[ 21.4.2008, Anna Stará Kultura > Kultura a umění ]

V Galerii kritiků se představí ryze ženská scénografie

V Praze 21. dubna - Divadelní inscenace jako Kafkův Proces, Bernhardův Světanápravce, Verdiho Macbeth, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky jsou pravidelným návštěvníkům divadel důvěrně známé. Jen malá část z nich si však vybaví jméno autorky scény nebo kostýmů, jež významně přispěly k věhlasu zdaleka nejen těchto divadelních nastudování. Otevřeně genderový pohled na českou scénografii nyní přináší výstava Proměny – Divadelní výtvarnice na přelomu tisíciletí, která bude v Galerii kritiků v pražském Paláci Adria přístupná od 17. dubna do 10. května 2008.

Výstavní projekt přiblíží práce dvanácti předních kostýmních, scénických a loutkářských výtvarnic. Originály scénických a kostýmních návrhů, fotografie (a to jak dokumentární, tak i umělecky stylizované), audiovizuální záznamy a různé scénické objekty vystaví například Jana Preková, Kamila Polívková, Simona Rybáková, Kateřina Štefková anebo Sylva Zimula Hanáková. „Přibližně šest desítek vystavených exponátů ideálním způsobem prezentuje rozdílnost v jejich přístupu k tvorbě, a to jak z hlediska výtvarného, tak divadelního,“ říká Daniela Pařízková, jedna z organizátorek přehlídky.

„Rozhodli jsme se uspořádat výstavu, na které bychom rádi představili práci významných scénografek dnešní doby širšímu publiku. Scénografie je uměním, které bývá často neprávem přehlíženo a zůstává v pozadí pouze jako dokreslení dané divadelní inscenace. Opak je však pravdou. Teprve vytvoření poutavé scény je základem úspěchu celého představení,“ vysvětluje Marie Zdeňková, jedna z kurátorek výstavy. Pořadatelem projektu Proměny – Divadelní výtvarnice na přelomu tisíciletí jsou Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků (ČOSDAT) ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem a Galerií kritiků. Bližší informace k výstavě jsou k dispozici na www.divadlo.cz/promeny.

Pražské publikum se může seznámit s tvorbou umělkyň spjatých s moravskými a slezskými divadly. K takovým „objevům“ může patřit například Marta Roszkopfová, jež vtiskla vizuální podobu zajímavým inscenacím jako Purim aneb Volba osudu (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, 2006) nebo Šumař na střeše (Moravské divadlo Olomouc, 2006) či absurdního dramatu Konec hry od Samuela Becketta na scéně Divadla Petra Bezruče Ostrava (1997). „Model i návrhy scény přinášejí drsný a asketický rukopis autorky, která počátkem 70. let studovala u legendy polského divadla Józefa Szajny. Jeho vliv, krutost i krása výtvarně-dramatického výrazu, je patrný na tvorbě této výtvarnice,“ doplňuje Denisa Šťastná, druhá kurátorka výstavy Proměny.

Do výstavních prostor Galerie Kritiků bude například přesunuta i podstatná část scény inscenace Kabaret Ivan Blatný. Scéna i kostýmy vznikly dle návrhu Jany Prekové. Brněnská divadelní prostředí zastoupí projekcemi a loutkami Marie Jirásková, kostýmními návrhy Zuzana Štefunková Rusínová, činná i na několika slovenských scénách a Sylva Zimula Hanáková, spolupracující například s Vladimírem Morávkem.

Záměrem výstavy není jen přiblížit tvorbu a osobitost představitelek ženské scénografie. Podobně jako mezinárodní scénografická přehlídka Pražské Quadriennale umožňuje divákům seznámit se s interakcí mezi výtvarným uměním, divadlem (scéničností), filmem, fotografií, hudbou, literaturou, módou či designem. „Tato rozmanitost umožňuje kreativní způsob prezentace. Návštěvníci Proměn tak budou moci vnímat uměleckou tvorbu v několika rovinách.“ podotýká kurátorka Denisa Šťastná.

