[ 31.3.2008, Kateřina Šaldová, NKC - Ženy a věda Rovné příležitosti > Rovné příležitosti ]

Důležitou součástí úvahy o rizicích podpory žen ve vědě je uvědomit si, z jakého úhlu pohledu se na věc díváme. Jako člověk, který se pohybuje v akademickém pracovišti, jehož leitmotivem je právě všemožná podpora vědkyň, přistupuji k této otázce jinak než třeba vědkyně samotné. Spíše než na argumenty proti podpoře vědkyň se podívejme na to, co ji může komplikovat. Koneckonců, tyto dvě linie se poměrně často protínají.

Snad nejelementárnější riziko podporování vědkyň souvisí s obecnějším problémem podpory marginalizovaných skupin a s tím spojenými afirmativními akcemi. Je samozřejmě problematické hovořit o vědkyních jako o utlačované, navíc homogenní, skupině. Mám na mysli především „riziko jinakosti“ – tedy určité vyzdvihování ženy-vědkyně jako specifického přírodního úkazu. Stále platí, že vědkyně se samy raději označují slovem vědec a nerady přijímají pracovní pozice pouze z důvodu kvótního zastoupení. Riziko upozorňování specificky na ženy ve vědě může paradoxně vést k jejich určitému zneschopňování, invalidizaci. Historicky pak souvisí s dalšími obtížemi, které lze pracovně nazvat jako „riziko zmatení pojmů“ a „riziko nápravy špatné strany“.

Pracujeme-li s pojmem „ženy ve vědě“, můžeme snadno sklouznout k opakování toho, proti čemu se vlastně vymezujeme. Historicky jde totiž skutečně především o ženy ve vědě, protože ať se snažíme, jak chceme, je to přece jen stále něco málo přes 100 let, co ženy vůbec mohou studovat na vysokých školách a mají tak přístup k širšímu vzdělávání. Tematizování této nerovnosti tedy je na místě. V podpoře vědkyň jde ale i o širší genderovou perspektivu: tedy nejen dorovnávání počtu, ale také reflektování genderové zatíženosti vědy a vzdělávání. Nositeli a aktéry genderových znaků pak jsou nejen ženy, ale i muži. A co mám na mysli nápravou špatné strany? Situaci, kterou bychom také mohli nazvat „růžovým efektem“ a která opět úzce souvisí se vším výše uvedeným. Genderová rovnost, například ve formě pomoci ženám s dětmi, se totiž pohybuje na tenkém ledě. Dorovnávání „handicapu“ vědkyň (např. mateřství), které potřebují pomoc (aby to zvládly), totiž nenutí k proměně systém vědy a jejích institucí, ale klade jádro problému na bedra žen. Pouze zohledňuje tradičně odsouhlasené představy o spojení žena – děti – domácnost. Dáme-li vědkyním školku na pracovišti, nastolíme rovnost. Lákavé, ale problematické opatření (viz např. článek Radky Dudové, z čísla 12/2007).

Pokračujme dále. Zavřeme-li už i druhé oko a připustíme-li rétoriku genderového maisntreamingu Evropské unie (EU), ocitneme se v další pasti. Každá větší instituce mívá totiž tendenci vyřešit rovnost ve vlastních řadách zejména dosazením jedné viditelné ženy na nějaký důležitější post, případně vložením slova gender do kolektivní smlouvy. Zajímavý krok, ale dostatečný?

S obrácením pozornosti na EU souvisí další obtíž, a sice riziko přejímání západní zkušenosti. Není feminismus jako feminismus a lokální historickou zkušenost nelze pomíjet. Ono se není často čemu divit, když vědkyně odmítají cokoli, co zavání feminismem s tím, že ony mají problémy jiného typu (resp. žádné nemají) a ještě tak trochu feminismu k nim! Bezhlavé přejímání západních trendů určitě smysl nemá – jejich vysvětlování v lokálním kontextu ano.

Konečně, posuneme-li se ještě dál a rozhodneme-li se vědkyně podporovat, narazíme na ohromnou obtíž v podobě nedostatečného množství efektivních nástrojů a neprostupnosti zavedeného systému vědní politiky. Riziko obtížně realizovatelné pomoci může být pak ještě umocněno latentním (či otevřeným) výsměchem ze strany většinové společnosti a glosami o uměle udržovaném problému. Podpora vědkyň – proboha!

Suma sumárum, klišovitě řečeno – není to lehké. Při snaze o zlepšení postavení žen ve vědě jsme nuceni oscilovat (a vyjednávat) mezi pohybováním se v systému, s nímž ne tak úplně souhlasíme (hledání nejlepších možných řešení, které se vejdou do jeho hranic), a odmítáním rétoriky, která dubluje zavedená klišé a stereotypní představy. Podpora žen ve vědě? Ano, ale… smysluplně, kriticky a s nadhledem. Má to svá rizika.