.:: feminismus.cz ::.

Philine Scholze, poradkyně Strany zelených v Evropském parlamentu v oblasti práce a sociálních věcí, v současnosti na mateřské dovolené, vystoupila na konferenci Perspektiva žen na trhu práce v panelu Politiky a strategie prosazování rovnosti mezi muži a ženami. Bylo to téměř poprvé, kdy se v České republice hovořilo o konceptu flexicurity a jeho genderovém rozměru. Philine byla v mnoha ohledech velmi kritická. Ve flexicurity vidí velký potenciál pro genderovou rovnoprávnost, který není dostatečně využíván. Zhodnotila také soustředění celého konceptu více na flexibilitu než na jistotu, tedy sociální zabezpečení.

Flexijistota je kombinací dvou slov: flexibilita a jistota (zabezpečení). Zahrnuje poptávku po větší flexibilitě na trhu práce, která je vyvažována lepšími sociálními jistotami.

Flexibilita se vztahuje k jakémukoliv individuálnímu a systematickému rozměru pracovních podmínek. Příklady jsou časové uspořádání práce; “easy hire-and-fire”[1] (flexibilní pracovní smlouvy, pracovní právo usnadňující nábor a výpověď), flexibilní a adaptující popisy práce, celoživotní vzdělávání adaptující se na změnu poptávky, rotační systém a změny pracovního místa.

Jistota se vztahuje především na systémy sociálního zabezpečení, které “vracejí” pracovní podmínky a ochraňují osoby, které riskují flexibilitu. Jistota by měla poskytnout ochrannou síť, která lidi k riskování flexibility přiměje. Jistota se skládá z dobře postaveného systému sociálního zabezpečení tak, aby nikdo v průběhu svého pracovního života neklesl na hranici chudoby. V konceptu flexijistoty by jistota měla zjednodušit období změny, které vzniká v moderním pracovním životě na pružném pracovním trhu.

„Domovem” flexijistoty je Dánsko, kde byl koncept implementován v rámci reforem pracovního trhu na konci 20. století. V Dánsku tato reforma vytvořila vysoce přizpůsobivý trh práce v kombinaci s velmi efektivním sociálním zabezpečením. Projevila se zde největší výhoda tohoto modelu: každý rok ubývají místa v tradičních nebo neziskových sektorech, ale více nových míst je vytvářeno v ziskovém sektoru. Pracující a ti, kdo hledají práci, se díky celoživotnímu vzdělávání stále adaptují novým požadavkům. Nezaměstnaní získávají konkrétně zaměřená školení a kariérní vedení, takže se rychleji mohou vrátit na trh práce. V takovém případě profitují z flexicurity jak individuální osoby, tak samotný trh.

Nesmíme ale zapomenout na to, že dánský pracovní trh funguje v konkrétních podmínkách, jako je dlouho budované sociální partnerství, specifický daňový systém, velikost země aj. Nedá se tedy vzít dánský model a převést ho např. do České republiky nebo do Německa, protože podmínky každého trhu práce jsou jiné.

Pokud by byla flexijistota použita špatně, může to mít velice nepříjemné následky. Tzv. politika aktivní zaměstnanosti může přesunout všechnu odpovědnost (a také vinu) na individuálního nezaměstnaného člověka, který je nucen akceptovat jakoukoliv práci nehledě na (často velmi špatné) podmínky. Pokud nezaměstnaný tuto práci nepřijme, je mu/jí sníženo sociální zabezpečení. Také poskytovaná školení často neodpovídají skutečným potřebám pracovního trhu a vina se svaluje na nezaměstnané, že nehledají práci dostatečně efektivně. Ve špatně nastavené flexijistotě, jednotlivec nezískává část jistoty - „(se)curity“. To může vést k chudobě zaměstnaných a vytvořit nepřístupný trh práce.

Původní koncept flexijistoty je užitečný, udržitelný a zaměřený na budoucnost sociální a zaměstnanecké politiky. Sjednocuje trh práce a sociální politiku, má udržitelnou dlouhodobou perspektivu, soustředí se na rozvoj jednotlivců a zpřístupňuje jim trh práce. Zároveň posiluje trh, který je dostatečně flexibilním z hlediska vytváření pracovních míst, uzpůsobení ekonomickým podmínkám při boji s chudobou a sociálním vyloučením a zaměření na zvýšení kvalifikace lidí i společností.