Bez ohledu na genderové teorie nebylo postavení ženy - umělkyně ve veřejném sektoru vždy jednoduché. I dnes se setkáváme s názory, že některá povolání jsou určena pouze mužům. Tento hlas převládal ještě v době nedávné také v oboru scénografie. Po druhé světové válce se situace změnila i díky nově otevřené katedře scénografie, kde začaly ženy studovat po boku mužů obor scénického a kostýmního výtvarnictví. Ženy scénografky dokázaly vlastně záhy i těm největším kritikům, že se nejen dokáží vyrovnat svým profesním kolegům, ale některé je mohou svým uměním a svým kreativním přístupem předčít. Přesto mezi držiteli prestižní Ceny Alfréda Radoka za scénografii figurují pouze dvě ženy – navíc v pozici spoluautorek.

Prostor Galerie kritiků autorky výstavy inspiroval svou unikátností a kultivovaností. Nabízí široké spektrum možností vzájemného přiblížení rozmanitých a často nesourodých objektů. Ačkoliv byla řada z vybraných uměleckých předmětů vytvořena pro konkrétní inscenaci, uchovává si svoji výpovědní hodnotu i mimo původní inscenační kontext. Platí to jak pro plošné exponáty (fotografie, kostýmní a scénické návrhy), tak trojrozměrné objekty (například loutky a kostýmy). Najde se i vhodné místo pro audiovizuální prezentaci.

Výstavu doprovodí katalog s obrazovou dokumentací, odbornými texty (Marie Zdeňková, Vlasta Koubská) či pohledem režisérky (Viktorie Čermáková) představujícími české divadelní výtvarnice v rovině uměleckého, historického a sociologického kontextu a soupisem vystavených exponátů. V úterý 6. května v 17 hodin se uskuteční také prezentace a diskusní fórum s tématem scénografického umění žen-výtvarnic, které bude součástí celoročního cyklu prezentací současné české scénografie pořádaného Pražským Quadriennale, Divadlem Na Zábradlí a Českou organizací scénografů, divadelních architektů a techniků v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí.

Pořadatelé: Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků (ČOSDAT),  Institut umění - Divadelní ústav, Galerie kritiků.
Za podpory: Ministerstvo kultury ČR a Hlavní město Praha
Partneři: Styrotrade, s.r.o.; PB tisk, s.r.o.
Mediální partneři: Divadlo.cz, Pragueout.cz

Další informace poskytnou:

Anna Stará a Silvie Marková - Smart Communication s.r.o. - marketing, media, promotion

T/F: +420 272 657 121, M: +420 739 300 889, +420 604 748 699

E: stara@s-m-art.com, markova@s-m-art.com

W: www.s-m-art.com

Informace o scénografkách a exponátech

Marie Jirásková (nar. 1964) - výtvarnice loutek a výtvarných objektů, scénická a kostýmní výtvarnice, autorka výtvarných performancí, grafička, fotografka, pedagožka (DIFA JAMU Brno). Spolupracovala např. s režiséry Jakubem Špalkem, Evou Tálskou a Arnoštem Goldflamem v Divadelním spolku Kašpar v Praze, ve Studiu Dům a Divadle Husa Na provázku v Brně. Navrhla výstavní design k výstavním projektům Dům plný loutek a Česká loutka. Výtvarně spolupracovala též s hudebními skupinami. Získala 1. cenu za řešení interiérů divadla Radost v Brně.

