[ 5.11.2004, Mgr. Jarmila Kopecká, Občanská poradna Hradec Králové Rovné příležitosti > Trh práce ]

Při jedné z besed padl dotaz, co znamená pojem skleněný strop? Dotaz mi asocioval vzpomínku na příběh paní Mileny.

Paní Milena pracovala z valné části svého života jako administrativní pracovnice, později jako referentka u armády. Nekladla si žádné ambice na pracovní postup, domnívala se, že jejím naplněním života bude spokojené manželství, rodina a děti. Když se poprvé rozvedla, věděla, že spoléhat pouze na rodinné štěstí by bylo něco jako prožít život v čekárně. Přesto se vdala podruhé, narodilo se jí třetí dítě a posléze dokončila i úplné střední odborné vzdělání s maturitou.

V 90. letech došlo v armádě jednak k zeštíhlování počtu občanských pracovníků, tzn. pracovníků zařazených mimo služební poměr vojáků z povolání, jednak k jejich personálním přesunům na jiná pracoviště. Paní Milena odešla a našla si nové zaměstnání, v resortu vnitřní ochrany bezpečnosti státu, ve složce, která dnes již neexistuje. Nová práce ji nadchla. Nejmladší dítě bylo již odrostlé a paní Milena si řekla, že teď už se konečně může věnovat své práci naplno. Zajímala se proto o možnosti dalšího postupu a dozvěděla se, že volné místo na oddělení skutečně je, ale s podmínkou vysokoškolského vzdělání. V té době bylo paní Mileně asi čtyřicet let, přesto svůj věk nepovažovala za žádný handicap a řekla si, proč nezkusit vystudovat tříletý bakalářský obor (sociální patologie a prevence). Po večerech se pilně připravovala, což se jí nakonec vyplatilo a ke studiu byla přijata ihned napoprvé. Celá natěšená běžela se zprávou o přijetí ke studiu za svým šéfem, požádat ho o povolení ke studiu. Tak trochu očekávala, že šéf bude sdílet její nadšení, ale opak byl pravdou. Šéf ji hned v úvodu zarazil s tím, jak si mohla dovolit dělat přijímačky bez jeho svolení. Paní Milena poukázala na to, že u přijímacího řízení nemusela být úspěšná hned napoprvé, přijímačky brala jako zkoušku "vyjde/nevyjde". Šéfovým jednáním byla zaskočena. Dobře si vzpomínala na jeho slova, že postup na volné místo by byl možný v případě splněného nebo započatého vysokoškolského studia. Po jeho záporné reakci navrhla, že by studium (v kombinované formě) mohla realizovat při čerpání řádné dovolené nebo vyžádání neplaceného volna. Na to jí šéf odpověděl, že si dá obzvlášť dobrý pozor na to, aby jí nebylo žádné volno a krátké řádné dovolené udělovány.

Na její přímou otázku, proč jí nechce studium povolit, pronesl šéf památná slova "S ženami jsou stále nějaké problémy! Buď má malé děti a ty jsou často nemocné, nebo se na pracovišti chová koketně, pak se rozvádí a když už je starší, tak je náladová a těžko se s ní vychází. To místo, o které máte zájem, je skutečně volné, ale chci ho obsadit mužem! Ostatně, kdybych studium povolil vám, tak se strhne celá lavina, protože tu mám řadu žádostí dalších žen, které chtějí studovat. Ale já potřebuji, abyste pracovaly a ne studovaly! Pokud se vám to nelíbí, najděte si práci jinde, v účtárně mají volná místa". Jediné, co ještě paní Mileně navrhl, bylo rozvázání pracovního poměru dohodou. Paní Mileně bylo jasné, že nemá šanci uspět, i když věděla o případech kolegů, kteří při "zaměstnání" již studovali. Stála před volbou, buď si zachovat práci bez možnosti dalšího postupu, nebo dát přednost šanci vystudovat zvolený obor. Rozhodla se pro studium. Na nevýhodnou dohodu přistoupila a z organizace odešla. A dobře udělala, protože zanedlouho byl celý pracovní útvar zrušen a jeho pracovníci přeřazeni do jiných složek a oddělení.

V dnešní době je již paní Milena absolventkou magisterského studia a profesně se pohybuje v tzv. třetím sektoru. Teprve v průběhu našeho rozhovoru si uvědomila, že vysvětlení pojmu "skleněný strop" lze ilustrovat jejím případem. Znamená to, že paní Mileně bránily v postupu na vyšší pozici tradiční postoje, předpoklady a hodnoty, které při svém rozhodování uplatňoval její šéf, v rámci organizace dominované muži. I když výchozí podmínky pro postup na vyšší pracovní pozice jsou pro pracovníky stejné, v konečném důsledku jsou rozdílné pro ženy a muže.