[ 11.11.2007, Emča revoluce Historie ]

Sexuální násilí na pronásledovaných a zajatých ženách bylo pevnou součástí nacionálně-socialistického systému. Formy sexuálního násilí zahrnovaly například sexuální obtěžování a znásilňování zajatkyň, medicínské pokusy nebo nucenou sterilizaci a potraty. Jednou z nejvíce tabuizovaných forem sexuálního násilí je právě nucená prostituce v koncentračních táborech.

Nacisté prostitutky pronásledovali a zavírali, už před válkou existovaly seznamy prostitutek, na základě kterých byly tyto ženy kriminalizovány. Správná nacionálněsocialistická žena totiž byla asexuální (a matka zároveň), a tak prostituce vyplňovala toto vakuum v sexuálních vztazích. Přestože nacistický systém považoval prostitutky za nečisté, podporoval (či vynutil) prostituci žen jak v armádě, tak v koncentračních táborech. Zní to jako rozpor? Jen na první pohled. Po převzetí moci nacisty v roce 1933 začalo pronásledování "nepřátel lidu", zejména "záškodníků", kteří představovali hrozbu pro německý lid. Takovou hrozbu oficiálně představovaly i prostitutky, které byly zařazeny do skupiny "asociálů". Cílem nacistů však nebylo odstranění prostituce, ale neomezený státní dohled nad ní a konečně její využití pro prosazení nejen vlastních představ o sexualitě, ale i mocenskopolitických, expanzivních a hospodářských zájmů.

Během druhé světové války se koncentrační tábory staly stále větším zdrojem pracovní síly pro textilní, chemický a zbrojní průmysl. Aby vzrostl pracovní výkon nuceně nasazených pracujících a aby bylo možno vytěžit ještě víc, vznikl systém prémií. Základem pro zřízení nevěstinců jakožto institucí prémiového systému byl pokyn od Heinricha Himmlera v březnu 1942. Na základě něj byl už 12. června 1942 zřízen první lágrový nevěstinec. Vznikl tak genderově rozdělený systém, který sexuálně vykořisťoval ženy, aby stimuloval pracovní výkony nucených dělníků-mužů ze zbrojním a válečném průmyslu. (Dalším důvodem pro podporu prostituce byla "prevence" homosexuality mezi vojáky. Podezřelí muži byli nuceni k sexu, aby prokázali "správnou" orientaci.) Prostituce se tak stala institucionalizovaným a byrokraticky řízeným nástrojem na budování Třetí říše.

Budoucí prostitutky se rekrutovaly hlavně v ženském koncentračním táboře v Ravensbrűcku. V první fázi bordelů se do nich nabíraly ženy, které před svým zatčením pracovaly jako prostitutky. Ženy byly roztříděny do kategorií na základě svého zevnějšku a podle výsledného hodnocení rozděleny do nevěstinců pro SS, Wehrmacht a pro zajatce v lágrech. Později došlo i na ženy z jiných bloků, které předtím jako prostitutky nepracovaly. SS označovala rekrutaci žen pro nucenou prostituci uvnitř koncentračních táborů za "dobrovolnou". Mýtus o dobrovolnosti tohoto přihlášení se dodnes udržel v historickém bádání, ale i v hlavách mužů, a částečně i žen, kteří a které přežili koncentrační tábory. Přitom se ale zapomíná, že takový systém hrůzovlády, jakým byly koncentrační tábory, svobodnou volbu nenabízel. Tehdy bylo samozřejmé, že když se naskytla šance zvýšit naději na přežití, tak se také využila. A pokud to nepoškodilo ostatní zajatce a zajatkyně, nikdo se nad tím nepohoršoval. Pracovat jako prostitutka v koncentráku znamenalo mít lepší šaty, jídlo i hygienické podmínky - a to šanci na přežití zvýšilo výrazně. Extrémní prostředí lágrů dalo vyrůst jiné etice, než té měšťácké, která prostituci odsuzovala a přitom skrytě podporovala. A krom toho - proč odsuzovat jen prostituci? Mnoho zajatých mužů a žen využila možnost obsadit vyšší pozice v hierarchii koncentráku, a získat tak lehčí práci a další výhody, a nad tím se nikdo příliš nepozastavuje. Tento dvojí metr naznačuje společenskou stigmatizaci sexuální práce - a to i když je vynucená.

Po naverbování byly ženy rozvezeny do jednotlivých koncentračních táborů. Tam zpravidla byly prvními ženskými zajatkyněmi. Bordel se nacházel v označeném bloku, a to buď někde blízko vstupu nebo naopak v zadní části tábora. Po příjezdu obdržely budoucí prostitutky lepší oblečení a potraviny. V koncentráku pracovaly zpravidla kolem šesti měsíců. Poté se jejich "pracovní síla" považovala za vyčerpanou a žádalo se o "další dodávku" z Ravensbrűcku. "Použité" ženy se vracely zase zpět. Pokud byly těhotné, nacističtí "doktoři" na nich dělali pokusy. Zkoušelo se působení různých chemikálií, prováděly potraty a sterilizace (ostatně, ženy ze skupiny "asociálů" byly sterilizovány automaticky).

Návštěva nevěstince byla zprvu vyhrazená jen pro malou privilegovanou skupinu zajatců. Do té patřily hlavně "funkcionáři", - zajatci, kteří stáli nejvýše v hierarchii koncentračního tábora. Později se tento okruh rozšířil o i kriminální, politické a "a-sociální" zajatce (Židé tuto možnost neměli). O návštěvu bordelu se muselo písemně žádat u komandantury tábora a vše bylo pečlivě zaneseno do knih. Povolenky k návštěvě nevěstince se přidělovaly během apelu. Jedna návštěva trvala asi dvacet minut. Jediná povolená poloha pro pohlavní styk byla vleže. Na dodržování předpisů se dohlíželo skrze díry ve dveřích. Návštěva prostitutky stála dvě říšské marky, nicméně zůstává otázkou, jestli prostitutky tyto peníze vůbec kdy viděly. V rozhovorech s takto postiženými ženami se žádná z nich o placení nezmínila.

Ačkoliv lágrových prostitutek byly asi čtyři stovky, velmi málo jich bylo po válce odškodněno. Jednak mluvit o prostituci a sexuálním násilí bylo tabu, a jednak nucená prostituce nebyla zařazena mezi válečné zločiny nacismu, které se soudily v poválečných procesech. Tato tragická stránka historie prostě zmizela. Až teprve v posledních letech se o ní začíná psát a mluvit. Je strašné to vytahovat na světlo, ale ještě strašnější je o tom nevědět nebo zapomenout.

Autorkou článku je Jessica Bock. Z německého originálu přeložila a editovala Emča Revoluce.

Převzato z Bloody Mary.