Skleněný cirkus, autorská performance, Hvězdárna MK Brno, 2005

realizace loutek, projekce, fotografie

Kurátorky: „Tři originální loutky sestavené ze součástí křišťálového lustru tančily ozvláštněny barevným světlem jako protagonisté výtvarně-hudební performance.“

Křídla, autorská instalace, Vaňkovka (modelárna bývalé továrny) Brno, 1999

projekce

Světlem oděná, autorská performance, Palác šlechtičen Brno, 2005

projekce

My Little Pony, videoklip pro hudební skupinu Bullerbyne, Reduta Brno, 2008

projekce

ZUZANA KREJZKOVÁ (nar. 1970) - kostýmní výtvarnice. Vytvořila kostýmy k mnoha významným inscenacím (např. Richard III. v Národním divadle Praha v roce 2006). Její výtvarný přínos se uplatňuje zvláště při spolupráci s režiséry Michalem Dočekalem, Vladimírem Morávkem, Jiřím Pokorným či Miroslavem Bambuškem. Spolupracuje s mnoha divadly, nejčastěji s Činoherním studiem Ústí nad Labem, Národním divadlem Praha, a v poslední době se Švandovým divadlem Praha. Jako kostýmní výtvarnice se účastní i experimentálních projektů, jakým byl např. projekt Perzekuce.cz v prostoru bývalé tovární haly La Fabrica (Miroslav Bambušek: Porta Apostolorum, 2005), oceněný na festivalu Next Wave.

Vladimír Franz - Miroslav Bambušek: Herakles (Oratorium), Multiprostor Louny, 2002, režie Miroslav Bambušek, scéna Roman Říha, kostýmy

realizace kostýmu, rekvizity, fotografie

Kurátorky: „Kostýmní fragmenty a osobité fotografie Bohdana Holomíčka přibližují autorskou inscenaci Miroslava Bambuška, jednoho z nejdiskutovanějších dramatiků a režisérů mladší generace, do jehož tvůrčího týmu výtvarnice patří.“

IRENA MAREČKOVÁ (nar. 1956) - výtvarnice loutek a kostýmů, pedagožka (DAMU Praha, větev alternativního a loutkového divadla). Její loutky se podílely na úspěších předních českých loutkových divadel (Divadlo Alfa Plzeň, Naivní divadlo Liberec, Divadlo Drak Hradec Králové). Významná je zejména její spolupráce s režisérem loutkového divadla Josefem Kroftou a s tvůrcem nonverbálního divadla Ctiborem Turbou (Studio Kaple Nečtiny, Divadlo Alfred ve dvoře Praha). Kostýmy navrhovala i pro Národní divadlo v Praze. Podílela se na česko-japonském projektu Divadla Archa Mor na ty vaše rody!!! (2001). Z dalších aktivit je zvláště přínosná spolupráce se studenty katedry dramatické výchovy neslyšících na JAMU v Brně.

Jáchym Topol – Věra Eliášková: Nebe nad Andělem, Divadlo Minor Praha, 1997, režie Karel Makonj, scéna, kostýmy, loutky a masky

realizace loutek, model scény, návrhy scény, kostýmů, loutek a masek

Kurátorky: „Návrhy a loutky evokují atmosféru světa psychedelických vizí kultovního románu Jáchyma Topola Anděl (1995). Výtvarným výrazem se exponáty dotýkají expresionismu i surrealismu.“

William Shakespeare: Hamlet, Divadlo Drak Hradec Králové, 2004, režie Jiří Vyšohlíd, Václav Poul, scéna a loutky

realizace loutek, návrhy loutek

Radka Mizerová (nar. 1976) – výtvarnice loutek, scénická výtvarnice, performerka. Soustřeďuje se na autorské projekty alternativních souborů a scén, jakými jsou divadlo KREPSKO (kontroverzní Nejmenší žena na světě, 2004) a Alfred ve Dvoře Praha.

