[ 29.2.2008, Markéta Štěpánová, Gender Studies, o.p.s. Rodičovství > Rodičovství ]

Další měsíc a další přátelské místo. Tentokrát nemusím přemýšlet dlouho. V tom, které místo vám chci představit, mám jasno už delší dobu. Je jím naprosto úžasná kavárna na Vyšehradě se jménem Ta kavárna. Získala si mou oblibu hlavně cenami, širokou nabídkou slaných i sladkých dobrot a velkým dětským koutkem. Chodím sem moc ráda, koneckonců káva za osm korun se moc často nevidí, a když si ji navíc mohu vychutnat v klidu, protože mé dítě si hraje se stavebnicí a na chvíli mě vůbec nepotřebuje, je to ještě lepší.

Její jedinou, zato však obrovskou, chybou je otevírací doba. Má otevřeno jen ve všední dny, od pondělí do středy od osmi do šesti, v ostatní všední dny jen do dvou hodin. Vzhledem k tomu, jak pozdě chodí spát mé dítě, bych se vůbec nezlobila, kdyby měla alespoň do osmi a my se tu mohli potkávat s kamarády a kamarádkami, kteří v otevírací době kavárny pracují.

Ta kavárna se nachází v ulici Na Topolce 2. Ačkoli jde o klubovou kavárnu Jedličkova ústavu, není vstup nijak omezen. Na první pohled je vidět, že je místem k dětem velmi přátelským. Dětský koutek zaujímá zhruba čtvrtinu kavárny a je velmi dobře vybaven. Hned vedle něj jsou dva stolky, ale i od většiny ostatních je do něj dobře vidět. Nechybí ani stolek se dvěma židličkami pro děti na malování, s pastelkami, nějakými omalovánkami a papíry. K dispozici tu mají dvě vysoké stoličky, dokonce je možné si zapůjčit bryndák. Na podlaze je koberec, na který se děti zouvají. Mezi vděčnou součást dětských koutků patří dřevěná vláčkodráha, která ani tady nechybí. Navíc jsou zde dva druhy stavebnic, autíčka – především to popelářské se těší velké oblibě nejen mého syna; panenky, plyšáci, tahací hračky, knížky. Stojí tu i tabule na malování, ale ještě jsem neobjevila křídy nebo fixy, kterými by se na ni mělo malovat.

Celá kavárna je koncipována tak, aby byla přístupná vozíkům, což je velkou výhodou i pro děti, protože je dostatečně prostorná a nehrozí, že při pobíhání něco shodí. Několik stolků je umístěno u pohovek, které jsou taky docela dobrou zábavou. Když už jsou děti množstvím hraček znuděné, začnou (doufám, že i jiné děti než jen to moje) prozkoumávat, co by mohly dělat jiného. K tomu je zde parádní velká šatní skříň na kabáty: sem se Matyáš schovává a hraje oblíbené hry na „kuk“ a „kde je Matyášek?“. Zatím stačí, pokud chvíli volám: „Matyášku, kde jsi, já tě nevidím?“, on stojí schovaný ve skříni a po chvíli vyleze a křičí „Tady je Matyášek!“. Když ho omrzí i to, je čas jít prozkoumat záchody, kde je i přebalovací pult i nočník. Pak už nás čeká cesta domů. Možná si na ní ještě koupíme výbornou celozrnnou sušenku, protože ta k naší návštěvě prostě patří.

Vzhledem k tomu, že cesta na metro (stanice Vyšehrad), trvá s malým dítětem zhruba čtvrt hodiny, je to i docela hezká procházka. Silnici přejdeme jen jednou a pak už může Matyáš běhat, jak se mu zlíbí. A když nejdeme sami, ale třeba s dalším dítětem, je to o to zábavnější.

Více o iniciativě Místo přátelské rodině včetně seznamu oceněných míst naleznete zde.