[ 31.10.2007, Rut Kolínská, prezidentka Sítě mateřských center Rodičovství > Rodičovství ]

Hledání nejlepšího řešení, jak nejlépe sladit rodinný a pracovní život, vyvolává diskuse nad možnostmi, kam s dětmi. Naštěstí nežijeme v totalitní době, která nabízela jedinou možnost pro děti do tří let, a sice jesle. Dnes se rodičům otevírá řada možností, komu svěřit dítě do péče. Zdá se, že veřejnost vnímá tuto řadu jako škálu, kde na jednom konci je nejhorší varianta jesle a na druhém nejlepší péče matky.

Předesílám, že můj příspěvek není příspěvkem odborníka profesionála, ale pokusím se vyjádřit názor, k němuž jsem došla osobní zkušeností matky pěti dětí a který opírám o zkušenosti, jež jsem zažila a slyšela v mateřských centrech. Rodičovství patří k nejtěžším úkolům, které nám život připravil, ale zároveň je obrovským ničím nenahraditelným darem. A to je východisko k mým názorům, v nichž obhajuji nenahraditelnost matčiny náruče ve výchově dětí.

Na druhé straně vím, že řešení v podobě jeslí musí být otevřeno, protože jsou v životě situace, kdy není zbytí. Samozřejmě předpokládám, že v dnešní době je možné zřizovat takové jesle, kde nedochází k "masovému hlídání", jak tomu bývalo za socialismu, ale kde péče vychází vstříc individuálním potřebám dětí.

Předpokládám, že lidé nemají děti z důvodů záchrany lidského rodu na planetě Zemi, ale děti patří k přirozenému pokračování jejich rodu. Je známo, že ovlivnit vývoj a výchovu dětí máme šanci do tří maximálně pěti let. To je tedy období, kdy mohou rodiče předávat hodnoty a kdy se může upevňovat identita dítěte v rodině, což patří k nenahraditelnému vkladu, který poznamenává jedince na celý život. Navíc považuji možnost být v raném věku dítěte v těsném propojení s ním za dar, který rodičům nemůže nic vyvážit. Kojení vnímám jako druhý aspekt, který nelze ničím nahradit. Nejde tu jen o zdravou stravu, o pouhý přísun mateřského mléka, ale opět se jedná o příležitost nepopsatelného zážitku intimního spojení matky a dítěte. Proto lze v období kojení jen stěží nahradit matčinu péči. Degradovat kojení na dodávky zdravého mléka považuji za vulgární k oběma stranám.

Skloubit přirozené kojení, myslím tím kojení, které se časově přizpůsobuje dítěti, s pracovním zařazením není jednoduché, ač samozřejmě při troše vstřícnosti lze zařídit. I podíl otců na výchově dítěte a péči o domácnost v období plného kojení se musí přizpůsobit, ale později není důvodů, proč nehledat řešení, které by nejlépe vyhovovalo oběma rodičům.

Tyto dva základní argumenty jsou pro mne postačujícím odůvodněním. Vím, že dnešní rodiče mají při rozhodování nelehký úkol: na miskách vah leží na jedné straně budoucnost jejich dítěte a na druhé straně jejich uplatnění na trhu práce, které budoucnost dítěte rovněž může ovlivnit. Mám na mysli finanční zabezpečení rodiny. Proto vítám vytváření co nejbohatšího výběru podmínek, které umožní oběma rodičům skloubit péči o rodinu s pracovním nasazením podle jejich představ. V každém případě se však nesmí zapomínat na to, že každé dítě je jiné a v péči potřebuje jiný přístup.

Z diskuse kolem péče o dítě se vytratil důraz na hodnotu rodiny, rodičovství a hodnotu dětí pro společnost. Možná by se všem lépe rozhodovalo, kdyby mohli stavět právě na tomto zorném úhlu.

Přeji všem rodičům možnost se svobodně rozhodnout ve prospěch dětí!

Skloubit péči o děti, otcovství a mateřství, domácnost a zaměstnání je jedním z nejtěžších úkolů, před jaký jsou rodiče postaveni. Je tomu tak nepochybně proto, že jde o velmi zodpovědnou záležitost, u níž předpokládáme celou škálu dalekosáhlých důsledků. Nemám nejmenší pocit, že by se z této složité otázky komukoli, s kým jsem kdy o rodičovství a slaďování rodiny s prací mluvila, vytrácela rodina, rodinné hodnoty, partnerství či péče o děti. Absenci hodnot souvisejících s rodinou a poskytnutím adekvátní péči dětem jako problém české společnosti opravdu nevidím, spíše naopak. Obava o vývoj dítěte, negativní vztah k zařízením péče o malé děti jakéhokoli druhu a nedůvěra k hlídání cizí osobou nutí matky zůstávat doma bez ohledu na jejich profesní dráhu, životní sny a plány.

Jak píše Zdeněk Matějček, a v poslední době celá řada dalších psychologů, nenahraditelná mateřská náruč může být zcela nahraditelně vystřídána náručí otcovskou. K tomuto zjištění dospěli na základě zkoumání rodin, v nichž chyběla matka. Otcové se v takových rodinách měnili v tzv. pečující otce a byli schopni mateřskou lásku nahrazovat. Navíc se často v poslední době setkáváme s výzkumy, které vyzdvihují roli pečujícího otce komplementárně k pečující matce pro následující zdárný psychologický vývoj jejich dětí.

Ideálním stavem pro naše děti by nejspíše bylo, aby se svých pracovních aktivit částečně vzdali otec i matka, rozhodneme-li přistoupit na nenahraditelnost rodičovské náruče. Z vlastní zkušenosti však vím, že má práce mé děti nijak negativně neovlivňuje. Máme skvělou dívku na hlídaní, která dětem poskytuje kreativní stimulující rozvoj v oblastech, které bych sama tak dobře neobsáhla. Oba synové mají luxus toho, že k nim párkrát týdně přijde někdo, kdo se jim věnuje, ale jinak než rodiče. Jak kluci stárnou, uvítala bych vstřícné zařízení péče o děti do tří let, zdá se mi totiž - opět v souladu s celou řadou výzkumů, že by je častější kontakt s dětmi obohatil.