[ 4.12.2007, Pavla Frýdlová Kultura > Jazyk a literatura ]

Olga Walló vystudovala filosofii na pražské UK, od roku 1969 se živila tzv. autorským dabingem (od Shakespeara až po Komisaře Moulina). Podobně jako její otec režisér K. M. Walló je podepsána pod několika stovkami filmů. Překládá z pěti jazyků. V padesáti letech debutovala sbírkou básní Dlouhá zima (Votobia), následovaly první tři díly kvazirodinné ságy Věže Svatého Ducha (Motto). Nakladatelství Labyrint vydalo další volné pokračování Kráčel po nestejně napjatých lanech. Kniha Sekundární zisky / Neutíkejte před rakovinou prsu (Gutenberg, 2005) vznikla na základě její vlastní zkušenosti s rakovinou. Píše a publikuje v různých časopisech (např. Krásná paní). Poslední knihou je Kráčel po nestejně napjatých lanech (Labyrint).

Olga Walló se věnovala dlouhá léta dabingu, její jméno jsme mohli vidět v titulcích stovek filmů, televizních seriálů, divadelních cyklů…

V poslední době se víc věnuje vlastní literární tvorbě. Na třídílnou rodinnou ságu Věže Svatého ducha volně navázala knížka Kráčel po nestejně napjatých lanech, vyprávěná tentokrát v ich formě, z pozice malého děvčátka, vyrůstajícího v 50. letech v intelektuálním prostředí.

Jedním z podstatných motivů Vaší knížky je vztah matka a dcera. Asi to není náhoda?

To jistě není, náš vzájemný vztah pro mě byl tak silnou a mučivou záhadou, že jsem na jeho luštění věnovala notnou část svého životního času,  částečným svědectvím o tom jsou i moje knížky.

Překládala jste mimo prózu Lenky Reinerové. Co vám setkání s jejími knížkami a s touto pozoruhodnou osobností přineslo?

Paní Lenka  Reinerová je pro mne – krom silné a svou prostou věrností sobě samé okouzlující ženy – nositelkou kontinuity dějin tohoto města, 20. století a především – kontinuity mravní. Tato zdravá a dobře vychovaná dívka dvacátých let, inteligentní a zvídavá, nikdy nezapochybovala o správnosti svého morálního cítění, dokázala obstát v nejdramatičtějších situacích, unést nejhorší bolest. Nyní se statečně smiřuje s omezeními, které jí přináší překročená devadesátka. Je pro mne povzbuzujícím příkladem. Byla bych naprosto ráda, kdyby se mi k stáru také tak trochu povedlo.

Překlady a literatura teď nejsou Vaší jedinou aktivitou, částečně jste se vrátila i k psychologii, kterou jste vystudovala, respektive se věnujete psychoterapii onkologických pacientů. O své zkušenosti s bojem s rakovinou jste napsala knihu Sekundární zisky. Je to součást Vašeho boje s rakovinou?

Rakovina mi opravdu přinesla řadu sekundárních zisků – krom toho, že mě dovedla k napsání knihy téhož jména. Poznala jsem nové prostředí a řadu podivuhodných lidí, je to zábavné, nadějné a jsem za to vděčna. Dennodenně se učím.

Při Vašem nedávném čtení v knihovně Gender Studies jste se poprvé setkala s institucí, věnující se dlouhodobě problematice postavení žen ve společnosti. Jaký je Váš názor na postavení žen v české společnosti?

Protože jsem vyrůstala v prostředí značně umělém, v ahistorické perspektivě,  dostalo se m i výchovy založené na konceptech přelomu konce 19. století – selský živel je tradičně konzervativní. Neslo to sebou řadu problémů, některé komické. Fakticky jsem stála mimo proud své doby, na vlastní kůži jsem například nezaznamenala záchvěvy sexuální revoluce 60. let, což může říci z posluchaček filosofie málokdo. Tím spíše mám co dohánět! O Gender Studies vím málo, o to více mě však její činnost zajímá. Sama si v této sféře názory teprve formuluji.

Rozhovor vedla Pavla Frýdlová, Gender Studies, o.p.s.