[ 11.7.2007, ProEquality Rovné příležitosti > Rovné příležitosti ]

Výběrem témat se koalice proEquality dotkla palčivých míst. Na otázky „co je obsahem rovných příležitostí?“, „jaký je vliv Evropské Unie na směřování genderově orientovaných organizací?“, „co si pod pojmem rovné příležitosti představují ženy jiné sexuální orientace, náboženského vyznání či etnické příslušnosti?“ se rozpoutala živá diskuse a bylo patrné, že tyto otázky jsou předmětem vnitřních diskusí zúčastněných organizací. V pátek tak koalice proEquality poskytla platformu pro přenesení této diskuse navenek a sdílení názorů a závěrů těchto, mnohdy bolestných vnitřních diskusí, mezi podobně zaměřenými neziskovými organizacemi.

Téměř tříhodinovou diskusi lze shrnout do několika závěrů:

1. Rovné příležitosti jako vstupenka na veřejnost. Koncept rovných příležitostí je konceptem zahrnující rovné příležitosti pro více marginalizovaných skupin a je tak příliš širokým a univerzalistickým. Je však zároveň konceptem lépe stravitelným pro veřejnost a je také součástí oficiálního diskursu Evropské Unie, která jednak stanovuje priority v oblasti rovnosti žen a mužů a jednak přiděluje zdroje na financování aktivit organizací prostřednictvím Evropského sociálního fondu. Přiklonění se k pojmu rovné příležitosti tak pro většinu přítomných organizací znamená větší či menší kompromis a je výsledkem intenzivních vnitřních diskusí. Předpoklad, že nově vzniklé organizace se již s pojmem rovné příležitosti „narodily“ a oproti matadorským ženským organizacím s jeho používáním nemají problém, se v průběhu diskuse nepotvrdil. Některé organizace, bez ohledu na datum založení, dokonce pociťují určité zpronevěření ideálům ženského hnutí a feminismu. Jestliže přistoupí organizace na fakt, že feminismus a feministka jsou v naší zemi nadávky tím, že se těchto pojmů zřeknou a budou používat lépe stravitelné koncepty, pak nebude prostor pro změnu obecného smýšlení a nahlížení na aktivity ženských organizací a potřebu emancipovat ženy a usilovat o jejich zrovnoprávnění. Ženy se ptaly, „když ne teď tak kdy?“. Specificky žensky orientované aktivity a problémy se pak pod tento univerzalistický koncept schovají a skutečný obsah a potřeby budou zastřeny.

Koncept rovných příležitostí je součástí širšího lidsko-právního přístupu, proto organizace, které se zabývají například rozvojem občanské společnosti, lidskými právy či obhajobou diskriminovaných skupin obyvatel genderovou problematiku pod tento koncept zahrnují. Pro takové organizace je tedy koncept rovných příležitostí užitečným nástrojem pro řešení současného postavení žen a mužů.

2. Ženy jsou nositelkami stereotypů. Bylo velmi zajímavé dozvědět se, kolik žen z ženských organizací je přesvědčeno, že to jsou často ženy, které reprodukují genderové stereotypy a přispívají tak k neuspokojivému obrazu a postavení žen v naší společnosti. Fakt, že si české ženy nechávají líbit sexismus, špatné zacházení a další projevy genderové nerovnosti, je věc, kterou by bylo dobré hlouběji prozkoumat. Bylo by zajímavé provést rozsáhlý reprezentativní výzkum, který by zmapoval potřeby a názory žen různého věku, sexuální orientace, vzdělání, rodinného stavu, etnické příslušnosti, náboženského vyznání, místa bydliště apod.

3. Ženské organizace nejsou dostatečně inkluzívní. Tyto poznatky se jevily jako zvláště důležité při diskusi o tom, zda je současné „ženské hnutí“, nebo spíše síť genderově orientovaných organizací, inkluzívní či nikoliv. Zjistilo se, že spíše není a že i dnes do jisté míry reprodukujeme problém druhé vlny feminismu, který byl určen pro bílé heterosexuální ženy střední třídy. I dnes se, zejména právě v souvislosti s používáním pojmu rovných příležitostí a jak jen ten definován Evropskou unií, některé témata dotýkají právě jen určitých žen, a to zejména vzdělaných profesionálních žen, které mají ambice pro kariéru a potřebu tuto sladit s péčí o rodinu. Z diskurzu rovných příležitostí jsou tak do značné míry vyjmuty například romské ženy, svobodné ženy s touhou veřejně se angažovat, lesbické ženy bez tradičních rodinných závazků či ženy, které touží po tradiční rodině a nechtějí se realizovat prostřednictvím placené práce či dokonce kariéry ve vrcholných pozicích. Tato skutečnost je dána jednak tím, že povědomí o životě a potřebách „jiných“ žen je malé – tento problém však lze překonat například síťováním ženských organizací a vzájemným informováním či právě provedením široce pojatého výzkumu. Mnohem závažnějším se však jeví vědomá či méně vědomá exkluze hlediska tzv. jiných žen – nebílých ne-Evropanek s odlišnými hodnotovými žebříčky. Je však ale nutno poznamenat, že ženské hnutí je jedno z mála hnutí, které si neustále tuto skutečnost možné exkluze uvědomuje a stále znovu se snaží na tento fakt poukazovat a pracovat s ním uvnitř hnutí (čí sítí organizací). Tomu se také stalo při páteční diskusi, ze které vyplynula potřeba propojit poznání a aktivity (nejen) zúčastněných organizací, aby se aktivity, informace a výstupy jednotlivých organizací dostaly ke všem skupinám žen. Je totiž zřejmé, že jedna organizace není schopna postihnout celou ženskou populaci, která navíc v žádném případě není homogenní a lehce postižitelná.

