[ 30.6.2007, Anna Valouchová, Gender Studies, Lukáš Sedláček, NESEHNUTÍ Rodičovství > Rodičovství ]

V pondělí 18. června, v předvečer mezinárodního dne rovnosti žen a mužů, byla v prostorách Gender Studies zahájena výstava fotografií Aktivní otcovství aneb Když pečují tátové. Vernisáž probíhala formou besedy o otcovských a mateřských stereotypech a předsudcích, ale také o možnostech, jak tyto předsudky překonat. Výstava je putovní a v srpnu bude pokračovat v pražské zoologické zahradě. Na podzim by se měla objevit v prostorách parlamentu České republiky. Vernisáže se zúčastnili herec Jan Dolanský a herečka Lenka Vlasáková, kteří se společně se svými dětmi objevují na fotografiích. Výstava je k vidění v knihovně Gender Studies v průběhu celého července. Snímky nafotili: Radim Šašinka, Zora Javorská a Zdeňka Řezbová.

Výstavu pořádá brněnská organizace NESEHNUTÍ, a je součástí projektu Půl na půl - Rovné příležitosti žen a mužů. Fotografie na deseti panelech představují zkušenost mužů-otců, jež do značné míry překračují tradiční představy o otcích - živitelích rodin, kteří praktickou péči o děti přenechávají matkám. Aktivní otcové naopak přebírají pečovatelské radosti, strasti i povinnosti v plné míře. Na fotografiích můžeme spatřit muže, jak přebalují miminka, krmí své děti, uspávají, kolíbají či vozí v kočárcích. Fotografie jsou navíc doplněny autentickými citacemi otců, kteří byli či jsou s dětmi doma na rodičovské dovolené. Každý panel představuje určité téma, které se k otcům na rodičovské dovolené vztahuje, např. "Otcové ve veřejném prostoru", "Malá tajemství otců a dětí" nebo "Muži a péče o domácnost". Panel s názvem "Obětavý táta a krkavčí matka" upozorňuje na negativní stigma, se kterým se někdy setkávají manželky či partnerky, které přenechávají (částečně či úplně) pečovatelskou část rodičovství svým mužům. Někdy dochází k tomu, že pečující muž je společností oceňován, zatímco na ženu vymykající se představě tradiční matky, je nahlíženo jako na sobeckou kariéristku či krkavčí matku, jež nemá ráda své děti.

Během besedy zazněly i argumenty, proč je pro společnost prospěšné zvyšování podílu mužské péče o děti. Kromě těch na první pohled nejzřejmějších - hlubší citové pouto mezi otci a dětmi - se to týká i takových oblastí jako je snížení diskriminace v zaměstnání na základě pohlaví, počtu rozvodů či domácího násilí. Na příkladech jiných zemí, kde se daří angažovat stále více a více mužů v péči o děti, se ukazuje, že více otců na rodičovské dovolené znamená také více žen v politice, vedoucích funkcích firem, ale i úbytek násilí páchaného na ženách (včetně domácího násilí). Společnosti, země a kultury, kde pečují i muži a vládnou i ženy, se tak stávají vyrovnanějšími a více harmonickými z pohledu soužití obou pohlaví.

OTCOVSTVÍ A MATEŘSTVÍ PŮL NA PŮL V PRAXI

Jedním z párů, ve kterých neplatí tradiční dělení na mateřské a otcovské role, jsou herci Jan Dolanský (29) a Lenka Vlasáková (35), kteří se v péči o své děti dělí zcela rovným dílem. Oba dva přijali pozvání a zúčastnili se společně se svými dětmi vernisáže k výstavě o aktivním otcovství a později také zodpověděli několik našich otázek:

Plánovali jste dopředu, že péči o děti budete mít takhle rovnoměrně rozdělenou?

Jan: Dopředu jsme si to nijak nedomlouvali. Věděli jsme, že když máme ty děti společně, tak že se o ně budeme taky společně starat. Pro mě je to něco naprosto samozřejmého. Nebudu si přeci pořizovat děti jako nějaký rybičky do akvária s tím, že se na ně večer po práci chvíli mrknu a to je celý. Prostě jsem věděl, že ty děti chci a že o ně chci pečovat a starat se stejně, jako se stará a pečuje moje žena. Na tom jsme se nepotřebovali domlouvat, to nám bylo oběma zcela jasné.

A jak reaguje okolí na to, že jsi takovým pečujícím tátou?

