[ 31.12.2007, Alena Králíková, Gender Studies, o.p.s. Rovné příležitosti > Trh práce ]

„Napsat práva do zákona nestačí, překážky zůstávají v hlavách,“ uvedla na úvod Evropského kolokvia o rovnosti žen a mužů v profesním životě ve francouzském Dijonu Françoise Verjux-Pelletier, členka regionální rady v Burgundsku a prezidentka komise, která se zabývá zaměstnaností a ekonomickými a sociálními záležitostmi regionu. Do širšího kontextu pak její slova zasadil Vladimír Špidla, komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti: pozitivně zhodnotil rostoucí míru zaměstnanosti žen v Evropě a jejich úspěchy na poli univerzitních studií, problém však vidí v přetrvávající vertikální segregaci trhu práce, kdy ženy chybějí v rozhodovacích pozicích, a mnohdy také v nedostatečné institucionální podpoře rovných příležitostí.

Kolokvium, které proběhlo 13. prosince, se pokusilo být platformou pro výměnu informací a inspiraci mezi regiony, které tradičně dlouhodobě spolupracují: Burgundskem, středními Čechami a Prahou a německou spolkovou zemí Porýní-Falc.

Firemní jesle: pro a proti z pohledu praxe

Vedle inspirativního přístupu k prosazování rovných příležitostí v zemském sněmu Porýní-Falc stojí za zmínku iniciativa společnosti Crèche Attitude. Ta pomáhá zakládat a provozovat zařízení péče o děti ve věku od 3 měsíců do 4 let a děti od 4 do 6 let ve středu odpoledne a v době školních prázdnin dle volných míst. Středeční odpolední provoz jeslí pro děti od 4 do 6 let je důležitý vzhledem k tomu, že v mateřských (i základních) školách zřizovaných městy mají děti ve středu odpoledne volno a rodiče musejí řešit, jak je „zabavit“. Jesle mohou navštěvovat děti celodenně, nebo je využívat jako dětský koutek ke krátkodobému a dočasnému hlídání.

Jesle se řídí stejnou legislativou jako jesle městské a to jak z pohledu provozních záležitostí a vzdělání personálu, tak i nákladů, které nesou rodiče (poplatek se odvíjí od příjmu a situace rodiny dle národních tarifů přesně jako tomu je v případě jeslí zřizovaných městem). Zápis dětí, plánování a kontakt s rodiči je zajišťován vedením jeslí nikoli představiteli firem či společností, které jesle (spolu)zakládaly.

Podle zákona z roku 2004 mají společnosti, které se podílejí na založení nebo chodu zařízení péče o děti, nárok na slevu na dani. Zároveň si však musí uvědomit, že prvotní náklady jsou relativně vysoké a to i přesto, že se jim část investic vrátí. Mnozí zaměstnavatelé také často zmiňují obavu z velkého závazku, který pro ně nutně nemusí být prioritním krokem v nabídce programu slaďování osobního a pracovního života zaměstnanců. Další z překážek je koncept rovnosti obecně: jesle nevyužívají všichni zaměstnanci, ale pouze ti s malými dětmi – do diskuse proto často vstupují sociální partneři. Mnohdy také daná firma nepůsobí pouze v jednom regionu a může proto čelit kritice za nerovné podmínky v různých filiálkách.

Podle slov Laurence Bodula je Crèche Attitude schopna poskytnout firmě nebo několika spolupracujícím společnostem veškerou asistenci se vznikem a provozem jeslí – tj. provede zakladatele jeslí čtyřmi fázemi od studie proveditelnosti a financování, přes vytvoření projektu a vlastních jeslí, až po jejich každodenní provoz. Příkladem mohou být jesle malých cestovatelů na letišti Roissy (Les Globes Trotteurs de Roissy), které jsou v provozu od ledna 2006 a na jejich vzniku se podílelo celkem 8 společností včetně například Air France nebo Servair. Jesle jsou otevřeny od pondělí do pátku od 5.00 do 22.30, v sobotu od  7.00 do 17.00 a poskytují celkem 60 míst pro denní pobyt, nepravidelné hlídání nebo krátkodobý dětský koutek.