4. Pod vlajkou Evropské Unie se mění rovné příležitosti. Jak? Evropská Unie rozhodně, alespoň dle zúčastněných organizací, způsobuje segregaci témat, která se řeší pod souhrnným konceptem rovných příležitostí. Omezuje pole působnosti na trh práce a ženy v mocenských pozicích, ačkoliv je jasné, že existenciální rozměr rovných příležitostí, emancipace žen (tzv. Empowerment) a hlediska různých skupin žen jsou nezbytná k dosažení skutečně rovných příležitostí pro ženy a muže. Na druhou stranu je nutné uznat, že Evropská Unie do značné míry supluje roli českého státu, který na poli rovných příležitostí prohrál. Ačkoliv si bývalá sociálně-demokratická vláda stanovila jako jednu ze svých priorit dosažení rovných příležitostí žen a mužů, tyto své priority řádně neplnila a s výměnou vlády po posledních parlamentních volbách se rovné příležitosti z programu koaliční vlády vytratily úplně. Proto je užitečné, že Evropská Unie, ačkoliv stále více pod univerzalisticky pojatým konceptem rovných příležitostí, plánuje prostřednictvím Evropského sociálního fondu i nadále přerozdělovat peníze nejrůznějším aktérům na poli rozvoje občanské společnosti.

5. Muži jsou nám potřební. Roli státu, který má (a do jisté míry to dělá) vytvářet legislativní prostředí, je nutné doplnit prací zespod (tzv. grass-roots), tzn. informovat, vzdělávat, vychovávat a provádět osvětu v celé společnosti. Komunikace napříč všemi vrstvami občanské společnosti (která je zatím v České republice ve vývoji), diskuse, nová fóra k diskusi a informování o problematice rovných příležitostí, zapojení mužů do procesu – to vše je třeba k dosažení skutečné emancipace obou pohlaví.

6. Budoucnost je černá kočka. Na závěr téměř všechny zastoupené organizace vyjádřily určité obavy o budoucnost nejen aktivit na podporu rovných příležitostí žen a mužů, ale i existenci svých organizací. Nové výzvy Evropské Unie se spoluúčastí českého státu nejsou vyhlášeny ani naplánovány, genderová problematika se schovává pod pojem rovných příležitostí a nejsou tak vyčleněny prostředky na specifické žensky orientované projekty a aktivity a přímé výzvy Evropské Unie často obsahují pro většinu českých organizací nereálné požadavky na zapojení určitého počtu zahraničních partnerů či finanční spoluúčast. Malé a/nebo místní organizace jsou tak z těchto výzev zcela vyřazeny a jejich budoucnost je nejistá. Pesimisticky znějící závěry však některé zástupkyně rozptýlily vyjádřenou nadějí v kultivaci českého dárcovského prostředí a existenci jiných zdrojů. Otázka profesionalizace neziskového sektoru a převedení alespoň části aktivit v ziskovou činnost (například zakládáním sociálních družstev – problematika spadající do oblasti sociální ekonomiky) tak byla touto diskusí alespoň částečně nastolena.

Účastnice diskuse se v páteční odpoledne rozcházely s otazníky i novými podněty v hlavách. Toto neformální setkání pražských genderově orientovaných organizací bylo první z řady debatní minisérie koalice proEquality. V podobném duchu se na podzim ještě čtyřikrát sejde v divadelním klubu Ungelt rozlišné obecenstvo, aby diskutovalo například o netradičních studijních oborech, ideálech krásy, proměnách rodiny nebo jiných tématech, která budou zajímat cílové skupiny organizací zapojených do první debaty. Ke spolupráci na definici zajímavých témat a tím k propojení poznání mezi různě zaměřenými ženskými organizacemi a zapojení různých skupin žen do diskuse o rovných příležitostí vyzvala ke konci debaty její pořadatelka Ivana Střílková.

Informace o příštích debatách sledujte na našich webových stránkách www.proequality.cz; fotografie z páteční diskuse si můžete prohlédnout tamtéž v sekci Galerie.

Ivana Střílková

koordinátorka think-tanku proEquality