V současnosti, kdy se flexijistota stala součástí politického procesu, byl její význam předefinován a zneužit. Flexijistota je používána k deregulaci pracovních trhů a nehledí se příliš na zajištění jistoty, tedy sociálního zabezpečení. To je také vidět na známé reformě Hartz IV[2] a částečně i na nových politikách zaměstnanosti: v některých zemích zvýšily procento osob žijících v chudobě. Nebezpečí chudoby zaměstnaných není bráno dostatečně vážně.

Jak byste hodnotila koncept flexijistoty v souvislosti s genderovou rovností?

Model je ve své podstatě správný – chyby se stávají při zavádění. To by mělo využít jejích dvou dimenzí a zlepšit situaci pro ženy: flexibilní pracovní podmínky, které mohou odpovídat jejich potřebám, a lepší systém sociálního zabezpečení, který chrání před chudobou. Špatný model – ten, který je prezentován Evropskou komisí[3] – pouze dereguluje pracovní trh bez zhodnocení dopadů, natož genderových dopadů. Znevýhodňuje ty, kteří jsou na trhu práce rizikoví – často ženy.

Původní koncept má obrovský potenciál pro genderovou rovnost. Ženy jsou ovlivněny oběma složkami flexijistoty: za prvé, často pracují ve flexibilních pracovních uspořádáních a mnohdy je upřednostňují s cílem sladit pracovní a rodinný život. Za druhé, evropský systém sociálního zabezpečení byl vytvořen pro pracující muže a jejich závislé rodiny (dle modelu muže živitele). Tradiční systém sociálního zabezpečení tudíž dostatečně nepokrývá potřeby nezávislých žen. Za třetí, ženy mají mnohdy přerušenou pracovní kariéru (přestávkami a změnami).

Dobrý model flexijistoty zajišťuje ochranu pro osoby, které přerušily pracovní dráhu: proto je velkým potenciálem pro ženy. Zaměřuje se na jednotlivce a zvyšuje sociální zabezpečení pro ženy na trhu práce – dává tedy flexibilitu do rovnováhy. To se týká ale původního konceptu a nesouvisí s realizací nebo diskusí na evropské úrovni. Sdělení Evropské komise o flexicurity[4] zcela ignoruje genderovou dimenzi. Neobsahuje gender mainstreaming, ani nezvažuje vliv na ženy a muže.

Pokud flexijistota dereguluje pracovní trh bez adekvátní ochrany, znevýhodní to ty, kdo jsou na trhu práce ve slabším postavení – a těmi jsou převážně ženy. Nevěřím tomu, že ty velké příležitosti pro genderovou rovnost, které se objevily v původním konceptu, se stanou realitou. Půjde tak o další ztrátu pro genderovou rovnost.

[1] snadno zaměstnat a vyhodit

[2] Německé reformy, kterým se ve zkratce říká Hartz I až IV, byly připraveny pod vedením komise Petra Hartze. Hlavním opatřením Hartz IV je sloučení dávek pomoci v nezaměstnanosti (Arbeitslosenhilfe) a dávek sociální podpory (Sozialhilfe) do dávky jediné tzv. druhé dávky podpory v nezaměstnanosti – Arbeitslosengeld II (ALG II). Nárok na pobírání dávek podpory v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld I – ALG I) byl zkrácen ze dvou let na jeden rok.
Dlouhodobě nezaměstnaný (člověk pobírající ALG II) musí přijmout jakoukoliv legální práci, která je mu nabídnuta, pokud nabízená mzda není o více než 30 % nižší než je místní průměr v podobné profesi. V případě odmítnutí patřičné nabídky je dané osobě ALG II sníženo o 30 % na dobu 3 měsíců. Pokud odmítne více nabídek práce za sebou, procenta se sčítají a mohou přesáhnout i 100 % vyplácené měsíční dávky ALG II. V takovém případě nebude za nezaměstnaného stát platit ani nájem a nezaměstnaný se stává bezdomovcem. V případě, že práci odmítne mladý nezaměstnaný (do 25 let), jsou mu dávky ALG II na dobu 3 měsíců zcela pozastaveny. (poznámka red., zdroj: http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=888)

[3] Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Směrem k společným principům flexicurity: Větší počet a vyšší kvalita pracovních míst prostřednictvím flexibility a jistoty (COM 2007/359)

[4] Tamtéž.