[ 29.4.2007, Marie Štíchová, stážistka Gender Studies, o.p.s. Rovné příležitosti > Rovné příležitosti ]

Ženy zastupující vysoké pracovní pozice? Jev i v dnešní době ojedinělý. Malý počet žen v manažerských pozicích se netýká jen politiky či obchodních společností, ale i oblasti školství. To se tak dostává do paradoxní situace. Zatímco dětští psychologové poukazují na nedostatek mužů-učitelů na základních školách, na nejvyšších místech vysokých škol je situace přesně opačná. Pozornost veřejnosti, kterou vyvolalo letošní únorové jmenování nové rektorky amerického Harvardu Drew Faustové (první ženy v čele této prestižní školy od jejího založení v r. 1636) potvrzuje neobvyklost žen v řídících pozicích univerzit.

Čím vyšší stupeň vzdělání škola poskytuje, tím nižší je zastoupení žen - učitelek

Při pročítání seznamu rektorů všech 26 českých státních vysokých škol nalezneme dvě ženská jména. Patří Ivě Ritschelové, rektorce Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Jaroslavě Mikulecké řídící z nejvyšší pozice Univerzitu v Hradci Králové. Posledně jmenovaná univerzita je svým zastoupením žen na vyšších postech v České republice ojedinělým jevem. Přesto počet mužů výrazně převyšuje. V Akademickém senátu (AS) je zastoupeno deset žen z 28 členů, ve Vědecké radě (VR) 6 žen z 34 členů. V dalších dvou největších univerzitách ČR je situace ještě horší. Ve VR Karlovy univerzity zasedá pět žen z 34 členů, v AS jedenáct z 66 členů. Masarykova univerzita v Brně hostí v AS 8 senátorek z 45ti senátorů a pouhé tři členky VR z celkového počtu 34.

Při širším pohledu na české školství je zřetelný úbytek žen - učitelek od základních škol k vyšším stupňům vzdělávacího systému. Podle údajů Statistické ročenky školství v roce 2004 až 2005 pracovalo v českém regionálním školství 130 000 pedagogických pracovníků, z toho 90 000 žen. Zatímco na základních školách vyučovalo v letech 2004 až 2005 52 827 žen celkem z 63 267 pedagogických pracovníků (tj. 83%), na středních školách to bylo již jen 37 196 učitelek z 67 228 zaměstnanců (tj. 55%).

Průměrná mzda žen v oblasti vzdělávání přitom tvořila 16 754 Kč, tedy 76,6 % příjmu mužů, kteří ve stejném období dosahovali průměrného výdělku 21 863 Kč.

Časová náročnost zaměstnání - zásadní překážka v profesním postupu pro většinu žen

Málokdo už asi dnes věří teorii, že ženy mají od přírody horší dispozice k řízení větších institucí (mimochodem, předchůdce Drew Faustové přišel o své místo částečně i kvůli zdůrazňování vrozené neschopnosti žen k určitým činnostem, např. vědeckému výzkumu). Dříve často prosazovaný názor, že ženy bývají svými mužskými protějšky znevýhodňovány, popírají samy pracovně úspěšné ženy. Většina z nich se shoduje v tom, že jejich pohlaví jim nebylo při profesním postupu na překážku.

Je tedy minimum žen - rektorek následkem jejich nezájmu o tuto pozici? Jaroslava Mikulecká potvrzuje, že na místo rektora kandiduje mnohem méně žen než mužů. Důvod spatřuje v časové náročnosti, která je s funkcí "hlavy univerzity" spojena. Rektoři se kromě řízení a reprezentace instituce, kterou zastupují, věnují většinou nadále pedagogické činnosti a snaží se udržet krok se svým oborem. Pozice rektora obnáší i časté zahraniční cesty a dlouhodobější pobyty v cizině při navazování kontaktu s dalšími evropskými univerzitami.

"Nemůžu" neznamená "nechci"

Neochota žen vykonávat časově náročné zaměstnání má zřejmé příčiny.
Přes určitý posun, ke kterému v posledních letech dochází, připadá majoritní podíl na chodu domácnosti a péči o rodinu stále ženám. Jejich "nezájem" o vyšší pracovní pozici je více přizpůsobení se zažitým poměrům než svobodná volba méně prestižního (a hůře placeného) místa. To potvrzuje i Jaroslava Mikulecká: "Možnost věnovat se náročnému zaměstnání je podmíněna zázemím v rodině".
Možná jsou ženy opravdu méně "dravé" na pracovním trhu v boji o lepší pracovní místo než muži. Docela určitě jsou méně "dravé" při rozdělování práce v rodině a berou na sebe největší díl. Obraz ženy jako matky a manželky, který se automaticky pojí s rolí pradleny, uklízečky, kuchařky a vždy trpělivé rodinné psycholožky nám je vštěpován už od mládí ze všech stran.

Tatínek odpočívá, maminka pracuje

Vraťme se nyní zpátky ke školství. Z nejvyšších postů přímo do první třídy základní školy. Vzpomínáte na svůj slabikář, ze kterého jste hlasitě slabikovali: Ema má mísu? Na vedlejším obrázku měla Ema nejen mísu, ale i utěrku, aby mohla mamince pomoci s nádobím. Na tomtéž obrázku seděl na kanapi tatínek, četl noviny a malý Pavlík si hrál s autíčkama. Zkrátka večerní rodinná idylka. V současných slabikářích vystřídaly dřezy na nádobí myčky a noviny televize, ale vzor pracující maminka a odpočívající tatínek přetrvávají.

Není možné vyžadovat ihned změny ve špičkách školské pyramidy. Začít musíme od jejích základních kamenů, které jsou už desetiletí otesávané do stejných tvarů.

Zvýšit počet žen na rektorských postech je běh na dlouhou trať. Čím dříve se postavíme na start a vyrazíme, tím lépe. Začít lze v podstatě kdekoli. Třeba už dnes večer, kdy utěrku dáte pro změnu synovi a ne dceři.

Za předpokladu, že budou mít ženy na svou práci dostatek času, je pravděpodobné, že jejich zájem o vyšší pracovní pozice (nejen rektorské) vzroste.