Linnea Happonen, Petr Lorenc, Radka Mizerová, Anna Polívková, Robert Smolík, Petr Vaněk: Nejmenší žena na světě, Divadlo KREPSKO Praha, 2004, režie autorský kolektiv, scéna, kostýmy a loutky

realizace loutek (volná tvorba vycházející a opět se vracející do této inscenace), fotografie

Ridina Ahmedová, Radka Mizerová, Robert Smolík: Baba Yaga, Jičín, 2005, režie autorský kolektiv, scéna, kostýmy a loutky ve spolupráci s Robertem Smolíkem

fragment scény, realizace loutek, fotografie

Kurátorky: „Podtitul na plakátu zní: ´Podivné představení pro tři lidi, tři loutky a malou lesní hudbu´. Netradiční objekty a loutky představují fantazijní svět netradičně pojaté pohádky, inscenované v prostoru jedné jičínské zahrady. Na této inscenaci se podílela Ridina Ahmedová, která zpestří svým zpěvem zahájení výstavy Proměny.“

Jana Preková (nar. 1956) – scénická a kostýmní výtvarnice, pedagožka (DIFA JAMU Brno). Spolupracuje s významnými režiséry na významných inscenacích. Spolu s režisérem Janem Nebeským se podílí na nonkonformním inscenačním stylu pražského Divadla Komedie (např. Hamlet, Hamlet Part II, Sonáta duchů, Kanibalové, Terezka) a oživuje s ním i repertoár dalších divadel (Divoká kachna v Divadle v Dlouhé, Z cizoty v Divadle Na zábradlí - Cena Alfréda Radoka za rok 2004). Z dalších režisérů je její tvorbě blízký Jan Antonín Pitínský. Jako scénická a kostýmní výtvarnice hostovala i v Národním divadle Praha (např. Markéta Lazarová, 2002), její doménou jsou však experimentální projekty jako např. Perzekuce.cz autora a režiséra Miroslava Bambuška v prostorách bývalé továrny La Fabrica (Miroslav Bambušek: Zóna, 2006). Byla oceněna Zlatou trigou a zlatou medailí za kostýmy na mezinárodní výstavě scénografie Pražské Quadriennale v roce 1999.

Miloš Orson Štědroň: Kabaret Ivan Blatný, Divadlo Komedie Praha – Pražské komorní divadlo, 2007, režie Jan Nebeský, scéna a kostýmy 

fragment scény, projekce, fotografie

Kurátorky: „Do výstavních prostor přeneseme podstatnou část scény hudebně-dramatické inscenace, která uvádí excelentní výkon Karla Dobrého v roli jednoho z nejoriginálnějších a nejnešťastnějších českých básníků 20. století. K dispozici bude též videozáznam celé inscenace.“

Ladislav Vančura: Markéta Lazarová, Národní divadlo Praha, 2002, scénář Jan Antonín Pitínský, Josef Kovalčuk, Marek Horoščák, režie Jan Antonín Pitínský, scéna Jan Štěpánek, kostýmy

realizace kostýmů

Lenka Lagronová: Etty Hillesum, Divadlo Na zábradlí Praha, 2006, režie Jan Nebeský

realizace kostýmu

William Shakespeare: Antonius a Kleopatra, Národní divadlo Praha, 1999, režie Ivan Rajmont, scéna Jozef Ciller, kostýmy

realizace kostýmu (fragment)

Kamila Polívková (nar. 1975) – kostýmní výtvarnice. Spolupracovala s brněnskými divadly: Divadlem v 7 a půl, Divadlem Husa na provázku a Národním divadlem Brno, v poslední době spoluvytváří mladší tvůrčí kolektiv Divadla Komedie v Praze (režiséři David Jařab, Dušan D. Pařízek). Podílela se jako kostýmní výtvarnice na cyklu Sto roků kobry (F. M. Dostojevskij v interpretaci režiséra Vladimíra Morávka, 2003 - 2006).

