nikoli registrovaným partnerům). Přesto je praktický dopad rozsudku Maruko omezen tím, že rozsah práv garantovaných směrnicí je přímo závislý na srovnatelnosti situací manželů a registrovaných partnerů a tudíž na rozsahu práv, která partnerům stejného pohlaví dává zákonodárství jednotlivých členských států.

Související judikatura: C‑109/91 Ten Oever, C‑200/91 Coloroll, C-249/96 Grant v. South-West Trains Ltd, C-122/99 P a C-125/99 P D a Švédské království v. Radě.