[ 18.4.2007, Lenka Neubauerová Kultura > Jazyk a literatura ]

Jense, An-Magritt. Children and the changing family : between transformation and negotiation. 1st ed. New York ; Oxon : RoutledgeFalmer, 2005. 176 s. ISBN 0-415-27773-6.

 
Tento příspěvek vykresluje společenské postavení dětí a jejich význam v dnešních rodinách. Vychází z několika studií uskutečněných  ve Skandinávii, Velke Británii a Spojených Státech. Dozvíme se napříkad, jak samy děti vnímají své zaměstnané rodiče nebo se přímo podíváme na samotnou uspořádání moderní rodiny. 

Děti zaměstnaných rodičů
Hromadné uplatňování matek na trhu práce znamenalo pro rodinné zázemí významnou změnu. Z částečných úvazků se postupně přecházelo na klasické pracovní poměry v plném rozsahu. Oba rodiče byli nuceni celkově přizpůsobit denní režim celé rodiny především své pracovní době. Obecně se poukazovalo, že na dětskou emocionální, fyzickou i výchovnou složku má takový posun nepříznivý vliv.
Z výzkumů však vyplývá, že mnohé děti již dnes nevnímají pracující rodiče jako něco neobvyklého. I když to znamená, že životní rytmus dětí a rodičů je do značné míry oddělený rozdílnými povinnostmi.
Jsou to spíš malé děti, které vnímají nepřítomnost rodičů jako negativní a projevují nadšení, pokud rodiče své pracovní hodiny dokáží zredukovat. Zároveň si uvědomují, že práce přináší finanční prostředky, což děti interpretují jako důležité pro přežití.
Ve školním věku je příchod do prázdného domu přijímán s mnohem větším nadšením. Líbí se jim svoboda, kterou a tichý prostor, mají možnost uspořádat si své aktivity podle svého. Na druhé straně, pokud je doba bez přítomnosti rodičů příliš dlouhá, mnohé z nich se začínají nudit. Kromě toho, být sám doma je považováno za výhodu jen v určitých ročních obdobích. Ubývající světlo v opuštěném domě vyvolává dost často strach .
Děti považují zaměstnání za pozitivní, pokud se jejch rodiče vrací ze zaměstnání fit a v pohodě. Jenže tomu v mnohých rodinách tak není. Navíc už samotná rána plná každodenního shonu nenznamenají právě nejšťastnější start.  Děti samozřejmě jen těžko pochopí, proč s nimi rodiče u večeře nemluví a proč otec odchází s novinami do své pracovny, když se teprve před chvílí vrátil domů.
Rodiče své pracovní problémy před dětmi obvykle neventilují. I když se snaží ovládat své podrážedění sebevíc, děti ho pochopitelně vycítí a veškeré úsilí ztrácí jakýkoli význam. Proto stojí za úvahu alespoň zjednodušeně vysvětlit, co je příčinou skleslé nálady.

Kvůli dětem?
Mladí lide vstupují do manželství, kde spolu žijí a respektují jisté rozdělení rolí a odpovědností v rodině. Děti v této sociální instituci hrají velmi důležitou roli. I když jejich možnost ovlivnit celé dění je spíše symbolická, v mnoha případech jsou to právě děti, kvůli kterým partneři uzavírají manželské svazky.
Skutečnost, kdy (nebo zda vůbec) přivést děti na svět, diskutují mladé páry v dnešní době mnohem více. Miminko dnes automaticky nepřichází s dosažením určité životní etapy, ale stává se předmětem finančního a časového plánování, otázkou dlouhodobé emocionální a volnočasové investice. Na jedné straně všechny tyto opatrné akce vyvolávají dojem odpovědnějšího přístupu k rodičovství, na straně druhé z nich dýchá jistá nerozhodnost a nedospělost, když mnozí ještě ve třiceti uvažují, zda pro ně má skutečně potomstvo takový význam, aby pro něj obětovali nezávislost a pohodlný život. To, že celkové pojetí významu jednotlivých životních bodů se změnilo značí i fakt, že vzdělání a úspěšné zahájení kariéry  mnozí staví do popředí a bez dosažení těchto cílů nemají zájem posunovat se nikam dál.
V 19. století bylo nemyslitelné porodit dítě a nebýt přitom v manželském svazku. Ve 20. století jsme dosáhli jisté změny. Mnoho žen se dostalo do situace, kdy otěhotnělo, což byl pro oba pokyn okamžitě zajistit termín na radnici. Paradoxně, v dnešní době je právě těhotenství důvodem, proč svatbu posunout. Žádná nevěsta si totiž nepřeje kazit tento velký den rýsujícím se bříškem pod šaty.
Ve 20. století ale společnost začala umožňovat i situace, kdy se děti rodily nesezdaným párům. Na počátku 1970 to bylo ve Velké Británii a Norsku kolem 7 – 8 %, nicméně v roce 1997 už 37 – 43 % dětí narozených v nemanželském svazku. Objevilo se něco, co by se dalo označit jako „nezávazný“ nebo „volný svazek“. Zatímco manželství se vyznačuje jistými právy a povinostmi, volný svazek nikoliv. I když je tu snaha některých autorit zajistit podobné výhody i nezávazně žijícím párům. Je třeba si však uvědomit, že připsáním jistých pravidel nezávazný vztah ztratí svůj původní význam a čistě osobní nádech.
Na první pohled nemusí být zřejmý žádný rozdíl, ale při důkladnějším průzkumu zjistíme, že volné svazky jsou mnohem křehčí a děti, jenž se takovému páru narodí, čelí vyššímu riziku, že se jeho rodiče rozejdou.
V podstatě se dá říci, že v okamžiku, kdy jsme získali moc nad fertilitou a rodičovské plánování dostalo zelenou, děti přestaly být důležitým artiklem pro uzavření manželství a tento prvek obecně ztratil na významu.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem.