[ 30.11.2007, Lada Wichterlová, Gender Studies, o.p.s. Rovné příležitosti > Trh práce, Rodičovství > Rodičovství ]

Pokud by organizace, v níž pracuji, provozovala firemní školku, ráda bych do ní své děti umístila. Z mého pohledu to má řadu výhod, i když také nějaké limity. K výhodám patří vědomí toho, že se mám kam obrátit, kdybych byla vysloveně nespokojená s fungováním školky, i předpoklad, že můj hlas bude spíše vyslyšen.

Ve školkách státních se budu potýkat se složitou hierarchií, kam vlastně stížnost poslat, a v závěru se dostane úředníkům, kteří stejně věc těžko změní. Za změnu se navíc lobuje jednodušeji s kolegy. Kromě toho není špatné, když se děti setkávají s dětmi spolupracovníků ve školce, protože mnoho zaměstnavatelů pořádá též dětské tábory. Pak jsou děti mezi svými kamarády i v létě. Z osobní zkušenosti mohu říci, že kontakty s dětmi kolegů mých rodičů z podnikových letních táborů přerostly v dlouhodobá přátelství především právě díky tomu, že jsme mnohdy vyrůstali ve velmi podobném prostředí.

Firemní školky také disponují větším obnosem peněz, jsou tedy bohatší a tudíž lze předpokládat, že péče v nich bude kvalitnější a nabídka kroužků a dalších zájmových aktivit pro děti různorodější. Firemní školky nebývají od firmy vzdáleny, vyskytne-li se jakýkoli problém, lze jej operativně a rychle řešit. Navíc blízkost fyzická má pro rodiče i pozitivní psychologický efekt.

Státní školky mívají stanovenu velmi fixní dobu, po kterou je do nich děti možné umístit. Potřebuje-li rodič nutně zůstat déle v práci, musí se dohodnout na vyzvednutí a pohlídání dítěte s někým jiným. Zájmem zaměstnavatele je naopak školku co nejpružněji přizpůsobovat požadavkům svých zaměstnanců a zaměstnankyň. Což ovšem také může mít jiný problematický efekt – trávení delšího času v práci…