[ 17.4.2008, Eva Hladíková Multikulturně > Ženy ve světě ]

Azylová procedura může trvat několik měsíců, ale také několik let. Čekání na azyl je obdobím nejistoty, obav, ale samozřejmě i nadějí na lepší život.  Udělení azylu neznamená jen možnost v zemi legálně zůstat, ale stát cizinci přiznává takřka stejná práva jako svým občanům. Mohlo by se zdát, že získáním azylu celá věc vlastně končí a největší problémy jsou vyřešeny. Ve skutečnosti je udělení azylu pro cizince teprve začátkem života v nové zemi a tento začátek nemusí být vůbec snadný. Právě na problémy cizinců a cizinek po udělení azylu se nedávno zaměřil výzkumný projekt Evropské kontaktní skupiny v České republice, z nehož čerpají i následující řádky.

Představme si, že jsme získali azyl v České republice. Dostáváme nabídku zapojit se do Státního integračního programu, který nabízí základní kurzy českého jazyka a možnost získat integrační byt. O nejdůležitější věci se zdá být postaráno. Jaké další problémy, kromě neznalosti jazyka a střechy nad hlavou, budeme jako azylanti muset řešit?

V podstatě to budou ty samé, každodenní problémy a starosti, s nimiž se potýkají čeští občané. Budeme hledat zaměstnání, posléze i pracovat, jednat s úřady a dalšími institucemi, starat se o rodinu. Zvládnout tyto problémy pro nás bude ovšem mnohem těžší, protože neovládáme jazyk tak, jako rodilí mluvčí, nežijeme v zemi od narození, musíme se zde teprve zorientovat a nemáme tu, ve většině případů, žádné zázemí, tj. širší rodinu, přátele, známé, kteří by nám mohli pomoci. Určitou podporu nám poskytne stát, můžeme se obrátit na různé neziskové organizace a postupem času se možná najdou lidé, kteří nám poradí nebo nabídnou přímou pomoc. Ve většině případů si ale nejspíš budeme muset poradit sami. Chcete konkrétnější příklady?

Bez prostředků v novém městě

Žadatelé o azyl jsou v České republice ubytováváni v pobytových zařízeních, osobám, kterým byl již azyl udělen, jsou určena integrační azylová střediska. Po udělení azylu dostaneme, tak jako všichni azylanti, nabídku vstoupit do Státního integračního programu, který slibuje možnost získat integrační byt. Soukromé bydlení pro nás představuje první  krok k samostatnosti a návrat k běžnému způsobu života.  Do integračního programu jsou zapojena pouze některá města v České republice. Jak jsou místní úřady připraveny na příchod azylantů? Jsou úřednici dostatečně informováni o jejich potřebách?

Když já prichadila, vysvětlovala, što nemám kde spát. Neměli my vůbec nic, my jsme přistěhovali a měli jenom bundy s sebou, spali mezi těmi v tom pokoji, dávali na podlahu bundu, leželi na těch svojich bundy. A když já chodila do městského úřadu a jim vysvětlovala, što: „Prosím Vás, dajte rychle nějaké peníze, které Vy můžete mně dát, jednorázovou tu pomoc, aby já mohla koupit nějaký nábytek, ano, protože já spím na podlahe na svéch bundách.“ „Jak to?“, oni mě ptali: „Jak to Vy nic nemáte?“ (azylantka z Kyrgyzstánu)

Čekání na doklady

Pokud se přestěhujeme do nového města, úřady si budou muset předat veškerou naši dokumentaci. Jak dlouho může tato procedura trvat a jaké problémy mohou nastat, pokud trvá příliš dlouho? Jsou v tomto ohledu úřady dostatečně flexibilní? Dostaneme jako azylanti dostatek informací o tom, jak bychom měli postupovat?

No, oni to všechno na těch úřadech přetahují, jako časově přetahují. My jsme přijeli tady do (…), dva měsíce jsme seděli a jako vůbec tu sociální podporu.  Oni tam nechali ve (…) a tady nepřestěhovali.  Oni dva měsíce jako čekají, tam něco jako jich nefunguje a my sedíme a nevíme co dělat. Potom když oni to všechno přestěhovali za dva měsíce, to asi přes Čínu to posílají, já nevím, tak oni řekli: „Za to období už nemáte nárok na peníze, my zpátky to nevyplácíme“. (azylant z Běloruska)

Integrační byty ve městech, kde je obtížné sehnat zaměstnání

Může se stát, že obdržíme nabídku dobrého zaměstnání, ale město, kde bychom měli pracovat, nevstoupilo do integračního programu. Může se také stát, že ve městě, ve kterém jsme integrační byt získali, budeme mít problém sehnat zaměstnání. V takových případech si možná budeme klást otázku, zda je systém přidělování integračních bytů skutečně efektivní.

