[ 25.6.2007, Lenka Neubauerová Kultura > Jazyk a literatura ]

Tato kniha se zabývá otázku role muže v rodině. Je to zajímavé téma pro výzkumníky i ženy samotné.

Klasičtí gentlemani 19. století postupně přesedlali na outdoorové sporty, které dnes v kombinaci s atraktivním povoláním podtrhují jejich mužnost.

V 50. letech muži stále ovládali světovou ekonomiku a politickou situaci, zatímco ženy bravurně fungovaly jako hospodyně. Pak se situace začala pozvolna měnit.

Nárůst forem partnerského a rodinného života

Klasický model rodiny, kde muž vydělával, žena pečovala o domácí pohodu a děti, typický pro 50. léta, dnes tvoří dle statistických záznamů pouhý zlomek z celé sítě nejrůznějších druhů vztahů. V roce 2000 pouhá polovina američanů vstoupila do manželského svazku. Tento údaj však zahrnuje i bezdětné páry. Mnoho lidí dává přednost obstarávání vlastní domácnosti, bez partnera, popř. se o bydlení dělí se spolubydlící(m). Rapidně narůstá počet samostatných otců, kteří mají děti ve vlastní péči a starají se i o příbytek.

Široká škála domácností a následné rozdělení obyvatel do každé z těchto forem je pro americké úřady těžko reflektovatelné a tím samozřejmě i měřitelné. Pro nepřesný výklad rozmanitého způsobu života dnešní společnosti lze proto objevit mnoho odchylek. Nutnost rozlišení si například žádá pojem „příslušníci společné domácnosti“ a  „rodina“.

Rozdělení povinností

Fakt, že pětina domácností toto skóre vyrovnala je ohromný úspěch vzhledem ke značné hystorické nevyvářenosti.

Muži se stále minimálně zapojují do úklidu a vaření. Nicméně vzrostl jejich zájem o věnování se dětem. Dá se však říci, že i když se jejich účast na domácí půdě znásobila, ženy v této oblasti stále zastanou třikrát více práce.

Rozhovory s vybranou skupinou rodin a členů dalších typů domácností skutečně ukázaly, že polovina mužů pečuje o domácnost a o děti. Nicméně občas bylo třeba určitý úkol připomenout splnění. Tito lidé ve věku kolem třiceti měli víceméně děti školního věku. Svému rodičovství a pohodě svých dětí připisovali vysokou hodnotu.

Ti muži, kteří se maximálně zapojovali do domácích prací, považovali své partnerky za rovnocenné. Na druhou stranu, méně pomáhající skupinka připisovala svým manželkám a matkám jejich dětí zvláštní dovednosti a smysl pro rodinu.

Mexické rodiny

Za pozornost také stojí ukázka o fungování mexických rodin žijících v USA. Vzhlededm k tomu, že přistěhovalců ze Stření a Jižní Ameriky neustále přibývá, předpokládá se, že do roku 2015 bude v jednotlivých jižních státech USA počet latinskoamerických potomků převyšovat anglosaské děti.

Ve své podstatě je typická mexická rodina přísně partiarchální. Kromě toho, mexický muž je hodnocen podle množství vypitých sklenic s alkoholem, sexuálních vztahů a počtem synů, které porodila jeho manželka. Amerikanizaci se však tyto tradiční hodnoty neubránily. V součastnosti jsou hodnoceny jako nevhodné, nespravedlivé a muži zvaní „Chicano“ se již zapojují do každodenních povinností. Po vzoru amerických rodin péče o děti převažuje i těchto rodiných. Také se vyrovnávají pozice při rozhodování a celkově se vytváří rovnostářská atmosféra. Kromě toho, nutost přežít vede oba partnery k maximálnímu zapojení se na trhu práce.

Na těchto rodinách je vidět vliv nové kultury, který sebou nese genderové aspekty i západní způsoby zaměstnávání.

Mexické rodiny patří mezi národy, kde generace žijí pod jednou střechou. V tomto způsobu života zaujímají ve Spojených Státech přední místo. Ale i zde se projevuje snaha (hlavně mladých lidí) se od tohoto zvyku odpoutat a žít samostatně.

Diferencovanost jako přirozený jev

Velmi populární je tvrzení že muži a ženy jsou od přírody odlišní a proto nemohou zastávat stejné pozice ve společnosti. Odlišnosti tu jistě najdeme; například v matematických nebo verbálních dovednostech. Tato odlišnost je však více (než je třeba) uváděna do souvislosti v oblasti sociální a ve společenském postavení obou pohlaví. Z pohledu přírody jsou si však muži a ženy podobni více než cokoliv jiného.