Thomas Bernard: Světanápravce, Divadlo Komedie Praha – Pražské komorní divadlo, 2006, režie Dušan D. Pařízek, kostýmy

Fotografie

Kurátorky: „V současné době je výtvarnice s vyhraněnou poetikou Divadla Komedie natolik spřízněna, že pro jeho divácky náročné inscenace navrhuje nejen kostýmy, ale vytváří i grafický design programu a plakátu.“

Franz Kafka: Proces, Divadlo Komedie Praha – Pražské komorní divadlo, 2007, scénář, scéna a režie Dušan D. Pařízek, kostýmy

Fotografie

Marta Roszkopfová (nar. 1947) – scénická a kostýmní výtvarnice, grafička. Pracuje především v moravských divadlech, od roku 1974 je stálou výtvarnicí Divadla Petra Bezruče v Ostravě (spolupráce a režisérem Josefem Janíkem), kde výtvarně interpretuje dramaturgicky náročný repertoár. Navrhovala též pro Národní divadlo v Praze, kde vytvořila výpravu k inscenaci Rok na vsi, oceněné Cenou Alfreda Radoka za rok 1993. V letech 1981, 1984, 1998 získala ocenění na mezinárodní výstavě Triennale v Novém Sadu v Srbsku.

Eugene Ionesco: Židle, Komorní scéna Aréna Ostrava, 2005, režie Josef Janík, scéna a kostýmy

model scény, návrhy scény

Kurátorky: „Model i návrhy scény pro hru předního představitele absurdního dramatu přinášejí drsný a asketický rukopis autorky, která počátkem 70. let studovala na varšavské Akademii výtvarných umění u legendy polského divadla Józefa Szajny. Jeho vliv (krutost i krása výtvarně-dramatického výrazu) je patrný na tvorbě této nepoddajné výtvarnice.“

Ferenc Jávori: Purim aneb Volba osudu, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, 2006, choreografie William Fomin, scéna a kostýmy

model scény, scénický návrh

Jerry Bock – Joseph Stein: Šumař na střeše, Moravské divadlo Olomouc, 2006, režie Václav Klemens, scéna a kostýmy

model scény

Viktor Dyk – Jan Kačer - Roman Císař: Krysař, Slezské divadlo Opava, 2001, režie Václav Klemens, scéna a kostýmy

návrh scény

Antonín Dvořák: Rusalka, Moravské divadlo Olomouc, 2004, režie Zdeněk Kaloč, scéna a kostýmy

návrhy kostýmů

Samuel Beckett: Konec hry, Divadlo Petra Bezruče Ostrava, 1997, režie Josef Janík

návrhy kostýmů

Simona Rybáková (nar. 1963) – kostýmní a textilní výtvarnice, autorka interiérového designu, grafička. Spolupracuje zejména se scénickými výtvarníky Šimonem Cabanem a Danielem Dvořákem (Opera Mozart, Národní divadlo Praha, Státní opera Praha) a režisérem Jiřím Nekvasilem. Její doménou je hlavně stylizovaný historický kostým pro operu a muzikál. Navrhuje však též „civilní“ kostýmy pro televizi a film (např. pro režisérku Věru Chytilovou). Expozice České republiky, na níž se podílela jako výtvarnice i jako komisařka, byla oceněna v roce 1999 hlavní cenou Zlatou trigou na mezinárodní výstavě scénografie Pražské Quadriennale.

Isaac Steiner: Dorian Gray, Státní opera Praha, 2000, režie Nathan Datner, dirigent Isaac Steiner, scéna Daniel Dvořák, kostýmy

realizace kostýmu, návrhy kostýmů

Kurátorky: Realizované kostýmy spolu s kostýmními návrhy dokumentují atraktivní symbiózu současného výstředního módního stylu s historickou inspirací. Rafinovaná elegance i ironizující nadsázka prozrazují sepjetí výtvarnice nejen s divadlem, ale i se světem módy.

