|
Ženy za sebou raději vidí konkrétní věci
[ 30.9.2004, Alena Králíková
Rovné příležitosti > Politika
]
Známe se od vidění ještě z dob, kdy Olga Kalčíková pracovala ve státní správě na Okresním úřadu Klatovy jako vedoucí referátu kultury a památkové péče a posléze jako vedoucí kanceláře přednosty. V současnosti je ale jejím působištěm Plzeň, kde je členkou Rady Plzeňského kraje pro oblasti kultury, památkové péče a cestovního ruchu. Od roku 1991 se podílí na práci Občanské demokratické strany; v současnosti je místopředsedkyní oblastní rady ODS v Klatovech. Má tři děti a jejím "poznávacím znamením" je permanentní úsměv na tváři!
Olga Kalčíková bude opět kandidovat v podzimních volbách do krajských zastupitelstev. S heslem "Hlas ženám!" jsme ji proto požádaly o rozhovor.
Kdy a proč jste se rozhodla pro svou aktivní politickou účast?
Když se štěpilo Občanské fórum, dlouho jsem sama v sobě vedla diskusi, zda-li vstoupím do Občanského hnutí, nebo do Občanské demokratické strany. O možnosti nevstoupit nikam jsem vůbec neuvažovala, neboť jsem byla nesmírně šťastná, že se v naší zemi konečně mohu cítit svobodně a sama pro to něco dělat. Nakonec jsem se rozhodla pro ODS, protože jsem cítila, že není možná demokracie bez pevného řádu. V ODS jsem prošla několika "funkcemi", byla jsem předsedkyní místního sdružení, nyní jsem místopředsedkyní oblasti. Před krajskými volbami mne oslovili představitelé našeho sdružení, zdali nechci s ohledem na mé dosavadní zkušenosti ze státní správy kandidovat do nového kraje. Přiznám se, že samotnou mne to tenkrát vůbec nenapadlo. Za ODS jsem byla zvolena do krajského zastupitelstva a stala se členkou Rady Plzeňského kraje.
Jak náročný pro vás byl přechod z původního povolání do politických funkcí a mezi politiky?
Asi nejsem tak bytostně politikem, protože se spíše snažím věci spíše "zúřadovat", možná i proto nebyl přechod nijak drsný. Spíše se s ním musela vyrovnat moje rodina, neboť každý den dojíždím, a proto o většinu povinností v domácnosti se musel podělit zbytek rodiny.
V politice působíte již relativně dlouho: Jak hodnotíte pozici žen v politice? Změnila se nějak za posledních roky?
Myslím, že daleko více žen se nyní rozhoduje účastnit se této práce - domnívám se, že to je práce jako každá jiná. Pro někoho méně, pro jiného více náročná - to záleží na schopnostech každého. Stejně jako kterékoli jiné zaměstnání má politika své klady a zápory, ale konkrétní práce je za ní vidět méně. Možná proto je rozhodnutí pro ženy těžší. Raději za sebou totiž vidíme konkrétní věci - dobře vedenou domácnost, čisté děti, chutné jídlo, a to v politice tak moc nejde.
Jaké jsou vaše další plány v politickém působení?
Mé rozhodnutí padlo letos na jaře, kdy jsem se znovu ucházela o nominaci do krajských voleb. Takže uspět v nich je teď mým nejbližším cílem.
Domníváte se, že je možné, aby spolu političky napříč stranami i přes svou politickou příslušnost řešily témata, která považují za důležité, a prosazovaly je?
Každý z nás má svá témata, určitě o nich ženy i muži různých politických názorů dokáží diskutovat, ale nedovedu si představit, že bych se například shodla s političkou levicového zaměření v otázce řešení placeného vysokoškolského studia.
Jak jste úspěšná ve slaďování své práce s rodinou? Jak vaše vytížení a známost vnímá vaše rodina? Jak ji vnímáte vy sama?
Každá práce, které se věnujete na sto procent, přináší zatížení rodiny. Díky vzájemnému pochopení, byť někdy i nelehce vydiskutovávanému, se to daří. Svoji známost mezi veřejností ale nijak nepřeceňuji. Ani já, ani moje rodina. A jsem moc ráda, že mne na chybu rodina i přátelé upozorní, pokud se mi něco nepodaří vyjádřit nebo udělat příliš dobře. Jsem zvědavá, jak se jim bude líbit náš dnešní rozhovor.
Prozradíte, jaké političky si dnes nejvíc vážíte?
Určitě Margaret Thatcherové - je totiž takovou, jaký by měl být každý politik: s jasnou vizí, schopností přesvědčit o správnosti své myšlenky ostatní, ale unést i zodpovědnost.
Děkuji.
Alena Králíková
|