[ 17.10.2004, Kateřina Machovcová Feminismy > Feminismus ]

Ve dnech 5. až 18. září se ve slovinském hlavním městě Lublani uskutečnil již dvanáctý ročník Letní školy v evropských ženských studií pořádaný asociací NOISE (Network of Interdisciplinary Women’s Studies in Europe), která působí na katedře ženských studií University v Utrechtu. Letošní setkání neslo název Nové evropské identity a zprostředkované kultury: zhodnocení politik situování. Do Slovinska se sjelo téměř padesát účastnic a účastníků převážně z členských států Evropské Unie a USA, dostavila se však například i studentka z Nepálu.

Vlastní program letní školy byl rozdělen do dvou pětidenních bloků, symbolicky oddělených víkendovou exkursí (a v nabitém programu opravdu zaslouženým skoro celým dnem volna). První blok nesl název Diasporické Kultury, Re/konstrukce domova: Migrace a překračování hranic v Evropě. Mezi hlavní přednášející tohoto bloku patřila profesorka Rosi Braidotti, vedoucí katedry ženských studií na Univerzitě v Utrechtu a zakladatelka mnoha asociací, které sdružují reprezentantky ženských studií především v Evropě. Ve svých přednáškách se zabývala především konceptem politik situování a jeho důležitostí v sjednocující se Evropě. Její přednášky doplnila profesorka Svetlana Slapšak ze spolupořádající organizace Istitutum Studiorum Humanitatis která se věnovala antickému mýtu o Médee a jeho významu pro současné Slovinsko. Médea, která je historicky postavou velmi kontroverzní, nejen proto, že jako pomstu manželovi, jež ji opustil, zavraždila jejich děti. Je zároveň jednou z osob, která podle legendy založila město Emona, tedy dnešní Lublaň. K diskusi o významu Médey jsme se ještě několikrát vrátili – promítáním filmu Pietra Passoliniho Médea a v druhém části LŠ při přednášce chorvatské přednášející Lady Cale- Feldman, která se věnovala divadelnímu zpracování této legendy. Představitelky z regionu bývalé Jugoslávie doplnila v prvním bloku Daša Duhaček, která popsala vznik a činnost Ženského centra v Bělehradu. Mezi další přednášející patřila Lisa Parks z Kalifornské Univerzity v Santa Barbaře, která se věnuje zejména mediálním studiím. Její příspěvek se týkal využití satelitů při zpravodajství z bosenské Srebrenice a o dopadech, které má toto „vzdálené vnímání“ zprostředkovávající svědectví o událostech ve světě. Další z příspěvků přednesla Clare Hemmings z londýnské Ekonomické školy, věnovala se zejména teoretickým problémům týkajících se diskuse mezi zastánkyněmi „ženských studií“ a „gender studies“. Každá z přednášek byla provázena diskusemi, buď společnými nebo v menších tutorských skupinkách. Nedílnou součást programu tvořily též filmové projekce, v prvním bloku není možné opomenout vynikající film české režisérky Věry Chytilové: Sedmikrásky.

Druhý tematický blok LŠ nesl název Černá Venuše v Evropě: Dědictví Impéria. Hlavní postavou, která symbolizovala celou problematiku, je Saartjie Baarman, zvaná „hotentotská Venuše“. Tuto domorodou ženu z Jižní Afriky přivezli v roce 1810 do Londýna a vystavovali ji jako atrakci. O čtyři roky později byla převezena do Paříže, kde se stala objektem vědeckého a medicínského výzkumu, který v první řadě dokazoval podřazenost její rasy. Hlavními přednášejícími tohoto bloku byly profesorka Rosemarie Buikema a doktorka Sandra Ponzanesi z Utrechtské University. Jejich přednášky doplnila Marie-Helen Laforest zabývající se mediální reprezentací černých žen a Irina Novikova, která se věnuje tématu reprezentace lidí s tmavou pletí v sovětském a post-sovětském diskursu. Dubravka Žarkov přijela představit koncept intersekcionální teorie, která byla dalším spojujícím prvkem přednášek a filmových projekcí zejména v druhém bloku. Tato odbornice momentálně dokončuje knihu o válce na území bývalo Jugoslávie, zajímavou (a jistě provokativní) myšlenkou je tvrzení, že nešlo o válkou mezi etniky, šlo o válku, kde násilí produkovalo etnicitu. Aktivity vztahující se zejména k regionu, kde se LŠ konala, představila Sonja Lokar s přednáškou týkající se programů na podporu Romských žen. Velmi zajímavým příspěvkem se v druhé části stal „dokument“ Melounová žena natočený režisérkou Cheryl Dunye. Jedná se o fiktivní portrét černošské lesbické herečky, jenž je však provázán s autobiografickým příběhem režisérky. Vtipný snímek upozorňuje na závažný problém, jakým je vymazání určitých událostí z naší historie.

Program Letní školy byl velmi intenzivní, zároveň však velmi obohacující. A to nejenom díky přítomnosti velmi kvalitních pedagožek, ale i díky velmi zajímavé a rozmanité skupině posluchaček a posluchačů. Téma prvního bloku je velmi aktuální v kontextu vstupu České Republiky do Evropské Unie. Posouvání a změna hranic, diskuse o společné Evropské identitě, i to jsou témata, která je relevantní zhodnotit i z hlediska genderového. Druhý blok by se pro účastnice z Česka mohl zdát méně zajímavým, přece jenom nemá naše země na rozdíl od například Nizozemí temnou koloniální minulost. V současné době je však otázka soužití různých národů a etnik vysoce aktuální i pro nás. V druhé části zprávy z letní školy se tedy chci o něco podrobněji věnovat teoretickým otázkách, které se v rámci Letní školy probíraly. Pro zájemce a zájemkyně o další informace bude v knihovně Gender Studies v nejbližší době k dispozici kopie čítanky. Je též možné domluvit se i na individuálním setkání a diskusi, můžete mě kontaktovat na e-mailové adrese: katerina.machovcova@ecn.cz. Moje účast byla umožněna díky Gender Studies o.p.s. a finanční podpoře z programu Socrates/Grundvig 3, oběma velmi děkuji.