Wolfgang Amadeus Mozart: Le nozze di Figaro, Opera Mozart Praha, 1996, režie Jiří Nekvasil, dirigent Jan Chalupecký, scéna Daniel Dvořák, kostýmy

realizace kostýmů, návrhy kostýmů

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky, Národní divadlo Praha, 2002, režie Michal Caban – Šimon Caban, dirigenti Bohumil Gregor - František Preisler, scéna Šimon Caban, kostýmy

realizace kostýmů, návrhy kostýmů

Milena Jelínková: Adina, Vinohradské divadlo Praha, 2007, režie Martin Stropnický, scéna Šimon Caban, kostýmy

návrhy kostýmů

Kateřina Štefková (nar. 1971) – kostýmní a scénická výtvarnice. Od roku 1994 je stálou výtvarnicí Divadla Na zábradlí v Praze, kde se výtvarně spolupodílela na významné éře režiséra Petra Lébla a spolupracovala též s dalším významným režisérem Janem Antonínem Pitínským. (např. inscenace oceněné v soutěži Alfréda Radoka: Racek - 1994, Ivanov - 1997, Divadelník - 1999). Samostatně získala tuto prestižní cenu za kostýmy k inscenaci Platonov je darebák v Divadle Na zábradlí v roce 2005. Spolupracovala též s Národním divadlem v Praze. Podílela se na expozici oceněné Zlatou trigou na Pražském Quadriennale v roce 1999, v roce 1994 získala Cenu Hlávkovy nadace.

Josef Kajetán Tyl: Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, Národní divadlo Praha, 2005, režie Jiří Pokorný, scéna Jan Štěpánek

realizace kostýmu, návrhy kostýmu, fotografie

Kurátorky: „Stylizovaná instalace divadelního kostýmu Svatého Václava se pokouší přenést na výstavní plochu netradiční až provokativní pohled na české dějiny v duchu(nikoliv tedy v doslovném popisu) kontroverzní inscenace režiséra Jiřího Pokorného.“

Fráňa Šrámek: Zvony, Národní divadlo Praha, 2006, režie Jan Antonín Pitínský, scéna Jan Hubínek, kostýmy

realizace kostýmu, návrhy kostýmů, fotografie

Lope de Vega: Vladařka závist aneb Zahradníkův pes, Národní divadlo Praha, 2005, režie Enikö Eszenyi, scéna Tom Ciller, kostýmy

realizace kostýmů, návrh kostýmu, fotografie

Richard B. Scheridan: Škola pomluv, Národní divadlo Praha, 2004, režie Ivan Rajmont, scéna Martin Černý, kostýmy

realizace kostýmu, návrhy kostýmů, fotografie

Anton Pavlovič Čechov: Platonov je darebák, Divadlo Na zábradlí Praha, 2005, režie Jiří Pokorný, scéna Martin Černý, kostýmy

fotografie

Zuzana Štefunková RUSÍNOVÁ (nar. 1970) – kostýmní výtvarnice. Spolupracovala s režisérem Janem Antonínem Pitínským na inscenacích, z nichž některé získaly ocenění Alfréda Radoka (např. Sestra Úzkost - 1995, Dido a Aeneas – 1998, Jób - 1996). Ze scénických výtvarníků nejčastěji spolupracuje s Tomášem Rusínem. Působila v mnoha divadlech Čech, Moravy i Slovenska, podílela se na projektech Divadla Archa (např. Marné tázání nebes, 2001).

Thomas Bernhard: Ignorant a šialenec, Slovenské národné divadlo Bratislava, 2005, režie Jan Antonín Pitínský, scéna Tomáš Rusín, kostýmy

návrhy kostýmů

Vítězslav Nezval: Manon Lescaut, Slovenské národné divadlo Bratislava, 2006, režie Juraj Nvota, scéna Tomáš Rusín, kostýmy

návrhy kostýmů

Kurátorky: „Jednoduché barevné varianty dívčího kostýmu přibližují výtvarnici světelné a barevné proměnlivosti impresionistického vidění. Vlastní rukopis autorky by se dal nazvat lyrickým symbolismem.“

