[ 30.6.2007, Alena Králíková, Gender Studies, o.p.s. Rovné příležitosti > Trh práce ]

Networking, mentoring, koučink jsou dnes v rozvoji lidských zdrojů velmi používanými zaklínadly, jež dokáží - při správném používání - napomoci při rozvoji kariéry, využívání emoční inteligence, slaďování osobního a pracovního života, zefektivnění komunikace či rozvoji silných stránek vlastní osobnosti. Jednou z žen zabývajících se koučinkem je Monika Bartoníčková. Vystudovala VŠCHT, deset let působila v rozvoji lidských zdrojů a již několik let je úspěšnou koučerkou, trenérkou a vychvalovanou lektorkou v oblasti měkkých dovedností. Obrátila jsem se na ni proto nejen s otázkami obecného rázu - o rozdílu mezi koučinkem a mentoringem, ale i několika genderově laděnými…

Koučink staví na tom, co člověk už poznal: učí nás, jak co nejlépe využít svůj stávající potenciál. Kdybych vám měla dát příklad: budete středně pokročilá v angličtině a necháte se koučovat. Kouč vás nebude učit nová slovíčka a gramatiku, ale bude s vámi hledat cesty, jak co nejlépe v praxi uplatnit vše, co jste se naučila. Dalo by se říci, že koučink je manuál, jak co nejlépe pracovat sami se sebou.

Hodně lidí oba pojmy často směšuje a nevidí mezi nimi rozdíl. Ten je ale zásadní. Mentoring je o předávání praktických znalostí a dovedností. Když například maminka učí malé dítě zavazovat si tkaničky u bot, nejdřív mu to vysvětlí, ukáže a pak dítě kontroluje, zda to dělá dobře. Opravuje ho a dohlíží na něj do té doby, dokud si tuto novou dovednost neosvojí. Jak asi správně tušíte, mentoring je velmi užitečný v začátcích, pokud něco neumíme a potřebujeme se to rychle naučit. Po nějaké době se ale mentor může stát nepříjemným "prudičem" - ve chvíli, kdy si myslíme, že už to zvládneme sami, a že jsme dokonce schopni najít lepší a efektivnější postup.
Koučink naopak předpokládá, že jsme dostatečně vybaveni na to, abychom věc zvládli sami. Pokud tedy naváži na příklad s tkaničkami, kouč vám nebude říkat "zavaž si je takhle", ale bude vám pokládat otázky typu: "Co s těmi tkaničkami teď chcete udělat?", "Jakými způsoby by se daly zavázat?", "Který z nich vám přijde nejlepší?" nebo "Jak jinak byste mohli zajistit, aby vám boty nesklouzly z nohou?" Koučink se tedy hodí pro lidi, kteří jsou ochotni přebírat zodpovědnost za to, co dělají a jsou - jak já s nadsázkou říkám - ochotni používat svůj vlastní mozek.

V současné době se koučink v České republice používá především pro manažery a klíčové pracovníky. Ideální by bylo, pokud by základy koučinku znali všichni - i řadoví zaměstnanci. Samozřejmě za předpokladu, že z nich chceme mít myslící lidské bytosti a ne osoby tupě vykonávající rutinní úkoly. Občas se totiž s kolegy dostáváme do lehce úsměvných situací, kdy zástupci HR oddělení sice koučink chtějí, ale zároveň stále chtějí mít nad koučovanými kontrolu - a to už zavání manipulací. Pokud chceme člověka plnohodnotně rozvinout, musíme mu dát důvěru a prostor k tomu, aby se rozvíjet mohl. To je podle mě v současnosti největší brzda v koučinku - ale i v lepší práci s lidmi. Ve firmách pořád ještě existuje strach z toho "a co když oni nás pak nebudou poslouchat". Manažeři teprve postupně přicházejí na to, že pravá loajalita a pravý leadership se nevynucuje strachem a silou.

Postup a principy jsou stejné. Ženy mají ke koučinku o kousek blíže, protože se v něm využívá více tzv. ženských prvků. Při koučinku je potřeba vytvořit důvěryhodné prostředí a umět se emočně "naladit" na toho druhého. Snažit se ho maximálně pochopit. Ženy jsou obecně o něco více empatické než muži, je to ale pochopitelně velmi individuální. Na druhou stranu, koučink není jen příjemnou konverzací u kávy, jde v něm o jasné cíle a akční plány k jejich dosahování - to je zase možné označit za spíše mužský prvek.

Myslím si, že v současné době lidé už pracují na maximum - můžeme mít sice ještě výkonnější počítače, telefony a nevím co ještě, ale ve vztazích se nejede na kvantitu - alespoň ne tehdy, pokud chcete, aby dlouho vydržely. Těžko asi zvládneme mít denně 20 schůzek, odpovídat na 200 telefonátů a napsat 2000 emailů. A hlavně asi málokdo by takový život považoval za báječný. Nadchází proto doba, kdy se zamýšlíme nad tím, jak pracovat nejen efektivně, ale zároveň i spokojeně a s radostí. Do managementu se dostávají čím dál tím měkčí způsobilosti - od rozkazů se přechází ke spolupráci, od tvrdého vyjednávání k dlouhodobě spokojeným oboustranným vztahům. Dalo by se to nazvat přechodem "od lovu k péči".
Koučink je o péči a o vztazích, dá se očekávat, že bude mít v našich životech čím dál tím větší místo. A nejen ve sféře pracovní. Navíc dnes se už v managementu chápe různorodost jako výhoda - takže určitě bude žen v managementu přirozeně přibývat.

I když koučink přímo neučí novým dovednostem, nepřímo pomáhá rozvíjet velmi důležité způsobilosti: práci s prioritami, sebemotivaci, vyhledávání a třídění informací, efektivní využívání zdrojů, "lidoznalectví" a komunikaci. To všechno je velmi užitečné. Tím, že člověk poznává lépe sám sebe a staví na svých silných stránkách, dělá méně chyb a buduje si zdravé a praxí podložené sebevědomí. Lidé, kteří prošli koučinkem, mají menší tendenci manipulovat ostatními, jsou mnohem více vybalancovaní, znají své hodnoty a vědí, co je pro ně důležité. Jsou mnohem více autentičtí a lidé jim tak přirozeně více věří, více se na ně obracejí - jsme přece rádi s těmi, kteří jsou milí, spokojení a v pohodě! Koučink pomůže ženám, a nejen jim, pochopit, jaké místo zaujímá kariéra v jejich životě a jak svou kariéru co nejlépe naplnit. Pro některou to bude znamenat získání manažerské pozice, pro jinou například sladění profese s osobním životem, pro další jak v práci dobře vycházet s kolegy. Koučink je vysoce individuální záležitostí a právě proto je tak účinný. Pro zájemkyně o koučink mám jednu radu: vyzkoušejte si ho! Dobří koučové nabízejí první setkání bezplatně - při koučinku je důležité vědět jasně, co od něj můžete čekat a se kterým koučem opravdu chcete spolupracovat. Doporučuji tedy obrátit se v první fázi alespoň na dva nebo tři kouče a pak si vybrat.