[ 11.6.2007, Klára Zelenková Média > Média ]

Nedávno proběhla regionálními deníky vydavatelství VLP zpráva o tom, že o místa „romských strážníků" v Mostě se zajímají pouze ženy. Zakořeněnost generického maskulina v české mluvě rozhodla o tom, že mužský tvar dominoval už v titulku, přestože v samotné zprávě autor textu užíval korektní přechýlené tvary vždy, když zmiňoval ženy. Informativní schůzky se tak zúčastnilo sedm zájemkyň, přítomné účastnice měly připraveny řadu dotazů ... navzdory tomu se ale rodově korektní varianta budoucích strážnic neobjevila ani jednou.

Bylo to z důvodu již zmiňované zakořeněnosti nebo proto, že si (nejen tento) autor nevěděl rady se správným tvarem? Jak vůbec přechýlit spojení městský strážník?

Jako první varianta zřejmě většinu uživatelek a uživatelů jazyka napadne tvar strážkyně. Nevyvolává však takový tvar spíše dojem, že strážkyně střeží všechno možné, jen ne občany
a občanky? Podobné asociace jsou správné, strážkyně je protikladem ke strážci (např. strážce majáku), nikoliv k městskému strážníkovi. Druhou variantou je strážnice – pojem ale ve svém původním významu označuje budovu nebo místnost pro stráž (to však nemění nic na tom, že právě tento tvar je korektní). Podle Radky Šmahelové z Ústavu pro jazyk český není uvedený příklad v českém jazyce jediný. „Máme například detektivku užívanou ve smyslu knihy i ženy, stejně tak kandidátku, jako listinu i ženu kandidující ve volbách," vysvětluje.

Pojmy strážkyně a strážnice jsou zcela odlišné (co do významu), nelze je proto užít oba, jako například varianty chiruržka a chirurgyně (u nich existuje možnost volby, oba tvary jsou totiž korektní). Pro městskou policii tedy pracují strážníci a strážnice.

Strážnice v mediální praxi

A jaké titulky se v souvislosti s městskými strážnicemi dají v žurnalistických komunikátech nalézt? Objevují se obě varianty, tedy správná strážnice i nesprávná strážkyně. Dokonce i případy, kdy novináři a novinářky namísto těchto pojmů zvolí tvar policistka, což významově není shodné – práce městských strážníků a strážnic se s tou, kterou vykonává Policie ČR, v mnohém liší (zejména co se týká pravomocí).

Při informování o ženách-strážnicích se mediální pracovníci a pracovnice nevyhýbají tradičním stereotypům, svědčí o tom například tyto ukázky:

Šumavské lesy hlídá strážce v sukních (MFD 28.3.2007)

Pomněnky hlídají řidiče (Plzeňský deník 22.2.2007)

Strážnice nosí kalhoty ráda. Ozdobou strážníků ve Štemberku je bezesporu strážnice Romana Vařejková (26). Vždy usměvavá, vždy elegantní, a svobodná! (Blesk 17.3.2007)

Strážníci chtějí přijmout několik žen. Policistky budou mít v novém centru vlastní šatník (Kladenský deník 12.2.2007).

Při analyzování textů týkajících se této problematiky lze vysledovat ještě jeden poznatek – pojem strážnice se někdy objevuje v uvozovkách. Novináři a novinářky tímto krokem ještě více upozorňují na zvláštnost takového pojmu, což může jeho užívání v běžné mluvě i mediální praxi značně ztížit.

Uniformu oblékla nová „strážnice" (Rychnovský deník 6.3.2007)

Jak z toho ven?

Zamýšlení nad správným tvarem u jednoho jediného slova může zabrat spoustu času, pokud ho řeší osoba, která se prvotně nezabývá českým jazykem. Vzhledem k dalším produkčním limitům, jenž provázejí práci žurnalistů a žurnalistek, jako je tlak uzávěrky, nedostatek místa a neměnné grafické ztvárnění tiskoviny, se nelze divit tomu, že rodově specifické pojmy a korektní tvary ustupují před fakty a  informační nasyceností.

Otázkou pak zůstává, jakou roli by při jazykovém zrovnoprávnění obou pohlaví
v mediálních textech měly sehrát jazykové poradny jednotlivých redakcí. Neměly by sloužit pouze jako instituce, které dohlížejí na gramatickou a stylistickou správnost, ale měly by být novinářům a novinářkám nápomocny při hledání správných variant u přechýlených pojmů? Rozhodně je to možnost, jak dostat na stránky deníků a časopisů tvary, které se prozatím neuchytily ve standardní slovní zásobě české populace.

Každopádně stručně nastíněná problematika potvrzuje, že odstraňování generických maskulin ze žurnalistických i publicistických komunikátů přináší z pohledu novinářské praxe více obtížností, než se lingvistickým expertům a expertkám zdá.

Klára Zelenková

redaktorka webu zenyamedia.cz