Jesle v Dijonu

Crèche Attitude reaguje na fakt, že ve Francii je na 100 dětí pouhých 9 míst v jeslích; v Dijonu na místo v jeslích čeká celkem 740 dětí. Provozní doba často navíc neodpovídá potřebám rodičů a jejich aktivnímu životu – proto jsou „nové“ jesle otevřeny od pondělí do pátku od půl osmé do sedmé hodiny večer. Posledními takto zřízenými jeslemi byly v prosinci 2007 jesle v Dijonu nabízející celkem 60 míst s tím, že na jejich vzniku se podílelo město a pět firem. Jesle mají k dispozici 700 m² vnitřní a 200 m² venkovní plochy. Navštěvovat je mohou jak děti zaměstnanců a zaměstnankyň firem, které se podílely na jejich založení, tak i děti žijící ve čtvrti, kde jesle fungují.

Výhod nových jeslí je hned několik: reagují na časové potřeby rodičů, kteří mají atypickou pracovní dobu, zlepšují životní podmínky pracujících rodičů a otevírají prostor jejich flexibilitě. Pro děti jsou místem nových sociálních kontaktů, které je zároveň neuzavírají do profesní komunity kolegů jejich rodičů, ale rozvíjejí nová přátelství s místními dětmi.

Jak se daří rovným příležitostem ve Francii?

Catherine Laret-Bedel z Ministerstva práce, sociálních vztahů a solidarity mj. uvedla, že Francie dnes za hlavní výzvy politiky rovných příležitostí považuje nezaměstnanost a segregaci pracovního trhu. Zmínila, že ačkoli zákon již z roku 1983 umožňuje využívat pozitivní akce v zaměstnání, přístup k rovnosti v profesním uplatnění žen a mužů se mění teprve v posledních letech, kdy začal být koncept rovnosti vnímán jako součást firemní praxe zaměstnavatelů. V roce 2006 byl dokonce přijat zákon o rovnosti v odměňování žen a mužů, podle nějž musí zaměstnavatelé do roku 2010 přijmout opatření, která zajistí rovné odměňování. V současnosti politiku rovnosti zavedla již 3 % firem.

Paní Laret-Bedel hovořila také o plánu ministerstva vytvořit ve spolupráci s firmami, které zaměstnávají více než 50 osob, diagnostiku směřující k posílení praxe rovných příležitostí v privátním sektoru a odborném vzdělávání. V diskusi, která následovala v odpoledním bloku, Gilles Verdure z asociace La boucle doplnil, že rozdíl v příjmech žen a mužů ve Francii dosahuje 19 %, ve státní a veřejné správě 14 %, v privátním sektoru naopak 23 %.

Vladimír Špidla v kontextu rovnosti na trhu práce a přístupu ke službám, resp. v souvislosti s tím, jak se mění postavení žen v ekonomice Evropy, zmínil, že ve Francii byly ženy teprve v roce 1965 oprávněny otevřít si bankovní účet bez souhlasu manžela.

Užitečné zdroje, tentokrát ve francouzštině

http://www.afaq.org – označení Label Égalité náleží všem firmám a institucím, které se příkladně snaží o to, aby se princip rovnosti stal jednou z jejich hlavních hodnot (více informací konkrétně o certifikátu Label Égalité najdete zde)

Na webu Ministerstva práce, sociálních vztahů a solidarity lze nalézt řadu informací k politice rovných příležitostí ve Francii, některé jsou stále dostupné také na http://www.femmes-egalite.gouv.fr/
 
Féminin Technique je organizací, která se zaměřuje na diverzitu a rovnost v profesním životě a studiu.

http://www.infofemmes.com – na území Francie funguje celkem 119 center, která poskytují informace o právech žen v oblasti trhu práce, vzdělávání či slaďování osobního a profesního  života.