[ 15.4.2008, Lada Wichterlová Rodičovství > Reprodukční práva ]

Od roku 1990 poklesl počet potratů v ČR ze 120.000 na dnešních 25.000. A to zcela bez restriktivního zákona, pouhou osvětou a rozšířením možných druhů antikoncepce a jejich zpřístupněním. 

Těžko se lze domnívat, že by omezení ve formě souhlasu otce, zvýšením věku, kdy je možné zákrok postoupit bez vědomí rodičů či snížení hranice pro vykonávání potratů ze zdravotního hlediska, mohlo přinést nějaké výrazné změny. Snad kromě toho, že se bude muset vyvinout aparát na zjišťování otcovství, v opačném případě pak bude probíhat kupčení s potencionálními falešnými tatínky, kteří se budou za úplatu nabízet na každém rohu a situace se stane podobně pitoreskní jako dřívější potratové komise.

Rozuměla bych požadavku za rovná rozhodovací práva ženy a muže, zda se dítě má či nemá narodit v případě, že by muž nesl zcela rovné důsledky spojené s narozením dítěte, které nese žena. Ale stačí se podívat do statistik – se svými dětmi tráví rodičovskou dovolenou pouhé 1% mužů. A jsou to převážně ženy, které jsou zásadním způsobem zatíženy kromě výkonu profese péčí o děti a domácnost. A opět jsou to ženy, které musí dítě uživit, po případném rozvodu či rozchodu s jeho otcem, protože děti jsou v ČR častěji svěřovány matkám, zejména proto, že muži jeví o svěření dítěte do vlastní péče řádově menší zájem. Nemluvě o alimentech, které jsou díky liknavosti soudů téměř nevymahatelné a v naprosto zanedbatelné výši.

Až budou muži sdílet rovnou měrou se ženami strasti a slasti spojené s narozením dětí a zodpovědností za jejich výchovu a vývoj, postavím se za jejich rovný hlas vyjadřující se k interrupci, na tu dobu si však budeme muset počkat...