Jan: Tak pořád ten model pečujícího táty není moc obvyklý, takže lidi se tváří spíš, jako že to je divný. Avšak občas se mi už stává, že mi nějaký chlap nabídne pomoc s kočárkem do tramvaje, takže si asi lidi začínají zvykat, že i táta může řešit podobný starosti jako máma. Jinak spíše převládají takové ty udivené reakce. Zvláště třeba na vesnici je to ještě markantnější. Když řeknu u nás na chalupě, že už musím domů k dětem, tak se dívají dost překvapeně: "A to s nimi jako není matka?". Tak říkám, že matka je prostě v práci a to teda koukali hodně udiveně.

A jak reaguje okolí na matku, která se kromě dětí věnuje i své práci?

Lenka: Já si třeba nevzpomínám, že by mě někdo dal vyloženě najevo, že jsem špatná matka, protože se věnuji dětem i své kariéře. Mně spíš přijde, že rodiče jsou diskriminovaní obecně, ať už muž nebo žena. Naše společnost je svým způsobem k dětem nepřátelská. Myslím tím jako veřejný prostor - budovy, restaurace, ulice, autobusy. Nemluvě o lidech, jak se na tebe tváří, když ti křičí dítě. Pořád se očekává, že o ty děti se má pečovat někde skrytě doma, že na veřejnost nepatří. A tím pádem i ta žena, nebo i muž, který se o děti stará, má sedět zavřený doma a vlastně žít v izolaci. Sice se to lepší, ale pořád ta nepřátelskost nebo možná spíš ignorace vůči dětskému světu je stále dost patrná.

A jak jsi vlastně ty sama prožívala dobu, kdy jsi byla na mateřské?

Lenka: Tak určitě jsem byla s dětmi ráda. Ale taky jsem si třeba uvědomila, jak strašně je tahle role ve společnosti neoceněná. Když se mě kolegové ptali, co zrovna dělám a já říkala, že jsem doma, tak reagovali: "Takže nic, jo?". Jenže ono to není nic, je to pořádná dřina. Ale pro spoustu lidí to je prostě nic.

Jak ty ses vůbec vzepřela té tradiční představě o matce, která nedělá nic jiného, než že pečuje o děti?

Lenka: Já si stejně myslím, že si ženy spoustu těch problémů nadělaly samy. Starají se o ty muže jinak než o ženy. Ženám se dává najevo, že musí být silné a vydržet to. Klukům se řekne: hlavně prosím tě, neplakej. Když vidím, jak naše máma, když je u nás na návštěvě, dostane v sedm hodin klepavku, že tátovi neuvaří, nikdy jsem tohle v sobě neměla. Pro mě není problém, že můj muž přijde z práce a není navařeno, i když jsem byla celý den doma. Jenže naše maminky to v sobě mají a přenáší to na nás a je těžké se přes to probojovat. Vidím, jak se to teď proměňuje. Je to v nás, jak si tu novou generaci vychováme. Například oba moji partneři nejdřív neuměli vařit a teď vaří oba (smích).

Jan: Jasně, protože jsi mě tu s těmi dětmi nechala sama a poraď si. Mně bylo jasné, že jim nemůžu dělat pořád jen párky. Začal jsem tedy hledat v kuchařkách a pak zavolal bráchovi, který mi poradil dobrý a jednoduchý recept. Ten jsem pořád vařil, až mi děti řekly, jestli bych taky nemohl uvařit něco jiného. Potom jsem dostal od Lenky kuchařky od Jamieho Olivera a zjistil jsem, že vaření nemusí být problém, hlavní je se toho nebát. Stejné je to s tou péčí o děti. Prostě jsem se to naučil, stejně jako se to musela naučit Lenka.

Jak je to vlastně pro tebe náročné kloubit zaměstnání s otcovstvím?

Jan: Já mám především skvělou ženu, která tak myslím sama vychytala to, že muž potřebuje mít nějakou volnost, kterou mi poskytla. Zároveň v tom našla to, že toho muže zaměstná tak, aby sama měla volnost. Což je úplně ideální stav. Vychytala to tím, že muže povýšila na něco víc než toho rozsévače. Jinak máme samozřejmě velkou výhodu v tom, že to naše zaměstnání nám poskytuje relativně velkou svobodu, a že se můžeme v péči oba střídat a vzájemně zastupovat.

Cítil ses někdy nějak handicapovaný v péči o děti, protože jsi muž?

Jan: Já myslím, že je strašně důležitý, aby ty dva lidi spolu fungovali. Ve chvíli, kdy to funguje, tak se dohodnou na všem a když to jde a šlape, tak není problém, aby muž zastával věci jako žena a naopak.