[ 22.9.2004, Jana Hradilková Multikulturně > Ženy ve světě ]

Strach znamená izolaci, izolace plodí buï totální lhostejnost, nebo naopak slepou nenávist

Rozsah tragedie v Beslanu je ohromný, šokující, a pro každého normálního člověka nepochopitelný. Svět se ocitl v situaci, kdy je velmi těžké hledat odpověď na otázku, jak se takováto věc vůbec mohla stát, kdo toto mohl vymyslet.

V dlouhodobě vypjatých situacích bývá lidskou přirozeností ukázat prstem na viníka a pomstít se. Není pochyb o tom, že Rusko je dnes zemí, ve které už dávno došlo za lhostejného přihlížení těch, kterých se to přímo nedotýká, k roztočení stále akcelerující spirály násilí. V této zemi dnes panuje chaos, totální korupce a hlavně devalvace ceny lidského života.
Bezmoc, s jakou svět přihlíží k tomu, co se stalo v Beslanu, je zásadně burcující. Hrozí nebezpečí, že v rámci „globálního boje proti terorismu“ (nebo ruského boje proti čečenskému terorismu, nebo prostě boje proti agresivnímu islámu…) budou jakékoli ztráty na lidských civilních životech promlčeny a brány jako nutné zlo.

To, co se děje na jihu Ruska, se nás dotýká. Svým způsobem jsou zodpovědní nejen ti, kteří tato zvěrstva naplánovali, ti, kteří je provedli a ti, kteří jako hospodáři země tuto nechali dojít až do této fáze. Zodpovědní více než kdy jindy jsou i lidé z médií, lidé, ovlivňující veřejné mínění i lidé, ke kterým se informace dostávají. Jak tyto informace přijímáme, co se s nimi děje, kam zapadají? Nezapoměli jsme říkat nahlas NE v případech, kdy přihlížíme absolutnímu zlu?
Není lhostejnost jedním z jeho pramenů?

Nejen v čečensku, ale dnes především v Osetii a Inguššsku vládne obrovské napětí.
Těžké trauma může v oblasti vyvolat nový ozbrojený konflikt, který se může rozrůst v konflikt euroasijský.
řady duševně vyhořelých, vyšinutých a tím i k čemukoli manipulovatelných lidí, kteří se dlouhodobě setkávají s krutostí a násilím, se budou dále rozšiřovat.
Lidé na Kavkaze (a už civilisté, nebo vojáci, úředníci, partyzáni, policisté, dělníci…) už dnes vedou často dvojí život, život dne, světla, a život noci, temnoty.
Strach znamená izolaci, izolace plodí buï totální lhostejnost, nebo naopak slepou nenávist.
V neposlední, a pro celou oblast dnes nesmírně důležité řadě, se tento stav dotýká i mezinárodních humanitárních organizací. Tyto organizace na Kavkaze nejen nahrazují často neexistující služby lidem, ale znamenají pro mnoho lidí ojedinělou a přehlednou ekonomickou pomoc. Jejich fungování je dnes výrazně ohroženo, čímž je ohrožena i existence jediného dosud funkčního a pozitivního mostu mezi Západem a touto existenčně, morálně a psychicky zdevastovanou oblastí.

Pokud mezinárodní instituce nevydají jasný signál prezidentu Putinovi k radikální změně postoje, tj. pokud jej nepřimějí k mírovému jednání, jsou spoluzodpovědné za další vývoj v oblasti Kavkazu. Rusko ukázalo, že není samo schopno vyřešit své problémy, je třeba mu pomoci.

9.9.2004

Kontakt : Jana Hradilková, kristanka@volny.cz