Bydlíme v malém městě, tady sehnat práci prostě není možný. A já musím jezdit. A ta cesta prostě, i když tam jako nám řekli předtím, jak hledali jsme ten byt, že tady je dobrý spojení, to není tak. A my nemohli jsme dostat byt někde jinde. Nám nikdo nenabídl, my jsme napsali v každé, já nevím, středně velké město. Ale prostě tam my nedostali žádnou nabídku na bydlení. (azylantka z Kazachstánu)

Problémy s uznáním dosaženého vzdělání

Abychom mohli v České republice vykonávat práci odpovídající naší kvalifikaci, budeme potřebovat nostrifikovat doklady o vzdělání. S nostrifikací můžeme mít problémy z různých důvodů. Nostrifikace nám může být zamítnuta třeba proto, že předměty, které jsme absolvovali při studiu v naší zemi, se neshodují s těmi, které se v příslušném oboru vyučují na školách v České republice.  Při nostrifikaci nemusíme uspět také proto, že se nám nepodaří dodat všechny potřebné dokumenty.

Já jsem zdravotní sestra všeobecná. Na magistrátě jsem byla a chtěla zjistit, co mám jako všechno připravit, jaký dokumenty pro tu nostrifikaci bych udělala. Já mám jenom ten diplom, že jsem skončila školu, ale tam nejsou hodiny z každého roku, kolik hodin jsem učila. Jakože nám to nedávali. A tady, když skončíš, tak musíš mít hodiny, kolik jsi učil každý rok. Tak já jsem se snažila z domova jako z té školy dostat ty hodiny. Tak já  nic nemohla dělat, jenom jsem zavolala rodičům a jsem prosila maminku, aby tam jela. Maminka tam odjela, se zeptala, tam říkali, proč já potřebuju ty hodiny, když v Moldavsku můžeš pracovat jenom s tím diplomem, že to stačí. Tak oni rozuměli, že já potřebuju někam za hranice, oni nechtěli dát už. Kvůli tomu já nemám  tu nostrifikaci, že nemám všechno, chybí mi ty papíry. (azylantka z Běloruska)

Možnosti uplatnění na českém trhu práce

Stejně tak jako čeští občané se možná budeme potýkat s problémem nezaměstnanosti.V čem je naše situace jako azylantů specifická? Jaké máme šance uplatnit se na českém trhu práce? Obávají se zaměstnavatelé zaměstnávat cizince? Jaké jim nabízejí pracovní podmínky?

Češi si tady na to zvykli, že když jako přichází Rus, on mu nabízí lopatu a krumpáč a 80,- Kč za hodinu. Jako žádný Čech nepůjde za 80,- Kč pracovat, z toho, co vím. A to je jako ti zaměstnavatelé, oni už na to si zvykli a mají další takový jako vztah. Tak jak říkám, že já jsem měl inzerát, byla to práce s počítačema, 25 000,- Kč  nástupní plat. Jsem přijel na pohovor, na tom pohovoru to jako v pohodě, vše umí kolem počítačů dělat. A jsem se zeptal ještě na jedno, kolik bude mně platit. „Patnáct.“. „Čistýho?“. „Hrubýho.“ Jako práce s počítačema se začíná od dvaceti... (azylant z Běloruska)

Jak se vyznat na úřadech

Orientovat se v systému státní správy, v tom, jak fungují úřady a jaká je aktuální legislativa, je obtížné i pro české občany. Pro nás jako pro cizince však tyto věci mohou být naprosto nečitelné. Problém ale nemusí být pouze v tom, že se cizincům dostává málo informací – nevědí, na co mají nárok, o co mohou žádat a na který úřad by se měli obrátit. Nedostatečná informovanost může být i na straně úřadů. Mají úředníci přehled o různých pobytových statusech cizinců? Vědí, jaká jsou práva a povinnosti azylantů?

Pro Čecha je to těžké a pro cizince je to třikrát těžší, on si musí do všech knih dojít sám. Oni řeknou zvlášť na těch úřadách jako: „To nevím, jeďte tam jako, a to nevíme. A nějaký nový zákon.“ A tak jako to je všechno tak jako zakryptované, taková kryptografie, ten člověk prostě jako neví, na co má nárok, na co nemá nárok, prostě jako slepý. (azylant z Běloruska)

Neznalost českých tradic, zvyků a kultury

Jako azylanti začínáme žít svůj život v nové, pro nás možná zcela neznámé, zemi. Abychom se mohli přizpůsobit místním podmínkám a úspěšně se integrovat do společnosti, potřebujeme znát nejen zákony této země, ale i její kulturu, historii, tradice a zvyky.

Lidi dostanou azyl a vůbec k tomu nepřipravení, vůbec. A je to taky část integrace. Integrace to není jenom jazyk nebo pracovní integrace nebo bydlení, ne. Já bych ráda tam například vystudovala nejenom zákony, pravidla, zákony sociální tam, protože já se sociálním zákonem každý den se potkám pravidelně, a taky kulturu i všechno. I dějepis. Takové věci. To prostě jestli bych neměla děti, který mají knížky, kde bych to všechno slyšela. (azylantka z Kazachstánu)

Uvedené citace azylantů a azylantek ilustrují pouze část problémů, které byly zmíněny při rozhovorech uskutečněných v rámci probíhajícího výzkumného projektu Evropské kontaktní skupiny v České republice „Diskriminace azylantů a azylantek v České republice z genderové perspektivy.“ Během něho oslovila EKS celkem 30 osob z různých zemí, jimž Česká republika poskytla mezinárodní ochranu. Konečné výsledky kvalitativního sociologického šetření budou zveřejněny v květnu 2008.

Tento projekt byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.