 |
|
 |
Rovnost odměňování opět jen na papíře?
[ 26.11.2007, Eva Fialová
Rovné příležitosti > Trh práce
]
Ekonomka makléřské společnosti podala žalobu na svého zaměstnavatele za platovou diskriminaci. Za pět let prý rozdíly mezi její příjmem a platem předchůdce - muže dosáhly bezmála 900.000 korun. Spor má zásadní právní význam, jelikož se jedná o jeden z prvních soudů, který se týkal diskriminace v odměňování. Nejvyšší soud mohl svým rozsudkem poskytnout návod soudům nižší instance, jak s podobnými spory zacházet. Navíc měl možnost přispět k výkladu stejné práce a práce stejné hodnoty. Nepodstatné rovněž nejsou rozsudky Evropského soudu, který se diskriminací v odměňování mnohokrát zabýval, a jehož judikáty mají precedenční funkci. O těchto judikátech by měli mít soudci Nejvyššího soudu přehled.
České soudy od obecních po Nejvyšší soud daly společnosti jasný signál, že diskriminovat se vyplatí a co hůř, není na tom nic špatného.
Ekonomka makléřské společnosti podala žalobu na svého zaměstnavatele za platovou diskriminaci. Za pět let prý rozdíly mezi její příjmem a platem předchůdce - muže dosáhly bezmála 900.000 korun.
Podle zákoníku práce přísluší za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody.
Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce.
Makléřská společnost nepopírala, že předchůdce žalobkyně pobíral vyšší mzdu. Žalobkyně sice převzala celou agendu svého předchůdce, lišila se však podle tvrzení zaměstnavatele co do způsobu vykonávání. V době, kdy žalobkyně na místo nastupovala, měl být objem bankovních operací nižší než za dob jejího předchůdce. Navíc byl prý předchůdce žalobkyně zkušeným ekonomem v dané oblasti, kdežto žalobkyně některé činnosti vykonávala poprvé.
Soud prvního i druhého stupně vzal tyto argumenty za své a rozhodl ve prospěch žalobce. Následné dovolání Nejvyšší soud odmítl. Podle něj neměla věc po právní stránce zásadní význam.
Soud nesprávně posuzoval celou věc podle doslovného jazykového výkladu stejné práce, tzn. práce stejné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti konaná ve stejných pracovních podmínkách, při stejné pracovní výkonnosti a výsledcích práce.
Dva zaměstnanci však nemohou vykonávat práci ve stejné pozici úplně stejně. Stejně tak jako neexistují dva stejní jednotlivci. Proto obsahují kritéria stanovená zákoníkem práce pojem srovnatelný.
Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rovněž rozumí práce srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti konaná ve srovnatelných pracovních podmínkách, při srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce. Kritérium srovnatelnosti soud opomenul aplikovat.
Nelze souhlasit ani se stanoviskem Nejvyššího soudu. Spor zásadní právní význam má, jelikož se jedná o jeden z prvních soudů, který se týkal diskriminace v odměňování. Nejvyšší soud mohl svým rozsudkem poskytnout návod soudům nižší instance, jak s podobnými spory zacházet. Navíc měl možnost přispět k výkladu stejné práce a práce stejné hodnoty. Nepodstatné rovněž nejsou rozsudky Evropského soudu, který se diskriminací v odměňování mnohokrát zabýval, a jehož judikáty mají precedenční funkci. O těchto judikátech by měli mít soudci Nejvyššího soudu přehled.
|
|
|
|
