 |
|
 |
Setkání u počítače v Čelákovicích
[ 22.10.2007, Marie Vinická
Rovné příležitosti > Rovné příležitosti
]
Učit se pracovat na počítači, který je pro mne jen tajemnou bedýnkou a ještě při rodičovské dovolené? Chtěla jsem vyzkoušet, jestli je možné i pro matku s malými dětmi začít hledat cestu k počítačům a jestli nás ženy svět ICT láká. Proto jsem v sobotu za svítání vyrazila po dálnici do Čelákovic nedaleko Prahy na kurz ICT pro začínající pořádaný v rámci projektu „Společnost přátelská rodině“.
Mateřské centrum nebo škola?
… na učení není niky pozdě!
Jenže věnovat se dítěti a soustředit se na výklad o počítačích, je téměř nemožné. Proto v mateřském centru v Čelákovicích byly připraveny „hlídací tety“, které měly pro malé děti pečlivě připravený program, aby se děti nezačaly nudit a „shánět“ se po maminkách. „Děti hlídání zvládají úplně bez problémů, horší je to s maminkami,“ usmívá se Monika Žatečková aktivní maminka z mateřského centra, která pomáhá s organizováním kurzů. „Ty jsou trochu nervózní, jestli nejsou děti bez nich nešťastné. Tak jsme přesunuly termíny na víkendy, kdy mohou hlídat i tatínkové a babičky. Někteří otcové byly poprvé se svými dětmi sami právě, když se maminka u nás na kurzu učila zvládnout ICT.“
Protože mateřská centra jen zřídka disponují počítači, přešly jsme z centra k místní Základní škole J. A. Komenského, která má nově vybavenou počítačovou učebnu. „Domluvit se se školou nebyl problém, platíme jim pronájem a oni nám vychází vstříc. Nejprve jsme kurzy pořádaly ve spolupráci s místní firmou specializovanou na ICT, ale jejich pronájem byl pro nás neúnosně velký,“ říká Monika a z okna učebny kontroluje kočárek se svou spící holčičkou.
Rozhlížím se po místnosti a usedám s ostatními maminkami, jedním tatínkem a jednou babičkou k počítačům a soustředím se na výklad. Lektorka vede velmi pečlivě a trpělivě každého účastníka krok po kroku do světa počítačů…zapnutí přístroje, ovládání myši, ukládání souborů…Když někdo nestíhá, zastaví se a individuálně se mu věnuje, hlavně žádný spěch.
Jana Skálová, babička u počítače
… když nechybí odhodlání
„O kurzech ICT jsem se dozvěděla od snachy, která chodí do mateřského centra tady v Čelákovicích. Jsem učitelka v mateřské škole a nevím, jestli budu pro svou práci potřebovat počítač, ale určitě se s ním si chci naučit pracovat sama pro sebe. Mám syna v Itálii a těším se, že si s ním budu moci psát přes počítač.“ Je vidět, že Jana u počítače ještě nikdy neseděla a všeho se tak trochu bojí. Lektorka se jí však trpělivě věnuje, až se pomalu rozkoukává a zvládá to, co ostatní. „Rozhodně se nenechám odradit tím, že mi to jde pomaleji, doma budu pokračovat ve studiu pomocí skript. Věřím, že se mi otevře úplně nový svět…naučím se pracovat s internetem, abych mohla lépe komunikovat a vyhledávat informace. Těším se na to.“ Uzavřela odhodlaně naše povídání Jana.
Výuka
… není se čeho bát
Výuka krok po kroku pokračuje dál. Každý si hned teoretické informace, které říká lektorka, zkouší v praxi na svém počítači. Všichni si pomalu zvykají na spoustu nových pojmů, protože ICT jako by mělo svůj speciální jazyk, na který si musíme chvilku zvykat. „Kurzy od začátku prošly vývojem. Tady v Čelákovicích proběhl 1. pilotní kurz, na kterém se vychytávaly chyby. Například nemůže být na kurzu víc než 15 účastnic, ideálně tak deset, abych se jim mohla individuálně věnovat. Kurzy se vyvíjely také na základě připomínek jednotlivých účastnic. Ukázalo se, že je potřeba dělat kratší časové úseky výuky s přestávkami, aby se ženy 100 % soustředily. Kurzy jsou připraveny tak, aby ženy využily všechno, co se tu naučí. “ Říká lektorka Jitka Poláková. „Na míru našim potřebám jsou dělaná i skripta, kde je všechno, co vysvětluji ještě jednou podrobně popsané. Všechno krok po kroku, aby bylo možné pomocí nich navázat na výuku a zároveň, aby připomněly, co se tu účastnice naučily. Ty každý dostane domů zdarma.“
Přestávka
… ukládání informací
Ve sborovně, kde je pro účastnice i účastníky kurzů připraveno občerstvení, jsme si povídaly s Barborou Hrubou a Martinou Vlčkovou z mateřského centra v Čelákovicích. „Před mateřskou dovolenou jsem pracovala na kardiochirurgii, ale ráda bych po rodičovské změnila profesi. Předpokládám, že budu alespoň základní znalost práce na počítači potřebovat.“ Říká Barbora, která si celý kurz dělala pilně poznámky a teď vstřebává informace u kávy. „Koukala jsem se do skript, která jsme dostaly a těším se, že si je doma vyzkouším.“ Martina, která má doma pěti a dvouletého kluka, není úplná začátečnice. „Počítač jsem už používala, ale chtěla jsem si práci s ním připomenout. Doma používám internet a pracuji s digitálními fotografiemi …, ale chtěla jsem se naučit používat i textové programy, to neumím. Navíc jsem slyšela, že lektorka, která dnes učí je opravdu moc dobrá.“ Rozpovídala se Martina „Určitě to pro mne nebyl ztracený čas, něco už jsem sice uměla, ale naučila jsem si i něco úplně nového.“
Jenže je čas pokračovat ve studiu, tak dopíjíme kafíčka a vracíme se zpět k práci…
Odjezd
…v ICT jako doma
Na konci první výukové fáze, která trvala od 9 do 12 hodin, se úplní začátečníci naučili pracovat s myší a klávesnicí, vytvářet, ukládat a archivovat soubory, orientovat se v základní nabídce textových programů a pracovat s nimi…Samozřejmě se do tak krátkého časového úseku vejde jen část prostoru, který ICT nabízí, ale pomocí skript, dalších kurzů, ale především snahy a zájmu se dá na získané znalosti a informace navázat a dál s nimi pracovat. O kurzy mají zájem nejen maminky, ale zúčastnili se jich i tatínkové na rodičovské dovolené a maminky se svými dospělými dcerami. Zítra ráno si všichni zúčastnění společně připomenou dnešní praxi a budou v poznávání světa ICT pokračovat dál.
Nasedám do auta a odjíždím s dobrým pocitem, že na kurzech, které nás učí zacházet s počítači, může být vlídné prostředí, vstřícná a trpělivá lektorka, uvolněný servis a zázemí a zůstává mi pocit, že všechno se dá zvládnout. Stejně jako jsem to zvládla já, když jsem se před několika lety s miminkem v náruči učila porozumět zvláštnímu, ale přitažlivému a magickému světu ICT, bez kterého si dnes neumím život ani představit.
|
|
|
|