Jiří Pokorný – Ondřej Hrab – Jana Svobodová: E.F.B. – Kladivo na divadlo, Divadlo Archa Praha, 2004, režie Jiří Pokorný, scéna Tomáš Rusín, kostýmy

návrhy kostýmů

Henrik Ibsen: Rosmersholm, Národní divadlo Brno, 2005, režie Jan Antonín Pitínský, scéna Tomáš Rusín, kostýmy

návrhy kostýmů

Zoja Mikotová: Perníková chaloupka, Babkové divadlo na rozcestí Banská Bystrica, 2006, režie Zoja Mikotová, výprava

návrh scény

Gaťky

dekorativní objekt

Jana Zbořilová (nar. 1953) – scénická a kostýmní výtvarnice, pedagožka (DAMU Praha). Spolupracuje s velkými i malými divadly (Divadlo Husa na provázku Brno, Národní divadlo Praha, Národní divadlo v Brně). Navrhovala výpravy pro režisérské legendy Petera Scherhaufera, Zdeněka Pospíšila a Evu Tálskou. Z dalších režisérů jsou jejími významnými tvůrčími partnery Zdeněk Kaloč a Zbyněk Srba. V letech 1981 a 2001 získala ocenění na mezinárodní výstavě Triennale v Novém Sadu v Srbsku.

Friedrich Schiller: Don Carlos, infant španělský, Národní divadlo Brno, 2003, režie Zbyněk Srba, scéna a kostýmy

návrhy scény, návrhy kostýmů, fotografie

Eva Tálská: Cirkus aneb Se mnou smrt a kůň, Divadlo Husa na provázku Brno, 1999, režie Eva Tálská, scéna a kostýmy

návrhy scény, návrhy kostýmů, fotografie

Kurátorky: „Svět cirkusu a potulných komediantů jako by symbolizoval scénografickou tvorbu výtvarnice, která smyslem pro kreativní hravost a variabilitu scénického znaku navazuje na meziválečnou avantgardu (poetismus, konstruktivismus).“

Vojtěch Ron – Miloslav Klíma: Pašije aneb Theatrum passional, Národní divadlo Praha, 1998, režie Zbyněk Srba, scéna a kostýmy

realizace kostýmu, návrhy scény, návrhy kostýmů, fotografie

Václav Havel: Pokoušení, Národní divadlo Praha, 2004, režie Charles Morowitz, scéna David Marek, kostýmy

realizace kostýmů, návrhy kostýmů

Tankred Dorst: Merlin aneb Pustá zem, Národní divadlo Brno, 1996, režie Zbyněk Srba, scéna a kostýmy

návrhy kostýmů, návrh scény

Sylva Zimula Hanáková (nar. 1967) – kostýmní výtvarnice a výtvarnice šperků. Z její bohaté tvorby pro divadlo je nejvýznamnější spolupráce s režisérem Vladimírem Morávkem: např. Richard III v prostoru rekonstrukce alžbětinské scény Divadla Globe, inscenační cykly Čechov Čechům v Klicperově divadle v Hradci Králové nebo Sto roků kobry v divadle Husa na provázku v Brně. V poslední době pracuje například pro Divadlo Na Fidlovačce v Praze.

Giacomo Puccini: Turandot, Götesborgsoperan, 2006, režie Vladimír Morávek, dirigent Christian Badea, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy

realizace kostýmních aplikací, kostýmní návrhy

Kurátorky: „K pohostinské režii ve švédském operním domě si přizval režisér Vladimír Morávek svou oblíbenou kostýmní výtvarnici, která čerpala v impozantních kostýmních kreacích nejen z orientálního designu, ale též z výtvarných projevů secese, dekadence a symbolismu.“

Giuseppe Verdi: Macbeth, Národní divadlo Praha, 2002, režie Vladimír Morávek, dirigent Jan Chalupecký, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy

návrhy kostýmů